Zatímco dívka spala poprvé za svůj pobyt na Place klidně, s pocitem bezpečí, chlapec sebou dlouho do noci mlel.
Myrlene probudil z poklidného spánku křik. Vystřelila do sedu a ostražitě se rozhlédla. Byl to chlapec beze jména. Škubal sebou a něco mumlal. ,,Ne, ne! Prosím, ne! Ještě ne! Prosím..."
Rychle k němu přiskočila a zatřásla mu ramenem. ,,Hej, hej! Vzbuď se!" Chlapec zakřičel.
,,To ho tady mučíš, nebo co?" Objevila se v přístřešku Minhova hlava. Na tváři mu hrál rozespalý úšklebek. ,,Pomoc!" Sykla na něj brunetka. Úšklebek zmizel, jako když ho vygumuje. ,,Noční můra?" Optal se, i když celkem zbytečně.
,,Noční můra. Notak, pomoz mi ho vzbudit." Už se ani nenamáhala šeptat. Asiat přilezl k blonďákovi a pořádně s ním zatřásl. ,,Sakra Minho! Máš ho vzbudit, ne z něj vytřást duši." Zaprotestovala. ,,Jemností ho neprobudíš." Minho se tvářil... No, zvláštně. Něco mezi strachem, bezmocí a pobavením, nejspíše nad brunetčinou tupostí.
Zatřásl s ním ještě o trochu víc. Tentokrát se naštěstí povedlo a spící chlapec konečně procitl. Otevřel oči dokořán, lapajíc po dechu. Tvář měl zmáčenou slzami. ,,Myslím, že už to zvládnu Minho. Mohl bys jít říct ostatním co se děje, než nám sem vtrhne někdo další." Nechtěla ho vyhánět, ale chýška byla, no, malá. Už se světlovlasým chlapcem tam bylo málo místa, a s takovou horou svalů jako je Minho...
Naštěstí nic neříkal, jen kývl a pozadu vycouval ven do tmy. Stočila pohled k chlapci před sebou. Seděl, omotaný v dece jako housenka a třásl se. Plácla sebou vedle něj a beze slova ho objala. Byla oproti němu docela malá, ale protože seděl shrbený, nějak se ten výškový rozdíl vytratil.
,,To bude dobrý..." Zamumlala mu do hrudi, hlas tlumený tlustou dekou. Chvíli tam jen tak seděli v objetí, v blízkosti toho druhého. Tak moc jí chyběla lidská společnost. Přece jen, objímat břitvouna by nebyl úplně nápad století...
,,Ty...taky míváš noční můry?" Ozval se po chvíli. ,,No, ano. Mívala jsem."
,,Mívala?" ,,Ano, tuto noc jsem je neměla. Poprvé."
,,O čem se ti zdává?" Zajímalo chlapce. ,,Že... Se na mě bortí ty zdi, dusí mě prachem. Nebo mi nějaká žena v bílém aplikuje nějakou injekci, po které dostávám křeč. Jedu Klecí, která padá. Mimochodem, buď rád, že jsi byl tohoto skvělého zážitku ušetřen, je to opravdu skvělý námět na noční můry." Ušklíbla se, i když to přes tmu nemohl vidět.
,,Co se zdálo tobě?" Nadhodila otázku, která ji trýznila už pěkně dlouho. ,,Já... Já vlastně nevím." Pátrala v jeho hlase po nějaké stopě lži, ale kupodivu ji nenacházela. ,,Křičel jsi ze spaní, cituji: Ne, ne! Prosím, ne! Ještě ne! Prosím... Víš, bylo to celkem děsivý. Bála jsem se o tebe."
,,Bála?" Údiv byl v jeho hlase jasně patrný. ,,No jasně! Ještě bys mi tady rozmlátil stan, jak jsi sebou házel!" Zavtipkovala. Blonďatý chlapec se potichu uchechtl.
Ani nevěděla kdy, a usnula v jejich společném objetí.
---------------------
Takže... Omlouvám se za krátkou kapitolku, ale tohle jsem prostě nemohla vynechat. 😁
Myslím, že všichni dobře víme, kdopak je pan bezejmenný... 😏😏
Příští kapitolka vyjde možná pozítří, jestli si na to vzpomenu, a ta už bude delší. 😁😘
Tak čauky mňauky u další kapči,
_Cabbagie_
ČTEŠ
Počátek
Fanfiction,,Řekli mi, že všechny sny se jednou splní. Ale noční můry jsou také sny." První. První subjekt Labyrintových testů. První člověk v Place. První dívka. Nadějný experiment, jedna ze tří elitních kandidátů skupiny A. Pomohla vybudovat Plac. Znala vše...
