Počátek

19.- Nedělej to Bene

 A nebyl to on, ale ona.

---

Myrlene se další debaty o osudu černovlasé dívky neúčastnila. Už jich totiž bylo tolik, že jí z toho šla hlava kolem. A nejen to. Pomáhala totiž na marodce dívku ošetřovat, protože byla jediný další zástupce ženského pohlaví široko daleko. A měla nějaké ty základní znalosti. Protentokrát ji tam Jeff nechal, a bylo mu vcelku jedno, co všechno rozbije, protože teď měl mnohem větší starosti. 

Brunetčin nejlepší přítel také nebyl nikde k zastihnutí, a její budoucí nejlepší kamarádka, jak Myrlene doufala, byla pořád ještě v kómatu. Chuck poletoval kdesi v Placu a Thomas byl nejspíš s ním. Poslední dobou na své kamarády neměla moc čas, což ji pěkně mrzelo. 

Pohledem zabloudila ke spící dívce. Byla moc hezká, o tom nebylo pochyb. Její kůže byla světlá, téměř bělostná. Jako porcelánové panenky. Myrlene měla pocit, že kdyby se jí hruběji dotkla, dívka se rozpadne. Měla velice tmavé polodlouhé vlasy, jež se jí v jemných vlnkách stáčely kolem tváře. Ve spánku vypadala poklidně. 

Nebude, až se dozví na jaké příšerné místo jí to poslali... Pomyslela si Myrlene se smutným výrazem ve tváři.

V tom ji něco trklo. Znovu se podívala na tvář neznámé černovlásky, a zmateně se nadechla. Měla stejný pocit jako u Thomase. Ona tu dívku odněkud zná. Nevěděla odkud a nevěděla proč, ale její tvář byla Myrlene povědomá. 

Najednou jí v hlavě vystřelila nesnesitelná bolest, stejného druhu, jako když jí dříve čas od času v hlavě promlouval Thomas. 

Theresa.

Myrlene klopýtla, a narazila zády do zdi. Hlava se točila, bolest jí vystřelovala po celém mozku. Nic nechápala. Myslela si, že už se zbláznila. Úplně. Vždyť to přece není možné. Není možné s někým telepaticky mluvit. Ale... Pak by ovšem nedávalo smysl, proč věděla o příjezdu Thomase a věděla jeho jméno ještě před tím, než ho vynesli z klece ven.

Dveře se rozrazily dokořán a dovnitř vlétl Jeff, následovaný znepokojeným Newtem. Jakmile spatřili Myrlene ležet na zemi, rozeběhli se k ní.

,,Myrlene! Hej méďo! Jsi v pořádku? Co se stalo? Co byla ta rána zač?" Vychrlili na ni nespočet otázek, ze kterých se Myrlenina hlava zamotala ještě o trošku víc. 

Najednou točení ustalo, a cizí přítomnost z jejího mozku dočista zmizela. Brunetka rychle setřela slzy bolesti, a poněkud vrávoravě se postavila. 

,,Už je to dobré. Jen... Jen jsem zakopla, vždyť mě znáte." Podařilo se jí nasadit celkem slušný falešný úsměv. Jeff jí na to skočil hned. Myrlene byla prostě od přírody nešikovná, a zakopnout dokázala i na naprosté rovince o vlastní nohy. Ovšem jistý blonďatý chlapec jí to rozhodně neuvěřil. Znal Myrlene lépe než kdo jiný, a ačkoli byla dívka velice dobrá herečka, a ve lhaní byla jako doma, jeho neošálila. Rozhodl se to však nechat plavat.

Dívka si ani nevšimla, že už se venku šeří. Byla zahloubaná do svých myšlenek, dokud ovšem na marodku nevletěl Chuck, který zjevně panikařil. 

,,Kde je Thomas?" 

,,On není s tebou?" Myrlene nakrčila čelo.

,,Není! Právě že ne! Sakra kde je ten plopák? Snad ho nenapadlo vběhnout do Labyrintu..."

,,Tak blbej snad zase nen-"

Přerušil ji skřek. Táhlé volání o pomoc. Thomasovo volání o pomoc.