Dívka si rozvázala tkaničky sportovních tenisek a odhodila je kamsi do pryč. S potěšením si protáhla bosé nohy, vytáhla z batohu prázdnou lahev na vodu a rozešla se za pánvičkou do kuchyně na pozdní oběd.
Newt byl na nějakém zasedání kápů, zavolali ho hned jak vyběhli z Labyrintu na na Plac. Myrlene se takovýchto událostí obvykle účastnila, dnes však na nějaké polemizování neměla náladu.
,,Tak jakpak bylo dneska v Labyrintu?" Vybafl na ni Pánvička zpoza rohu. Myrlene nadskočila leknutím a vyjekla. ,,Že se nestydíš, takhle mě děsit!" Praštila ho do ramene. Kuchař se jen zasmál a podal jí tác s obědem. Plácla sebou na jednu z židlí a zhodnotila Pánvičkův výtvor. Kuře s bramborovou kaší a pomerančový džus. Nevypadalo to vůbec špatně.
S chutí se pustila do jídla, po náročném dni v Labyrintu jí pořádně vyhládlo. Prázdný tác hodila Pánvičkovi do kuchyně a s poděkováním zamířila vypomáhat meďochům.
To, co tam uviděla, jí vyrazilo dech.
Na marodce panoval pořádný zmatek, Jeff a jeho svěřenci pobíhali po místnosti jako zběsilí a snažili se uklidnit chlapce zmítajícího se na lůžku. Zahlédla jeho tvář, to obočí bylo opravdu jedinečné. Byl to Gally.
Podvědomě věděla, co se mu stalo, byla přece na půl meďák, ale radši se v tom chtěla ujistit. A zatraceně moc doufala, že se mýlí. Clint se protáhl kolem ní a někam pospíchal, tmavovláska ho však zastavila. ,,Clinte! On... Je Gally..." ,,Pobodaný? Ano." Skočil jí chlapec do řeči.
,,Ale vždyť - Gally není běžec, co dělal tam venku?" Meďák pokrčil rameny. ,,To nikdo neví. Proto se taky koná to zasedání kápů. Jeff tam nemohl, musí se starat o toho frasáka. Což mi připomíná, neměla bys tam být taky?"
,,Asi... ano." Jejich cesty se záhy rozdělily, Clint pospíchal hodit do klece lísteček pro protilátku, brunetka běžela k zasedací místnosti v podkroví Dvora. Vyběhla několik schodů
Přede dveřmi stál Ben, a když chtěla vejít dovnitř, zadržel ji. ,,Proč tam nemůžu jít?!" Sykla.
,,Já, no, Alby to nařídil." Běžec vypadal opravdu nervózně. ,,Obyčejně mu to nevadí, tak proč teď ano?" Nedala se Myrlene odbít. ,,Nemluvil přímo o tobě, myslel to obecně. Prosím, nechci z toho něco mít." Zadíval se na ní.
,,Oni... Řeší tu záležitost s Gallym?" Zeptala se nakonec.
,,Jak ses o ní dozvěděla?"
,,Víš, nejsem ani hluchá, ani slepá. A jinak jsem šla vypomáhat meďákům."
,,Aha." Když se kolem něho znovu pokusila proklouznout, znovu ji zachytil.
,,Prosím, Myrlene, mám zakázáno tam kohokoliv pouštět..." Ben vypadal ztrhaně. Pro jednou se ta jeho veselá stránka vytratila a ukázala se ta vážná. ,,Dobře. Ale jen proto, abys z toho ty neměl průšvih." Prskla rozhořčeně. Benovi se očividně ulevilo. Věděl, že kdyby se do zasedací místnosti opravdu chtěla dostat, klidně by ho přeprala.
Zanedlouho se dveře otevřely a ven se tlačili kápové a důležití čóni v Place, kteří se debaty zúčastnili. Ben se k nim přidal a někam odešel. Jako poslední vyšel z místnosti její nejlepší kamarád.
,,Nějaké nové zprávy o Gallyho incidentu?" Usmála se na něj nevesele. Newt si promnul obličej. Únava z něj přímo čišela. ,,Ani ne. Porušil jedno z Pravidel. Nikdo toho čóna neviděl odcházet, s nikým o tom nemluvil, nikdo o tom nevěděl. Budeme si holt muset počkat, až se ten zatracenej frasák probere. Teda jestli se vůbec probere..."
,,To bude dobrý." Pohladila ho po zádech. ,,Je toho na mě moc." Povzdychl si Newt.
Myrlene mu stiskla ruku. ,,Zlepší se to, neboj. Minho mě včera poprosil, jestli bychom nemohli zítra běžet místo něho. Prý si něco potřebuje zařídit. Tak za mnou potom přijď, domluvíme se na tom." Navzdory tomu, čím si v Labyrintu prošla, neztrácela naději. Vlepila mu pusu na tvář a celá červená odběhla pryč.
Newt tam dál překvapeně stál, prsty přitisknuté na místě, kde se její rty dotkly jeho tváře. Po chvíli se tváře do ruda zbarvily i jemu.
Alby to celé pozoroval skrz pootevřené dveře, a to co viděl ho pořádně vyděsilo. V panice se rozhodl ještě dnes si s Newtem promluvit. Jejich silné pouto ho vyděsilo natolik, že cítil potřebu na chvilku ho přerušit. Nevěděl, co tím všechno způsobí.
---
Myrlene pomáhala meďákům už nějaký ten pátek, a tak věděla úplně přesně, co se Gallymu přihodilo. Ten frasák se nějakým záhadným způsobem dostal za hranici Placu, čímž porušil to nejzákladnější pravidlo. Dívka to pořád nechápala. Byl to jeden z nejváženějších Placerů, byl tu už skoro od začátku. Přijel s původní skupinou. Vlézt do Labyrintu bez znalostí běžců je téměř sebevražda. A přesto to udělal...
Svíjel se na lůžku, připoutaný za nohy a ruce. Vřískal a mumlal nesmyslné věty, vykřikoval jména. Pro brunetku to bylo... Dá se říct normální. Zvyknout si na něco takového je sice absurdní, ale po tom, co prožila dva a půl roku na tomto místě...
Horší to bylo s minulým zelenáčem a nejnovějším bažou. Bylo jí jich líto, když viděla jejich vyděšené oči plné strachu.
Před několika minutami za ní přišel Jeff, a vzal za ní hlídku u nemocného. Konečně měla čas dojít si na večeři. Posadila se ke stolu, u kterého seděli Minho se Zartem a dala se s nimi do řeči. Přesto že se všichni snažili tvářit normálně a vesele se smáli, na jejich chování byla patrná nervozita.
Nejhůře na tom byli stavitelé, kteří se o jejich kápa obávali nejvíce. Gally byl sice zvláštní, s tím jeho Supr čupr dryákem, ale dobře se s ním povídalo a uměl naslouchat. Čónů, jež by se mohli pyšnit těmito vlastnostmi, bylo pramálo. A právě to ji trápilo.
Do jídelny vešel vysoký blonďák a zamířil k vydávacímu okénku. Myrlene za ním zavolala a mávla na něj, ale chlapec ji úplně ignoroval a posadil se k prázdnému stolečku na druhé straně jídelny. Usilovně se snažila zachytit jeho pohled, ale Newt se jí schválně vyhýbal. Co to s ním do grinda je? Takhle protivný předtím nebyl...
Radši nad tím už dále nepřemýšlela, třeba jen chtěl mít chvilku pro sebe. Třeba se jen chtěl vyhnout tomu všemu předstíranému veselí, a utřídit si myšlenky v hlavě. Ona takovéto chvilky potřebovala a vyhledávala celkem často. Určitě se to brzy vysvětlí. Namlouvala si.
Ale nevysvětlilo. A tak když brunetka ráno vyrazila před severní bránu, čekal tam na ni Ben.
Zmateně zamrkala. ,,Kde je Newt?" ,,Vzal si dnes volno. Vypadá to, že dnes poběžíme spolu." Zašklebil se na ni.
Tohle bylo vážné. Po celé dva roky ji do Labyrintu ani jednou nenechal jít samotnou. Stál si za tím a prosazoval si to stůj co stůj. Tak čím se tohle liší? Co to s ním poslední dobou je?
Pomyslela si a vběhla do útrob Labyrintu s Benem po boku.
Mechanické cvakání někde v dálce znělo čím dál tím zlověstněji.
------------------------------------------------------------------
Tákže ahoj všichni! Děkuju vám všem moc za všechny ohlasy a hvězdičky. Jste fakt neskuteční!
Přidávám takový opožděný vánoční dárek, a možnááá... bude dneska ještě jedna kapitolka. Jako odškodnění za mou neaktivitu. :D
Jak jsem psala že teď nebudu moc přidávat, že nemám inspiraci a tak... No, chci si znovu přečíst knihy, abych se naladila do té správné atmosféry, a pak připíšu pár kapitol. O:-(
Ještě jednou děkuju, mějte se fanfárově,
Váš František
ČTEŠ
Počátek
Fanfiction,,Řekli mi, že všechny sny se jednou splní. Ale noční můry jsou také sny." První. První subjekt Labyrintových testů. První člověk v Place. První dívka. Nadějný experiment, jedna ze tří elitních kandidátů skupiny A. Pomohla vybudovat Plac. Znala vše...
