Počátek

18.- ,,Další kluk?"

Když hnědovlasá dívka s odbarvenými pramínky vyčerpaně vpadla do náručí zelené a svěží trávy, hned věděla že se něco stalo. A nemohla říct, že by vytušila nějaké veselé narozeninové překvápko či volno navíc. Na Louce panoval chaos. A pořádný.

,,Jaký byl běh?" Hnědovláska sebou poplašeně trhla. Převalila se na záda a chytila se za hrudník. Okamžitě věděla, o koho se jedná. Černovlasá dívka s krátkými vlasy staženými do dvou culíků se poněkud škodolibě usmívala, záda zabořená do silné vrstvy šlahounů visících na zdi, jež oddělovala Louku od Labyrintu. 

,,Rose! Chceš mě zabít nebo co?" Nancy byla vyčerpaná, celý den pobíhala vyprahlými spletitými chodbičkami Labyrintu, jen aby se vrátila bez zaznamenání jediné odchylky či změny. Bylo to frustrující. A její nejlepší kamarádka tomu zrovna nepřispívala. Rosa se zašklebila, a už si to kráčela směrem ke kuchyni. Nancy měla hlad jako stádo koní, a tak se s námahou zvedla a ploužila se za ní. Její kamarádka Rosa byla běžkyně jako ona, ale vzhledem k tomu že si nedávno poranila kotník, Harriet jí vstup do Labyrintu na čas úplně zakázala. Měla sice přiděleno pomáhat u zvířat, ale celkem na to kašlala a místo krmení prasat a mazlení králíčat se potulovala Loukou a z nudy házela klacky pod nohy všemu živému, co se jí připletlo do cesty. Zrovna v této prazvláštní situaci to bylo ještě protivnější než obvykle. Nancy Harriet obdivovala, za to jaké s ní má nervy. 

Vešla do velké zastřešené terásky, jež sloužila jako velká jídelna, a zamířila k vydávacímu okénku. Zpoza zdi vykoukla buclatá tvář hlavní kuchařky Margaret. Zrzavé vlasy se jí vlnily kolem tváře, tvář měla jemně posypanou pihami. Normálně by se na velitelku běžectví vřele usmála, prohodila s ní pár slov, ale teď jí jen se zmateným výrazem podstrčila špagety a zmizela v útrobách kuchyně. Nancy byla ještě zmatenější než Margaret. Ona milá dívka totiž nikdy neztrácela optimismus a smysl pro humor.

,,Co to jako mělo být?" Ztěžka dosedla naproti své kamarádce a začala se cpát vydatným obědem. ,,Hltáš jak čuně." Podotkla černovlasá asiatka velice inteligentně. Nancy by normálně odvětila nějakou peprnou, pořádně sarkastickou odpovědí, ale dnes na to neměla náladu ani energii. Ani ranní šálek vcelku nechutné ranní kávy ji ráno nedokázal probudit z polospánku, což dívce její práci značně znesnadňovalo. Místo toho jen potřásla hlavou. 

,,Má to snad něco společného s tou žížalou... Jakže se to pískle jmenuje? Richie? Rachel? Jo, to bude ono. Ona něco udělala?"

,,Ne, má to co dělat s nejnovější  žížalou. Nebo mám spíš říct žížalákem?" Rosa ukusovala chutně vypadající jablko s naprosto nezaujatým výrazem, což se k celé téhle absurdní situaci absolutně nehodilo. 

,,Vždyť Rachel je nejnovější pískle!" Nancy nemohla být zmatenější.

,,Jde o to," černovláska stále neprojevovala žádné známky toho, že by ji situace nějak vzrušovala. ,,Že dneska, když jsi pobíhala po Labyrintu jako fretka, přijela další píďala. Je to kluk." ,,Další kluk?" Steven jim bohatě stačil, to trdlo se po hlavě vrhalo do všech ptákovin, a nikdo nechápal jak tady mohl přežít celý měsíc sám. 

,,Jop! Je celkem hezkej, kdyby tě to zajímalo. Ale je v bezvědomí. Vlastně už přijel v bezvědomí. Emmeline říkala že je v kómatu. S Jane mu měří nejdůležitější funkce, zatím vypadá že se časem probere." ,,To je divný... Dva žížaláci hned ve dvou dnech po sobě? A proč kolem toho je takovej zmatek? To asi není všechno, že?" Podivila se Nancy. Obyvatelky a jednoho obyvatele Louky většinou hned tak něco nevzrušilo. 

,,Ne. Ten kluk se totiž na pár vteřin probral. Začal něco mumlat, jak v nějakým podělaným hororu, vogo. Pak řekl: 'Všechno se změní', ruka mu vystřelila až někam na Mars, a v druhý měl lísteček. Stálo na něm fakticky divným písmem On je poslední. Úplně. Toho bláznivýho šáda pak Steve odnesl na ošetřovnu, řeknu ti, vážil snad tunu."