Spolu a přece sami

Kapitola 28 - Severus

Stál po jeho pravici, na kraji Zapovězeného lesa. Nagini se jim plazil u nohou.

"Myslíš že přijde, Severusi?"

"To nevím, můj pane," odpověděl upřímně. "Věřím, že pokud padl někdo z jeho blízkých, bude si to klást za vinu a přijde. Nebude chtít, aby kvůli němu zemřel někdo další." 

Voldemort pohledem skenoval prostranství před sebou. Potom se otočil a zamířil mezi stromy. Severus ho následoval. Pozoroval Naginiho. On i Temný pán si moc dobře uvědomují, že Nagini je poslední viteál, který zbývá. Když padne on, padne i Temný pán. Nemá dost sil.

"Můj pane, nechte mne, abych vám toho kluka přivedla," šeptala Voldemortovi do tváře Belatrix. Lačně se k němu tiskla celým tělem a ve tváři měla dychtivý pohled. Severus se musel odvrátit. Pohled na ty dva byl ... vše jen ne příjemný nebo vzrušující. Všichni věděli, že Belatrix je milenka Temného pána. A Belatrix na to byla hrdá.

"Pokud nepřijde sám, budeš mít tu čest. Ale ještě má čas." Dlouhými bledými prsty jí přejel po tváři a pak se odvrátil. "Luciusi?"

"Ano, můj pane?" 

"Běž pro obry, ať se připraví. I kdyby ten kluk přišel, vydáme se k hradu."

Malfoy přikývl a s poklonou vycouval z mýtinky. Voldemort se posadil, Belatrix hned k němu a tak si Severus dovolil se poněkud vzdálit. Pečlivě si pohlídal, aby skryl své myšlenky, posadil se na lavici a představami zabrousil za Hermionou a Stellou. Na poslední den s nimi. 

............................ o den dříve .......................

Celý den byl stejný jako vždy. Povinnosti ředitele v posledních týdnech plnil rychlostí blesku, aby mohl být o to déle se svými holkami. Ta slova, ač nikdy nevyslovená nahlas, mu vždy vykouzlila úsměv na tváři. Jeho holky. 

To odpoledne přišla madame Pomfreyová Stellu prohlédnout. Rostla přímo ukázkově. Severus trval na tom, aby vždy byl u každé prohlídky. Pokaždé vrchní ošetřovatelku zasypával dotazy a připomínkami. Madame Pomfreyová to vesměs přecházela jen se zvednutým obočím, popřípadě vědoucím úsměvem, ale Hermiona se mu pak smála, "chraň Bůh toho, kdo se jednou zjeví u našich dveří a bude chtít pozvat Stellu na rande." 

"Na rande? Stella?" Severus zbledl. "Ve čtyřiceti, mladá dámo," s těmi slovy vzal Stellu do náručí, láskyplně ji pohladil po vláskách a políbil na čelo. 

Večer jí předčítal přípravu lektvaru Felix felicis, tekutého štěstí. Jeho tichý, melodický hlas Stellu uspal. Rád se své dceři věnoval. Chtěl s ní být co nejvíc, klidně i sám a dopřát tak Hermioně čas a prostor být chvíli o samotě, v klidu. Odpočinout si. Celé dny byla zavřená sama s miminkem v komnatách a Severus jí chtěl pomoci. Hermiona ale i tak vesměs seděla s nimi u krbu a poslouchala jeho předčítání. 

Potom děvčátko uložili a šli se spolu navečeřet. Během toho Hermioně vyprávěl co celý den dělal, co se dělo na hradě. Ona mu vyprávěla o jejím denním programu. O Stelliných pokrocích, o tom co četla nebo o další možnosti jak se jednou provždy zbavit Temného pána. 

"Dokud Potter nezničí všechny viteály, stejně nemůžeme nic podniknout, Hermiono."

"Já vím, já vím. Ale až je zničí, musíme být připraveni. Musíme..."

Severus ji položil dlaň na ruku, aby ji umlčel. Podíval se jí do očí. "Ty se musíš postarat o Stellu. Na ničem jiném nezáleží."

Hermiona si povzdechla. Odtáhla se od Severuse a vstala. "Já ti chci pomoct. Přijdu si tu neužitečná. Vadí mi to."

"Já to tak nemyslel."

"Já vím."

"Promiň."

Hermiona překvapeně vzhlédla.

"Nechtěl jsem se tě dotknout," také vstal, přistoupil k Hermioně a objal ji. Ona mu položila hlavu na rameno a zavřela oči. Severus k ní sklonil hlavu a přivoněl si k jejím vlasům. Voněly po kokosu. 

"Asi už nepřijde," pronesl Temný pán tiše, což Severuse vytrhlo z přemýšlení. Rychle vstal a vykročil ke svému pánovi. "Zaútočíme na hrad. Toho kluka chci živého, nikdo z vás ho nesmí zabít. Musím to být já." Pak se otočil na Severuse, "spletl jsi se, Severusi. Nemá výčitky."

"Nespletl se," ozval se zvučný hlas z druhé strany mýtiny. 

Severus i Temný pán se zároveň prudce otočili. Davem Smrtijedů to zašumělo. Harry Potter k nim pomalu kráčel. Neozbrojený. Sám. Ruce měl volně spuštěné podél těla a hlavu vztyčenou. 

"Jsem tu, aby to jednou pro vždy skončilo. Ani jeden nemůže žít, zůstává-li druhý živ." Mladý chlapec se tvářil odhodlaně. Severus se mu zahleděl do očí. Myšlenky si Potter skrýval. Snad poprvé v životě se mu to dařilo. Severus se nenápadně rozhlédl po Nagini, had se držel za svým pánem. Zuřivě syčel a pohledem hypnotizoval Pottera.

"Harry Potter," zašeptal Voldemort. "Chlapec, který přežil přišel zemřít."

Harry se zastavil asi 10 metrů před nimi. Upřeně se díval Voldemortovi do očí. Na nikoho jiného za celou dobu nepohlédl.  

Temný pán pozvedl hůlku. "Rozluč se se životem." 

S Potterem to nehlo. Neřekl ani slovo, nevytasil hůlku a Severusovi přišlo zvláštní, že se nad tím nikdo ze Smrtijedů, ani sám Temný pán, nepozastavil. Potter s ním vždy bojoval, ale teď najednou ne. Mělo by jím být jasné, že je něco jinak, že za tím něco je. Severuse z úvah vytrhl hlas ....

"Avada-" smrtící kletbu přerušil skřek, při kterém všechny zamrazilo v zádech. Severus se prudce otočil. Když uviděl, co se stalo, zbledl a srdce se mu rozbušilo. Přímo za nimi stála Hermiona se zakrváceným mečem Godrika Nebelvíra v ruce. Využila momentu, kdy se všichni soustředili na Pottera a přikradla se ke skupině zezadu. Jedním mávnutím meče usekla Nagini hlavu, která padla k zemi a kutálela se k nohám svého pána. Severus pohledem hypnotizoval svou ženu, Voldemort to, co zbylo z jeho mazlíčka.

Hermioně vypadl meč z ruky. V tu chvíli ticho, které bezprostředně po zabití hada nastalo, proťal Voldemortův výkřik. Prudce a nenávistně na ni pohlédl. Začala pomalu couvat a zvedla hůlku. Severus k ní vykročil. Chtěl ji krýt. Voldemort byl ale rychlejší. Jeho hůlka už mířila na její hruď. Než se Severus nebo Hermiona na cokoliv zmohli, Voldemort vykřikl: "Avada kedavra!"

Celým lesem se rozlil záblesk zeleného světla. 

Poznámka autorky: než mě ukamenujete, tohle není poslední, ani předposlední kapitola!! :-)