Počátek

5.- Útržky

Od vchodu do přístřešku se ozval bublavý smích. Myrlene okamžitě otevřela oči dokořán a vyhoupla se do sedu. Nebo se o to alespoň pokusila. Kolem pasu měla totiž omotanou čísi ruku, která ji nehodlala pustit, takže žuchla zpátky na zem.

Venku dřepěl Minho, rozesmátý tak, až se dívka divila že mu ta pusa neupadla. Vedle něj seděl hnědovlasý chlapec, jehož jméno tmavovláska zapomněla. Tlemili se od ucha k uchu, a Myrlene se nechápavě optala, co je tu tak k smíchu. Asiat jen ukázal na druhou osobu ve stanu a šklebil se dál. Blonďatého chlapce to probudilo, a když si všiml těch šašků venku, nechápavě nakrčil obočí.

,,Tak se ti to povedlo, blonďo." Dostal ze sebe kluk vedle Minha. Bezejmenný jen dál vyjeveně zíral. ,,Co se mi povedlo?" ,,No sbalit jí!" Objasnil Minho, ukázal na Myrlene prstem a rozchechtal se jako hyena.

,,Co to sakra mele?" Obrátil se vysoký mladík na brunetku. Ta jen poklepala prsty na ruku obmotanou kolem jejího pasu a roztáhla ústa do klaunského šklebu, jak se usilovně snažila nesmát. Světlovlásek ruku urychleně stáhl a odkašlal si, čímž vyvolal další salvu krákavého smíchu. Tentokrát se přidala i Myrlene.

,,Láska je láska.." Zakrákala vrána. Pardon, oprava, Minho. To víte, jsou si podobní. Černá hříva, nevymáchaný zobák... Snadno se to splete.

Mezitím se kolem zmateného blonďáka a tří rozesmátých pitomců vytvořil celkem veliký kroužek Placerů, kteří na ně hleděli buď pobaveně, nebo jako na skupinu mimozemšťanů.

,,Tak jo, tak jo..." Dostala ze sebe dívka, když se trošku uklidnila. Moc dlouho jí to ale nevydrželo. Minho totiž ze sebe vydal velice zvláštní a originální zvuk. Nejvíce to připomínalo prasečí zachrochtání. Ten kluk není jenom vrána. Je to chrochtající vrána s mastnými vlasy! Už by si je fakt měl umýt...

Vydýchávala teď už druhý záchvat smíchu, bránice ji bolela jako čert. Připadala si jako po tréninku padesáti lehsedů. ,,Fu!" Vydechla. ,,Kdo připraví snídani? Já ne, to by dopadlo špatně."

Ozval se nějaký tmavovlasý mladík. Měla tušení že Alan, nebo Alec. ,,Kde jste vůbec v noci spali?" Zajímal se blonďatý hnědooký chlapec. ,,Tys tam s námi vlastně nebyl. Měl si na práci mnohem důležitější věci. Jako třeba objímání slečny Myrlene, co?" Minho se pobaveně zašklebil

Dotyčný chlapec vytřeštil oči, zatímco se ozvalo pár zahvízdnutí a nevhodných poznámek. ,,Byli jsme v lese. Stromy tam jsou docela blízko sebe, moc jsme nezmokli. Ale přece jen by to chtělo nějaký přístřešek." Zahloubal se Gally. ,,Myslím že si to vezmu na starost." Dodal nakonec.

,, Á, pan důležitej!" Neodpustila si hnědovlasá dívka. ,,Už to vidím, velký Gally, stavitel orlí obočí..." Zvolala vznešeně. Ten jenom zakroutil hlavou a vydal se k ohništi za ostatními.

---

Bylo teď něco kolem jedné hodiny dopoledne a všichni pracovali. Rozdělili se do několika skupin, někteří, ti silnější chlapci, šli s Gallym stavět něco jako přístřešek mezi čtyřmi stromy. Myrlene byla opravdu ráda, že má svůj vlastní. Koukala na to jen chvíli, a vypadalo to, že se to každou chvíli zřítí.

Ona sama měla za pomoci Minha, blonďáka a pár dalších kluků zasadit semínka brambor, rajčat a cibule. Její tajemná semínka už klíčila. Přišlo jí to divné, zasela je ani ne před třemi týdny. Jakoby to bylo dáno vlivem někoho jiného...

Každopádně tady se ukázala věc, kterou měli s Minhem společnou... Neskutečnou nešikovnost. A zatímco se ti dva sekali motyčkou do prstů, upouštěli hnojivo z lesa a rozsypávali semena, dlouhán dělal práci za všechny tři.