Tma. Skřípění kovu o kov. Jeden obzvláště uši trhající zvuk ji probral ze mdlob. Zděšeně otevřela oči a snažila se přivyknout tmě. Vzduch byl v uzavřeném prostoru opravdu nevábný, byl cítit zatuchlinou. Trhavě se nadechla a pokusila se postavit. V tom sebou výtah trhl a dívka se rozplácla na podlaze. Bylo jí zle. Zle z toho smradu, z toho, jak sebou výtah cukal. Podívala se dolů skrz mřížované dno, a když spatřila šachtu pod sebou, která se táhla do nedohledna a ztrácela se ve tmě, bylo jí jasné, že v sobě obsah žaludku nadále neudrží.
Hloubka pod ní s každou vteřinou nenávratně rostla, ale tmavovláska se dolů už nedívala. To neměla zapotřebí. Vyzvracet se z podoby teď v plánu neměla. Ne. Zaujalo ji několik krychlí, které jely výtahem s ní. Usoudila, že to jsou krabice, a zkoušela nahlédnout dovnitř. Vzhledem k nedostatku světla se jí to ale moc nedařilo. Podařilo se jí jen rozluštit nápis, který na nich byl napsaný. ZLOSIN. Přemýšlela, co to asi může znamenat, ovšem ke své hrůze si pamatovala jen její jméno. Jmenovala se Myrlene, to jediné o sobě věděla. Kolik jí je let, příjmení, rodina... To vše jakoby neexistovalo. Rychlost výtahu se bleskově stupňovala, a dívku zase přepadla nevolnost. Vzhlédla. Při pohledu nad sebe se trhavě nadechla a zakřičela. Pár metrů nad ní šachta končila a ta kovová pochybná věc nevypadala že hodlá zastavit. Skrčila se do rohu, schovala si hlavu do dlaní a očekávala náraz.
Ozvala se siréna a oslepilo ji prudké světlo z pomalu se otevírajících dveří, po předešlé úplné tmě to bylo dosti nepříjemné. Přivřela proto oči a vydýchávala tu zběsilou jízdu. Když je znovu otevřela, spatřila azurově modré nebe bez jediného mráčku. Doufala že teď někdo přijde, sundá jí brýle na virtuální realitu a řekne, že nic z toho není reálné. Bohužel. Bylo. Před chvílí si přála, aby ten hrozný výtah zastavil, teď ji však svíral drtivý strach před tím, co se ukrývá tam nahoře. Zabloudila pohledem pod sebe a vytřeštila oči. Začala se sápat ven z té klece, nedokázala dál sedět na průhledném dně nad hlubokou šachtou. Nikdy dřív panický záchvat neměla. Nebo si myslela, že ho neměla, protože její vzpomínky... Jakoby se vypařily.
S úlevou se posadila na svěže zelenou trávu. Potřebovala se uklidnit. Když vzhlédla, otevřela pusu úžasem a děsem zároveň. Seděla uprostřed rozlehlého plácku velkého jako nejméně čtyři fotbalová hřiště, obehnaného čtyřmi mohutnými zdmi. To něco provedla? Něco ukradla, někoho zabila, je nějaký mladý trestanec, že ji sem uvěznili? Nebo je toto jen opravdu nevydařený dovolenkový zájezd? Rozhlédla se a spatřila Malý lesík v jednom rohu, kde se sbíhala jižní a západní zeď. Zvedla se ze země a vykročila. Na první pohled to byl obyčejný, tuctový les. Při bližším zkoumání však objevila nepatrné rozdíly. Kupříkladu nikde nezpíval jediný pták. Nikde nezahlédla žádné brouky, žádný hmyz, až na opravdu otravné mouchy. Jediné zvíře které zahlédla byla velká, kovově šedá ještěrka. Najednou se zarazila. Porost jí odkrýval malou budovu, která vypadala jako nějaký válečný bunkr. Otevírala se velkým kolem na nenápadných dvířkách. Neměla žádná okna.
Zabrala otočným kolem a otevřela dveře. Obezřetně se rozhlédla, vevnitř ale vládla neprostupná tma, a tak nic neviděla. Rozhodla se to nechat na později, tichoučce za sebou zavřela a vydala se zpět ke Kleci, jak si bláznivý výtah pojmenovala. Vzpomněla si na krabice, které s ní sem nahoru přijely, a rozhodla se je prohledat. Přece jen, Měla obrovský hlad.
Seskočila na dno a otevřela první bednu. Vevnitř bylo několik dek, a jakási látka. Vyzvedla ji nad hlavu a vyšoupla na trávu. Objevila také krabici s jídlem, které tvořilo pár masových a luštěninových konzerv, dva bochníky chleba a cosi, co připomínalo energetické tyčinky. V jiné bylo nádobí, hrneček a plastový talířek, zabalené do ručníku a několika kusů čistého oblečení. V poslední, nejtěžší, se kterou měla brunetka docela problém, když se ji snažila dostrkat ven, bylo náčiní. Pilka, nůž, motyčka, kladivo, pár hřebíků, brousek, krabička s šitíčkem, klubko provazů, sirky, lékárnička, hodinky a mačeta. U té si nebyla jistá, na co je, ale rozhodla se to neřešit. Teď měla jiné priority, protože slunko se sklánělo za obzor, a začínalo se ochlazovat. Když sem Myrlene přijela, myslela si, že je krátce po poledni. Hodinky, které si připevnila na levé zápěstí, však ukazovaly půl šesté večer. Jeden by si myslel, že to nebylo dáno přírodou, ale vlivem někoho jiného. Tak rychle čas utíkal.
Všechny věci které měla si přenesla na kraj lesa u západní zdi. Motyčkou si vyhloubila malé ohniště, opravdu to tu nepotřebovala vše podpálit, jen co sem přijela. Nanesla si z lesíka dřevo a pokoušela se postavit malou vatru, čímž odhalila svou novou stránku nešikovného smolaře. Podařilo se jí to až o pár pokusů, několik velice sprostých nadávek a vzteklých výrazů na tváři později. Teď už se ale hřála u ohýnku a opékala si křivě uříznutý chleba na ostrém klacku. Kydla si k tomu na svůj růžový plastový talířek s potiskem kočičky trochu hovězího masa z konzervy. nevěděla, kdy přijedou nové zásoby, jestli teda vůbec přijedou, a tak se rozhodla s jídlem šetřit. V hrníčku jí šplouchala naštěstí pitná voda ze studánky, kterou objevila v lese. V duchu si pořád opakovala, že na psychické zhroucení teď není čas, teď si musí zajistit přežití. I přesto jí pár neposedných slz zoufalosti steklo po tvářích a vpilo se do špinavého trička s krátkým rukávem.
Po své skromné večeři se schoulila na několik dek, které si rozložila na zemi, a přikryla se tou prapodivnou, pevnou, ale velice teplou látku. Než upadla do říše spánku, chvilku to trvalo. Teprve teď ni tíha situace dolehla. Byla sama samotinká na místě obehnaném obrovskými masy kamene. Bylo jen na ní, jestli přežije, jestli to zde zvládne. Musí toto místo udělat obyvatelným. Hned zítra. V duchu si slíbila, že se pokusí o nějaký přístřešek. O zdejším počasí nic nevěděla, ale v noci klidně mohlo začít pršet. A zmáčet ji, všechny deky, jídlo, oblečení... Její poslední myšlenka před spánkem patřila měsíci. Krásnému stříbřitému měsíci, který jí zářil nad hlavou a ochraňoval před vším zlým.
Byl to počátek. Počátek Labyrintových testů, Myrlenina života v Place i začínajícího boje o přežití.
_______________________
Vítám vás u první kapitoly, doufám že se líbila.
Tak u příští kapitoly!
Vaše _Cabbagie_
ČTEŠ
Počátek
Fanfiction,,Řekli mi, že všechny sny se jednou splní. Ale noční můry jsou také sny." První. První subjekt Labyrintových testů. První člověk v Place. První dívka. Nadějný experiment, jedna ze tří elitních kandidátů skupiny A. Pomohla vybudovat Plac. Znala vše...
