Další den jsem se pořádně vyspala a po obědě pro mě přijel Lukáš.
"Tak šup, jedem na výlet," usmál se, když jsem mu otevřela dveře.
"To jsi nemohl zavolat?" zeptala jsem se.
"Nemohl, honem, pojď," odpověděl.
"Kam pojedem?" řekla jsem.
"Na zimák," naznal.
"Zmrzat, když je venku takhle pěkně?" zeptala jsem se.
"Takže zůstaneme u vás na zahradě?" navrhl.
"Jo, na zimák třeba ve středu," usmála jsem se.
"Tak fajn," souhlasil.
"A pomůžeš mi dodělat tu pizzu?" zeptala jsem se.
"Jasný," odpověděl a šel mi pomoct.
"Seš v pohodě?" pousmál se, když jsme jídlo dodělali.
"Neměla bych být?" zamumlala jsem.
"No já nevím, si nějaká víc v pohodě," řekl.
"Jo? Tak to je fajn, ne?" zasmála jsem se.
"Ne, fakt, povídej, co se změnilo?" usmál se.
"Nic, Lukýno," řekla jsem.
"Hele, už minule si mi to nechtěla říct," začal.
"A neprokecneš to nikomu?" zeptala jsem se.
"Notak, jsme kamarádi už od dětství, víš, že mi můžeš věřit," odpověděl.
"Jen jsem potkala moc hodného kluka," usmála jsem se.
"Koho? Povídej," pobízel mě.
"Ne, takhle to stačí," řekla jsem.
"Terez, notak, alespoň kde jste se potkali," odpověděl.
"Na zimáku, na zápase," usmála jsem se.
"No tak doufám, že to není hokejista," zamumlal.
"Není, neboj, je to normální kluk," řekla jsem.
"To má jediný štěstí," odpověděl.
"A na nic víc už se mě neptej, ani nic nezjišťuj," špitla jsem.
"Slibuju," pousmál se, "vím, že až bude správnej čas, tak nás i seznámíš," řekl.
"No, to se ještě uvidí," naznala jsem.
ČTEŠ
kámoš z tribuny // U20CZE
FanfictionMá ráda hokej, ale s hokejistou by nikdy nechodila. Co se ale stane, když se jí jeden připlete do cesty, aniž by věděla, kdo vlastně ten kluk je? Dočtete se v příběhu..
