kámoš z tribuny // U20CZE

9

"Co ti je?" zasmál se Pářa, když se vyvaloval v křesle v mém pokoji, mezitím co jsem se malovala.

"Mně? Nic," odpověděla jsem, "chytáš zítra?" zeptala jsem se.

"Nesnaž se to zakecat," řekl.

"Nic mi není, jen jsem ráda, že mám příští týden prázdniny," usmála jsem se.

"Nojo vlastně," začal, "tak to bychom mohli něco podniknout," řekl.

"Například?" zeptala jsem se.

"Já nevím, nějakej výlet," odpověděl.

"To zní fajn," řekla jsem.

"Žejo, tak jo," usmál se.

"Tak jo," zamyslela jsem se, "no a chytáš teda?" zeptala jsem se znovu.

"Ne, budu jen jako dvojka," odpověděl.

"Škoda, tak to budu muset fandit Adamovi, ať tam alespoň dá gól," usmála jsem se.

"Už by mohl no, není tam jen na okrasu," řekl.

"Já vím," naznala jsem.

"Už jsi nachystaná?" zeptal se, když na mě koukl.

"Ještě se převlíknu," odpověděla jsem a šla jsem ke skříni.

"Tak ale pohni, i když nevím, proč se tolik strojíš, v kině je stejně tma," řekl s úsměvem.

"Abych ti nedělala ostudu," pokrčila jsem rameny.

"To nebudeš," zasmál se a já zaběhla ještě do koupelny přečísnout vlasy.

"Můžeme?" zeptala jsem se, když jsem si obula tenisky.

"Jasný," řekl a šli jsme směr kino.

Po filmu jsme šli ještě k Lukášovi domů, kde jsem se nakonec zdržela až nějak moc dlouho.

"Tak co, zavzpomínáme na starý časy a přespíš tu?" zeptal se.

"Pokud ti to nebude vadit," odpověděla jsem.

"A dáš si ještě trochu vína?" pousmál se.

"Tak trochu jo," řekla jsem.

"Dobře," naznal a zaběhl pro láhev, zároveň donesl nějakou knížku.

"Co to táhneš?" zeptala jsem se, když si sedl vedle mě na sedačku.

"Říkal jsem, že zavzpomínáme," usmál se a otevřel fotoalbum.

"Ani mi nedochází, že se známe tak dlouho," špitla jsem.

"Strašně rychle to uteklo," řekl a pomalu otáčel stránky.