Počátek

15.- Cukrovka

Myrlene se toho dne vrátila z Labyrintu pozdě. Usilovně se snažila najít něco nového, neobvyklého, náznak cesty ven. Marně. Samé zdi, břečťan a dusivé ticho. Opět ji napadlo vylézt na kamennou rozpraskanou stěnu. Zkoušela to naposledy po příjezdu původní skupiny. Stalo se však něco divného. Za více než polovinou se jí zmocnil zvláštní pocit, jakoby se jí něco vrtalo v mozku a přeskupovalo myšlenky. Pocítila silnou závrať, jenž zcela zaplašila její odhodlání a odvahu. Něco jí však říkalo, že je ti všechno jen další lež. Někdo prostě nechtěl, aby se dostali ven. Při dalším pokusu o lezení málem spadla. V hlavě jí tepalo bolestí, zatmívalo se jí před očima.

Tudy cesta nevede. Ozvalo se jí v mozku. Hned věděla, komu ten hlas patří. Chlapci jménem Thomas. V tu chvíli vyděšeně utekla jako malé děcko. Jako by jí mluvil uvnitř v lebce... Myrlene se otřásla. Nechtěla si kazit náladu nad novým objevem, jenž se chystala sdělit Minhovi. Její první kroky zamířili k mapovému bunkru, další vedly na marodku.

,,Kampak Myrlene?" usmál se na ni Clint, v očích mu podivně vesele hrálo. Až moc vesele... Třeba se Newtův stav zlepšil, nebo si Minho konečně pořídil vlastní šampon na 'lesklé a hebké vlasy' a přestal mi krást ten můj. Pomyslela si Myrlene.
,,Jako bys to už dávno nevěděl." Protočila očima. ,,Říkala jsem ti že to bude jako bych odsud ani neodešla." poukázala na jeho starosti o jejím propuštění po proměně.
,,Myslím že máš pravdu. Tak už tě nebudu zdržovat, běž za ním. Vidím ti na očích, jak moc se tam těšíš." zakmital obočím starší chlapec. Tmavovláska jako na povel zrudla jako rajče ze Zartovy zahrádky a raději rychle odešla. Proč je všichni dávají dohromady? Myrlene nad ním ještě nikdy nepřemýšlela jinak jež jako nad kamarádem, a tyhle kecy ji neuvěřitelně iritovaly.

Ty si fakt nehorázná blbka. Nadávala si v duchu. Víc nápadná už ani být nemůžeš, co? Už tak si o vás všichni špitaj, tak to ještě podněcuj ty grindice jedna! Chovaj se jako holky... Baby jedny. Jsou jen nejlepší kamarádi, kdyby mohla, nechala by si jako nejlepší kamarádku poslat nějakou holku. Alespoň by se vyhnula všem těm nesmyslům-

Nasupeně rozrazila dveře Newtova pokoje, připravena vylít si své srdíčko jeho spící podobě, zůstala však jen opařeně stát.

Newt tam byl. Ale živý.  
Vyvalil oči, ve kterých se zračil zmatek. Očividně mu nikdo neřekl, že brunetka proměnu přežila.
,,A-ahoj méďo. Co tu sakra-"

Myrlene musela vypadat jak ředkev kterou Pánvička nedopatřením převařil. Smála se a přímo na něj skočila. Chlapec ji k sobě přitiskl, stále ještě v šoku. Když se před pár minutami probral, byl nešťastný. Měl jsem vylézt výš. Říkal si trpce. Teď však byl ze srdce rád, že přežil.

,,Jak - jak?"
,,Newte! Jsem tak ráda že jsi zpátky. Prý jsem se probrala jen chvíli po tom co jsi zmizel. Co tě to proboha napadlo? Rekreační běh Labyrintem pro pročištění hlavy? Vždyť tě ten rmut mohl zabít!" téměř křičela. Nebyla na něho naštvaná, jen o něj měla strach.

Blonďák byl pořádně zmatený. Když se rozhodoval ukončit svůj život, dělal to z přesvědčení, že dívku ztratil. Byla to jeho první kamarádka, člověk, který ho celé ty osamělé dny držel na nohou. Utěšovala ho, když se uprostřed temné noci budil z nočních můr, a on ji na oplátku chránil jak nejlépe mohl. Doteď byl naivní nesmělý kluk, s celkem slušnou pozicí, ale s nulovými vůdcovskými schopnostmi. Ale to se teď změní. Čím dál víc věcí mu ukazovalo, že si s nimi Tvůrci hrají jako s myšmi a lidé, kteří před několika vteřinami stáli po jeho boku, leží na zemi bez známek života. Labyrint je kruté a nevlídné místo, ve kterém není čas na malé vystrašené chlapce. Ale on už jím není.