Počátek

20.- Jsou mrtví

Myrlene dnes celý den pomáhala Pánvičkovi připravovat večeři. Ovoce v sadu uzrálo, a protože byli všichni po včerejším vyhnání tak nějak úplně na dně, rozhodl se jim trošku zvednout náladu ovocnými knedlíky. 

S krásně zbarveným jablkem se odšourala na trávník, a plácla sebou mezi Thomase a Chucka. Myrlene opodál zahlédla i Newta, ale už na první pohled bylo jasné, že ho něco trápí. Chuck si toho také všiml, a položil otázku, která Myrlene vrtala v hlavě.

,,Co se mu stalo?" Zašeptal. ,,Vypadá jako ty, když jsi vylezl z Klece."

,,Nevím," odpověděl Thomas. ,,Proč se ho nezajdeš zeptat sám?" Myrlene Protočila očima. Tihle dva umí šeptat asi tak, jako Gally vařit. Ten dryák je nechutný. Nechutný, ale zabírá...

,,Slyším vaše každý pitomý slovo, hošánci!" Zavolal hlasitě Newt. ,,Už se ani nedivím čóni, že vedle vás nikdo nechce spát." Brunetka se uchechtla. ,,Nemohla bych souhlasit víc." Zamumlala.

,,Co je s tebou? Neuraž se, ale vypadáš jako plopák." Promluvil Chuck po chvilce.

,,Taky tě mám moc rád." Ironie z jeho hlasu přímo čišela. Potom se nadlouho zahleděl do prázdna a odmlčel se. Myrlene už už viděla, jak se ho Thomas chystá popíchnout další otázkou, a rychle mu připlácla ruku na pusu. Newt naštěstí pokračoval sám, ovšem Myrlene svou ruku nestáhla. 

,,Je to kvůli té holce z Klece. Pořád sténá a říká různé divné věci, ale probudit se nechce. Meďoši dělají co můžou, aby do ní něco dostali, ale jí míň a míň." Myrlene si povzdechla. Newt měl úplnou pravdu, jako polomeďoch se přesně tímhle trápila už dlouho. ,,Říkám, že celá ta věc smrdí. Je za tím nějaký svinstvo." Dokončil Newt své úvahy.

,,Frase, ale to není to hlavní, co mě žere."

,,Tak co to je?" Vystřelil Chuck. Thomas vedle ní mezitím vydával přidušené zvuky, a dívka si s hrůzou uvědomila, že ho dusí. Rychle svůj železný stisk odstranila, a začala se horečně omlouvat. Přerušila ji až další Newtova slova.

Newt se zamračeně zadíval směrem k jedné z bran. ,,Minho a Alby. Měli být zpátky už před několika hodinama." Zamumlal, zatímco z jeho hlasu čišela starost o své přátele. 

Myrlene dnes pomáhala u zahradníků, měla na starost očesat keříky s rajčaty. Na pomoc si nepřivolala nikoho jiného než Chucka, hned po Newtovi a Minhovi svého třetího nejvěrnějšího spolupachatele. A začala válka. Rajčatová válka.

Všechno to započalo tím, že Chuck na zemi našel shnilé, páchnoucí rajčátko, a chystal se ho hodit do koše s kompostem, jež se nacházel nedaleko. Jenže Chuck je prostě Chuck, a v nešikovnosti by se klidně mohl vyrovnat Myrlene, a tak trefil onu zmíněnou dívku přímo do obličeje.

Hnědovláska vyprskla tu odpornou nechutnost, co se jí roztékala všude po tvářích, a protřela si oči. Thomas, stojící opodál a očesávající další keřík, zahlédl Myrlenin pohled jež Chuckymu věnovala. A vůbec by ho nepřekvapilo, kdyby se teď Chuck na místě spontánně samovznítil, nebo mu uletěla hlava.  

Myrlene Chucka krájela pohledem do guláše - jež měl být mimochodem zítra k obědu, takže by se Placeři pomalu měli začít připravovat na dvojitou porci masa - a promluvila nebezpečným hlasem.

,,Chucku... Ty můj hošánku milovanej. Toho budeš frasácky litovat. Pojď jsem ty čuně!" A mrštila dalším rajčetem Chuckovým směrem. Chlapce však letící rajské jablíčko jen o dobrých deset centimetrů přeletělo, a přistálo Thomasovi na triku. A Thomas, jako správná drama queen, otevřel pusu dokořán, nevěřícně zíral na nevábnou břečku, jež se mu rozblemcla přímo na čistém (tedy až doteď) triku, a s předstíranou zrazeností na ni koukal.