kámoš z tribuny // U20CZE

epilog

"Je tady volno?" ozval se v polovině první třetiny hlas vedle mě.

"Jo," zamumlala jsem, ale klukovi jsem nevěnovala pozornost, sledovala jsem, co se děje na ledě.

"Ty jsi do toho hokeje fakt blázen," řekl vedle ten kluk a já se na něj konečně koukla.

"Co tady děláš?" zeptala jsem se.

"Skončila nám sezóna, tak jsem tu," usmál se Hugo.

"Proč se mnou vůbec mluvíš? Ublížila jsem ti a," začala jsem.

"Terez, já vím jak to celý bylo, Pářa mě kvůli tomu vzbudil ve čtyři ráno," odpověděl.

"Prosím?" vykulila jsem oči.

"Všechno mi to ten blbec vysvětlil," řekl.

"Neměl to dělat," špitla jsem.

"Proč ne? Tvoje slova z kavárny stále platí?" zeptal se.

"Na co teď narážíš? Asi jsem trochu mimo," povzdechla jsem si.

"Tenkrát jsi mi říkala, že si nechceš nic začínat s hokejistou," pousmál se.

"To si moc dobře pamatuju," zasmála jsem se.

Chvíli mezi náma bylo ticho.

Moc jsme nevěděli co říct.

"Byla to chyba," zamumlala jsem nakonec.

"Náš vztah?" zeptal se.

"Odsuzovat hokejisty a házet je do jednoho pytle," začala jsem, "vůbec mi tenkrát nedošlo, že se do jednoho z nich zabouchnu až po uši," pousmála jsem se.

"Ani nevíš, jak jsem rád, že tě mám," řekl a vtáhl mě do pevného objetí.

"Hugo?" špitla jsem a zvedla jsem k němu zrak.

"Ještě nějaký problém? Další už asi nezvládnu," zamumlal.

"Jen jsem ti chtěla říct, že tě miluju," odpověděla jsem.

"Já tebe taky, moc," usmál se a na dlouhou chvíli spojil naše rty.

xxx

A máme tu koneeec! Jak se vám příběh líbil? Děkuji za každé přečtení a krásný komentáře, který mě posouvají dál. Teď se nejspíš na pár týdnů odmlčím, jelikož semestr je v plném proudu a na psaní není tolik času. Ale věřím, že se brzy znovu potkáme u dalšího příběhu! ❤