Spolu a přece sami

Kapitola 2 - Severus

Procházel se po svých komnatách, nebyl si jistý, jestli se rozhodl správně. Za normálních okolností by si ji sem nepozval, ale když ji tam viděl sedět a vzpomněl si na rozhovor z června a na prázdniny, nedalo mu to. Vybavoval si, jak ji nenápadně pozoroval při schůzích, jak se snažil, aby mu na ní neušel ani jeden detail. Hledal něco, nějakou chybu v jejím dokonalém kouzelném maskování, přes kterou by ji viděl jaká opravdu je. Něco ho na té holce fascinovalo, přitahovalo. Počkat, co? Že by ho přitahovala? Ne, to přece ... tok jeho myšlenek přerušilo zaklepání. S pohledem na hodiny jí šel otevřít dveře.

Jak za ní zavřel dveře, Hermiona povolila omlazující kouzla. Severus si všiml, že i bez kouzel vypadá velmi mladě. Kdyby nevěděl, tipnul by jí tak 19 nebo 20 let.

„Doufám, že Vám to nevadí. Ale je to velmi únavné, neustále se hlídat. Ráda využiji každé chvíle být sama sebou. A myslím, že takhle se Vám se mnou bude lépe mluvit, ne?" usmála se.

„Abych byl upřímný, není v tom velký rozdíl."

„Děkuji," řekla, a zahleděla se do Severusových očí. Vzduch mezi nimi najednou začal houstnout. Hermiona pootevřela rty, aby se mohla zhluboka nadechnout. Severus si toho pohybu okamžitě všimnul, začínal být značně nesvůj, proto rychle plácl první, co ho napadlo:

„Večer jsem si s Vámi příjemně popovídal," idiote! Řvalo na něj jeho vnitřní já. Tohle úplně nebylo to, co chtěl říct. Sakra. Teď vypadá jak slaboch, citlivka. V duchu zaúpěl.

Vytřeštily se na něj ty její oříškové oči. Rychle odpověděla, aby si Severus nevysvětlil zle její mlčení: „to i já," odmlčela se. Zhluboka se nadechla a než si to stihla rozmyslet, řekla: „můžeme si to někdy zopakovat, budete-li chtít."

Severus jen stroze přikývl. Měl pocit, že v ten večer toho namluvil až až, nejradši by do sebe kopl skleničku a pak si omlátil hlavu o skříň.

„Posaďte se. Dáte si čaj?"

„Ano, děkuji."

Rychle vše přičaroval a pak si sedl do vedlejšího křesla.

„Slečno Grangerová, přemýšlel jsem o tom, co jste mi říkala, a rozhodl jsem se Vám nabídnout jistý druh spolupráce. Válka s Temným pánem se blíží a obávám se, že Vy vzhledem ke všem okolnostem nemáte dost možností jak se udržovat ve formě. Rád bych, abyste byla připravena, až nastane čas."

„To je od Vás velmi velkorysá nabídka, víc, než v co jsem doufala."

„Řekněme to takto. Vzhledem k povaze probíraného učiva letošního ročníku si myslím, že pro Vás to jsou věci, které znáte i zpaměti. Proto bych se s Vámi dohodl takto, odpustím Vám domácí úkoly a na úkor jich budete opravovat práce posledního ročníku. Tam jsou už pokročilejší lektvary, které se Vám, dle mého nepříliš skromného názoru, budou hodit víc," na chvíli se odmlčel, aby mohla všechno vstřebat, pak pokračoval. „Pracuji s Temným pánem dlouho a troufám si říct, že vím, jak uvažuje a postupuje v získávání informací. I jak mučí. Vy, vzhledem k Vašemu úkolu, s ním velmi pravděpodobně přijdete do kontaktu. Proto chci, abyste byla připravena. Profesor Brumbál mne sice ujišťoval, že jste znamenitá čarodějka, ale já si chci udělat obrázek sám. Ne že bych mu nevěřil," dodal rychle, když viděl Hermionin výraz, „ale chci mít jistotu, že jsme udělali maximum. Chci Vám předat své vědomosti ohledně, nejen Pána zla, ale i dalších Smrtijedů, aby Vás nemohlo nic překvapit. Abyste překvapila Vy je, a ne oni Vás." Nechci prostě, aby se Vám něco stalo, dodal v duchu.

Hermiona pomalu přikývla. Bylo na ní vidět, že pomalu vstřebává všechno, co jí řekl.

„Nad čím uvažujete?"

„Proč mi tak pomáháte."

„Nepřišla jste snad Vy za mnou s nabídkou spojenectví? Snažím se ho dodržet. Nehledě na to, že bez Vás se pan Potter daleko nedostane. Bez Vás zemře hned, jak vystrčí paty z Bradavic. A pokud chceme porazit Temného pána, je toto zásadní problém. Vy jste zcela klíčovou osobou pro výhru dobra nad zlem. Ne Pan Potter. Vy."

„Stejně jako Vy," zašeptala.

Chvíli se dívali jeden druhému do očí a vzájemně se snažili ulevit od toho břímě.

„Tak kdy začneme?" zeptala se.

Podíval se na ni. „Vypadáte unaveně, běžte si odpočinout, zítra v osm hodin Vás budu čekat, ano?"

„Dobrá, děkuji," zvedla se k odchodu. Severus s ní. Přistoupil první ke dveřím, položil ruku na kliku, aby jí podržel dveře, ale ještě pohlédl na Hermionu: „slečno Grangerová?"

„Ano, pane?"

„Sladké sny."

Usmála se. „I Vám."

Odešla. Vyčerpaně se svezl do křesla. Přivolal si skleničku s lahví, nalil si panáka a rychle ho do sebe kopl. Na to si nalil druhého. Se skleničkou v ruce si začal přehrávat ten večer. Až na ten trapas ze začátku to šlo vlastně velmi dobře. Přistihl se, že se i těší na zítřejší večer. Zakroutil nad sebou hlavou a radši se vydal do sprchy.