Spolu a přece sami

Kapitola 13 - Hermiona

Poslední školní týden utekl jako voda. Všechny večery strávili Severus s Hermionou společně, chtěli si užít jeden druhého před delší odmlkou. V předvečer Hermionina odjezdu, už po slavnostním ukončení školního roku, si ředitel oba pozval k sobě.

„Á, Hermiono, Severusi, pojďte dál a posaďte se," uvítal je Brumbál, když je viděl ve dveřích.

„Děkuji, že jste oba tak narychlo přišli. Chci s Vámi jen probrat pár organizačních záležitostí."

Hermiona přikývla a Severus nečitelně, bez jediné reakce hleděl na ředitele.

„Co se týče Vaší práce, Hermiono, prázdniny zůstanou stejné. Harry se na pár dnů vrátí k Dursleyovým. Od nich ho ale vyzvednu já sám, mám jeden úkol, se kterým by mi mohl pomoci." Po těchto slovech se Severus ušklíbl, ale ředitel ho ignoroval a pokračoval dál, „Potom Harryho doprovodím k Weasleyovým, kde stráví zbytek léta. Předpokládám, že se k nim připojíte, Hermiono?"

„Jistě pane řediteli, jen o tom jsem s Vámi chtěla mluvit. Potřebovala bych na začátku července na 3 dny volno."

„S tím není problém, má drahá, vystřídá Vás někdo jiný z řádu."

Hermiona přikývla a usmála se.

„Díky tomu, že bude Harry u Artura a Molly, bude jejich dům jeden z nejstřeženějších v kouzelnickém světě. Toto s sebou nese jistá opatření, jako je například kontrolování veškeré příchozí pošty prvně na ministerstvu. Rád bych, abyste to měli oba na paměti," šibalsky na dvojici mrkl přes půlměsíčkové brýle.

„Severusi, a teď k Vám, předpokládám, že si Vás Voldemort zavolá. Buďte mu k dispozici. Vím, že se opakuji, ale musí věřit ve Vaši loajálnost. Jednejte dle Vašeho nejlepšího uvážení, a samozřejmě mne o všem informujte. Kdyby se něco stalo a já nebyl k zastižení, obraťte se prosím na Hermionu."

„Co máte v úmyslu, Brumbále?" odvětil zmiňovaný muž a zamračil se.

„Mám v plánu trochu cestovat, pokusit se pomoci co nejvíce s poražením Voldemorta. Je možné, že budu nějaký čas mimo. Tak s tím raději počítejte," řekl a na chvíli se odmlčel. Brumbál hleděl na ty dva před sebou, povzdechl si a jal se pokračovat.

„V příštím školním roce budu Harrymu dávat hodiny já. Měli byste s tím, zejména tedy Vy Hermiono, počítat. Možná v rámci nich s Harrym i vycestujeme ze školy."

„Rozumím," přikývla.

„To je ode mne prozatím asi vše. Užijte si léto," usmál se na oba a kývl jim na pozdrav. Oba vstali, rozloučili se s ředitelem a před ředitelnou se zastavili.

„Zabalím si, nachystám věci a přijdu?" zeptala se potichu Hermiona.

„Budu rád," dostalo se jí odpovědi.

„Dobře, tak zatím," zašeptala Hermiona s úsměvem na rtech, letmo pohladila Severuse po ruce a odešla.

V nebelvírské společenské místnosti nebyl nikdo, všichni balili v ložnicích. To jí vyhovovalo, nemusela alespoň nikomu vysvětlovat, co bude po zbytek večera dělat. Vydala se do svého pokoje, párkrát mávla hůlkou a sledovala, jak se jí oblečení úhledně skládá do kufru, jak její věci, jako jsou knihy, drogerie, samy skáčou do zavazadla a lehají si na správné místo. Spokojeně se usmála a rozhodla se ještě v rychlosti odepsat kamarádce na dopis, že na křtiny dojede, a že se moc těší. Pergamen přivázala malé školní sově k noze, přistoupila s ní k oknu a sledovala, jak sova míří k západu slunce. Chvíli za ní hleděla, pak si vzala pár věcí a zmizela v krbu.