kámoš z tribuny // U20CZE

11

"Díky za fajn společnost," řekla jsem, když se blížil konec třetí třetiny a já věděla, že se brzy zase vypaří.

"Dneska mám volno, takže tě klidně doprovodím domů," pousmál se.

"To fakt?" zeptala jsem se.

"Jo, pokud chceš?" odpověděl.

"Proč ne, alespoň se o tobě ještě něco dozvím," řekla jsem.

"A co bys ráda věděla?" zeptal se.

"Já nevím, co mi povíš," pokrčila jsem rameny.

"Já ti nevím," naznal.

"Co o tobě nikdo neví?" zeptala jsem se.

"Já nevím, hele, ono toho je hodně," pousmál se.

"Je toho tolik, že nevíš, kde začít?" řekla jsem.

"Asi nějak tak," naznal.

"Jsi samé tajemství," usmála jsem se.

"To se ti zdá, jsem jen obyčejnej kluk," pokrčil rameny.

"Jo, tak to máme stejný," řekla jsem.

"Nekecej, však ty jsi hodně zajímavá," začal, "přece lezeš všem Tygrům do postele!" zasmál se.

"Nojo vlastně, pardon, na to jsem zapomněla," řekla jsem a taky jsem chytla záchvat smíchu.

"To je velmi podstatná informace," odpověděl.

"Já vím, pardon, úplně jsem na ni zapomněla," pokrčila jsem rameny.

"Já to chápu," usmál se.

"Tak, tady bydlím," začala jsem, když už jsme dorazili před dům, "nechceš jít na chvíli dovnitř?" zeptala jsem se.

"Nebudu tě rušit, už jsem tě dnes otravoval dost," řekl.

"Neotravuješ, jinak bych ti to nenabízela," pousmála jsem se.

"Hele, radši spíš příště," naznal.

"Takže se uvidíme v úterý?" zeptala jsem se.

"Jo, to určitě," odpověděl.

"Budu se těšit," usmála jsem se.

"Já taky, moc," řekl a věnoval mi pusu na tvář, "tak se měj," špitl a odešel pryč.

A já věděla, že jsem v tom až po uši.

Totálně.