Spolu a přece sami

Kapitola 1 - Severus

Seděl se skleničkou whiskey v ruce před krbem a přemýšlel. Uvědomoval si moc dobře že sedí tam, kde tehdy seděla ONA. Ani neví, jak moc ho překvapila svým sdělením. Když ji viděl ve dveřích, čekal vše možné, ale toto? Od té doby ji nemohl vypustit z hlavy, a to už se překlenula půlka prázdnin. Tak mladá a tak odvážná. S takovým sebevědomím, s jakým před něj nastoupila ... ne, to nebylo to plaché děvče, kterému se v hodině vysmál a ona se rozplakala. Jak mluvila, viděl jasně, že povoluje barikádu kouzel a už v ní neviděl tu malou holku. Tehdy před ním seděla mladá, a ač si to nerad přiznával, velmi atraktivní žena. 

Zajímalo ho, jestli vůbec přemýšlela, že by Brumbálovu "pracovní nabídku" - jak tomu začal říkat, odmítla. Přeci jen když začala dělat pro Brumbála, byla čerstvě po škole. Mohla studovat dál, stát se mistrem. Věřil, že má na víc, než dělat ochranku. Měl by se jí na to zeptat. Touha po vědění ho neopouštěla ani teď. Jen musí nějak vymyslet, jak to udělat, aby nevypadal moc .. dychtivě. 

Z úvah ho vytrhla bolest na předloktí. Věděl, že to přijde. Vstal, hůlkou si vyčaroval plášť a vydal se ze školy ven. Jak opustil pozemky, přemístil se. 

Zjevil se přímo před vysokým a starým domem. Věděl moc dobře,  i po těch letech, kde je a kam má přijít. Dveře se před ním otevřely a za nimi Červíček. Změřil si Severuse nedůvěřivým pohledem a ustoupil mu stranou. Severus vyběhl rovnou do prvního patra, kde už na něj Temný pán čekal.

"A Severusi, starý příteli, tak rád Tě zase vidím."

Severus před něj poklekl: "pane, ani nevíte, jak jsem rád, že jste zpět."

"Pojď Severusi, posaď se. Musíš mi toho tolik co říct." 

"Ano pane, děkuji."

"Mí stoupenci mi už sdělili kde Potter přebývá. Musíš mi říct vše co víš o jeho ochraně. Mám velký plán, ale bez Tvých informací jistě selže. Předpokládám, že stále jsi v Brumbálově přízni, jinak by Tě jistě nenechal učit na své škole."

"Ano pane, to jsem."

"Tak tedy mluv, na co čekáš!"

"Ano pane. Co se týče Pottera, až do Vašeho návratu žil v anonymitě, nikdo ho nechránil. Teď, co jste zpět, je pod ochranou Moodyho a pár dalších bystrozorů. Je mezi nimi i pár zvěromágů a jeden metamorfomág. Mezi těmi, kdo toho kluka hlídá, je i Mundungus Fletcher. Velmi nespolehlivý člověk. Hlídku má vždy jen jeden člověk."

"Výborně Severusi, to je přesně to, co jsem chtěl vědět. Děkuji za cenné informace, jsem velmi rád, že jsi mne nezklamal."

"Smím vědět pane, co máte v plánu?"

"Neboj se Severusi, zjistíš, co jsem vymyslel. Je to dobrý plán, ano, ano. Díky pomoci z ministerstva dál zůstanu v utajení a kouzelnický svět kvůli Brumbálovým "fámám" o mne bude brojit proti němu. Tak jako ostatně celé léto," hrůzostrašně se usmál, až se Severusovi sevřelo hrdlo. "Děkuji Ti, nyní můžeš jít, ať Tě Brumbál nepostrádá. Jen ještě chci jedno, Severusi, připrav nám do zásoby lektvary, seznam znáš."

"Ano pane," a s tím se Severus poklonil a vycouval z místnosti. 

Bez otálení se přemístil k Bradavicím. Do svých pokojů ani nezamířil, šel rovnou za Brumbálem. Ten byl ve své pracovně. Nad Severusovou návštěvou se nepozastavil.

"Už?" zeptal se.

"Ano pane řediteli, právě jsem se vrátil." 

"To jste se dlouho nezdržel Severusi."

"Ne, chtěl jen informace o ochraně Pottera."

"Co jste mu prozradil?"

"To, na čem jsme se dohodli."

"Výborně. Musíte chápat Severusi, že Vaše role je pro Fénixův řád velmi důležitá. Bez Vás bychom byli o krok zpět. Takto můžeme být před ním. Co Vám řekl?"

"Vlastně nic konkrétního pane řediteli. Jen že má někoho na ministerstvu a že jeho plán, jak to sám nazval, slouží i k tomu, aby Vás nikdo nebral vážně. Díky lidem na ministerstvu bude dál skryt, špinavou práci odvedou jiní, Smrtijedi i on budou v ústranní."

"V tom případě se Severusi budu muset držet dál od Harryho. Je-li to tak, pak má, řekněme přízeň vůči tomu chlapci by mu mohla ještě víc pohoršit. Myslím, že bude mít těžký rok. Samozřejmě neustoupím, za tím co se děje je Voldemort, ale Severusi! Musíme ochránit toho chlapce. Je to životně důležité!"

"Rozumím," ušklíbl se Severus. "Když o tom mluvíme, byla za mnou před koncem školního roku slečna Grangerová ..." zašeptal Severus a podíval se řediteli do očí. "Proč jste jí to o mne řekl? Nevíte, v jakém jsme teď oba nebezpečí? Pokud se k ní Voldemort dostane, tak pomocí nitrozpitu zjistí celou pravdu."

"Můj milý Severusi. Obávám se, že tu mladou ženu podceňujete. Předpokládám, že Vám řekla i o své úloze?"

"Ano. To také nechápu, proč tak mladá žena? Proč jste nevybral někoho staršího, zkušenějšího? Vždyť sotva dospěla!"

"Zdá se mi, že za ni nějak bojujete Severusi," usmál se Brumbál a mrkl na mladého muže proti němu. 

Severus se zarazil, "já, ne, to jen..." vyznělo do ztracena. 

"Můj milý, slečna Grangerová je pro tu úlohu ta nejlepší. Ve škole byla premiantkou, za posledních 50 let se nenašel nikdo, kdo by se mohl rovnat s jejími studijními výsledky," snad jen Temný pán, pomyslel si Severus. "Ovládá skvěle nitrozpyt a navíc jí nedělá, díky jejímu věku, takový problém se přizpůsobit 15-letému chlapci, jako by to dělalo třeba Vám," usmál se ředitel. "Je skvělou čarodějkou. Až bude po všem, rád bych, kdyby zde v Bradavicích nastoupila na místo učitele Obrany proti černé magii. Má pro to ty nejlepší předpoklady."

"Rozumím," přikývl stroze Severus. "Pak tedy půjdu, ještě něco?"

"Ne, děkuji Vám Severusi. Dobrou noc."

Severus přikývl, zvedl se, ale ve dveřích se ještě zarazil, "proč jste jí o mne řekl?"

"Protože to je jedna z věcí, kterou máte společnou. Ať se Vám to líbí Severusi nebo ne, ta žena Vám může pomoct, a také ulehčit trochu tomu břemenu, které máte." Severus naposledy pohlédl na ředitele a odešel. 

Vrátil se k sobě, nalil si skleničku a obratem ji do sebe kopl. Nalil si další a sedl si znovu do svého křesla před krbem. Přemýšlel nad událostmi toho dne. Nechápal, kde se v něm bere ta zvláštní potřeba chránit Grangerovic holku. Přehrával si každé slovo co s oběma muži ten den prohodil a v tom mu to došlo. Jestli se Voldemort dozví, co je Hermiona zač, buď ji využije, aby se dostal k Potterovi, nebo, a to hůř, ji zabije. Vstal z křesla plný odhodlání, že tohle nedopustí.