kámoš z tribuny // U20CZE

16

"Dobrý ráno," usmál se Lukáš, když jsem se probudila.

"Kolik je hodin?" zeptala jsem se.

"Devět, klídek," odpověděl.

"Tak dobrý, to je fajn," řekla jsem.

"Jo, neboj, zimák stihneme," usmál se.

"Ježiši promiň, mně to úplně vypadlo," odpověděla jsem.

"Máš nějaký jiný plány?" zeptal se.

"Jo, vlastně jdeme s kámoškama po obědě na nákupy," řekla jsem.

"To je dobře, alespoň nebudeš myslet na toho vola," usmál se a já přikývla.

"Díky, že jsi tu se mnou zůstal, pomohlo mi to," špitla jsem a pevně jsem ho objala.

"Vůbec není zač," řekl, "tak se měj, zavoláme si," rozloučil se a odešel pryč.

Věděla jsem, že půlku věcí, který mi o Hugovi řekl, si beztak vymyslel nebo nějak dobarvil.

Proto jsem se rozhodla dát mu šanci, aby mi ukázal, kdo vlastně je.

"Terez?" zamumlal, když mi konečně zvedl telefon.

"Platí dnes ta zoo?" zeptala jsem se.

"Cože?" nechápal.

"No, jestli platí ta zoo? Případně teda v kolik?" zopakovala jsem svou otázku.

"Tak v půl druhý u vchodu?" navrhl.

"Fajn, budu tam," odpověděla jsem a zavěsila jsem hovor.

Hned potom jsem si udělala oběd a šla jsem se chystat.

Vlasy do drdolu, lehkej makeup, kterej zakryl opuchliny po pláči, oblékla jsem se a mohla jsem vyrazit.

"Ty jsi fakt přišla?" ozval se za mnou hlas, když jsem nervózně koukala na druhou stranu.

"Neměla bych tu být?" zeptala jsem se.

"Ne, tak jsem to nemyslel," zamumlal a otočil se ke mně.

"Já svoje sliby plním," řekla jsem a pokusila jsem se o úsměv na tváři.

"To je jedinej důvod?" zeptal se.

"Ne, jeden z mála dalších," odpověděla jsem.

"A ty další?" zarazil se.

"Chtěla bych vědět, kdo teda jsi," špitla jsem a vydala jsem se do areálu.