kámoš z tribuny // U20CZE

4

"Tady se skoro nic nezměnilo," usmál se Lukáš, když jsme po večeři zmizeli do mého pokoje.

"Všechno je tu stejný," řekla jsem.

"Až na ty fotky," naznal, když se zakoukal na mou poličku.

"Jo, ty jsou jiný," usmála jsem se.

"Fakt spolu nechodíte?" zeptal se znovu, když v ruce držel rámeček s fotkou, kde jsme byli s Adamem v objetí u jezera.

"Fakt nechodíme," odpověděla jsem.

"Ale," začal.

"Jsme jenom kamarádi, dobří kamarádi," usmála jsem se.

"Tak jo," řekl.

"Nevěříš mi snad?" zasmála jsem se.

"Já jen nechci, aby ti někdo ublížil," naznal.

"Nikdo mi neubližuje," odpověděla jsem.

"To nemůžeš vědět," zamumlal.

"Prosím, radši buď zticha," řekla jsem.

"Promiň, Terez," špitl.

"Já se s tebou nechci hádat," naznala jsem.

"Já taky ne, proto bych měl asi radši jít, musím se vyspat na zítřejší zápas," řekl a zvedl se z křesla.

"Jak myslíš," pokrčila jsem rameny.

"Uvidíme se po zápase?" zeptal se.

"Já nevím, musím se učit, píšeme v pondělí tu matiku," řekla jsem.

"Jak myslíš," naznal a šel pryč.

To jsem nechtěla.

Nechtěla jsem se s ním hádat, ale on mi nedával jinou možnost.

"Stalo se něco?" přišel do pokoje brácha.

"Ne, všecho v pohodě," pousmála jsem se.

"To vidím, kde máš Pářu?" zeptal se.

"Nevím, šel domů," pokrčila sem rameny.

"Co?" vykulil oči.

"Něco nechápeš?" zeptala jsem se.

"Co ste si zas udělali?" nechápal.

"Já nevím, asi má problém, že se bavím i s jinými hokejisty než s ním," řekla jsem.

"Neřeš to, je to tvoje věc s kým se bavíš," zasmál se a objal mě kolem ramen.

"Však já vím," usmála jsem se.

"Třeba na ně jen žárlí," řekl.

"Já vím," naznala jsem.