Spolu a přece sami

Kapitola 17 - Severus

Tučně zvýrazněná část je výňatek z dílu Princ dvojí krve (str. 430).

Probral se na gauči. Neleželo se mu vůbec dobře. Podíval se na hodiny. Půl třetí v noci. Zvedl se, ale bodavá bolest v hlavě ho přinutila si znovu lehnout. Vzpomínal, co se stalo, proč se tak opil. Znovu se pokusil zvednout a začal šmátrat po hůlce.

„Accio vyprošťovák," zahuhlal a doufal, že se k němu dostane správný lektvar. Zkontroloval etiketu lahvičky, která k němu připlula vzduchem, a kopl ji do sebe. S tímto lektvarem už měl pár zkušeností, takže ho jeho protivná chuť nijak nepřekvapila. Chvíli počkal, než zabere, pak vstal a zamířil do sprchy. Pustil na sebe studenou vodu a přemýšlel co dál. Ranil ji. To ho na tom všem bolelo nejvíc, ne hlava, ale to, že ublížil ženě, kterou miluje. Severus praštil pěstí do kachliček na stěně. Vypl vodu, omotal si ručník kolem boků a vyšel z koupelny ven. Došel zpátky do pokoje, kde se pohádali, a snažil se ve stěnách vyčíst, co má dělat. V tom si na stolku všiml prstýnku. Přistoupil k němu a vzal ho do ruky. Při pohledu na prsten mu to došlo. Zamířil do ložnice, aby se oblékl. Pak se vrátil k odloženému šperku, sebral ho a zamířil do krbu.

Vyšel v jejím pokoji. Pozoroval ji, jak se neklidně převaluje ve spánku. Házela sebou na posteli sem a tam a něco mumlala. Nikdy si nevšiml, že by spala tak špatně. Sedl si vedle ní a chytil ji za ruku. Hermiona, jako by vycítila, že přišel on, se uklidnila. Severus u ní seděl a pozoroval ji celou noc, dokud se neprobrala. Chvíli na něj zmateně hleděla, pak se posadila a spravila si rozcuchané vlasy.

„Donesl jsi mi moje věci, co jsem si od Tebe nestihla odnést?" zašeptala.

„Ano. Tohle sis u mě nechala," odpověděl, vzal její dlaň a nasadil jí zpátky prstýnek.

„Pokud Tvé ano stále platí."

„Severusi, já ..." zarazila se. „Nejsem si jistá tvými motivy. A tím, jestli zvládneš tohle břímě nést. Včerejší večer už nechci znovu prožít a mrzí mne, že takhle přemýšlíš. Víš moc dobře, že Tě miluju a chci s Tebou být, s nikým jiným. Jinak bych Ti to poprvé ano neřekla. Ty pro mě nejsi nějaká náhrada, nebo nedělám to z rozmaru, jen proto, abych do smrti, která se možná blíží, stihla všechno. Ale u Tebe mám pocit, že jsi mne o ruku požádal z jiných motivů, než je láska."

Severus si povzdechl. Pohlédl ženě proti němu do očí a spustil: „Hermiono, možná tam bylo víc motivů, jak říkáš, ale ten nejdůležitější je, že Tě miluji, chci s Tebou být nejen teď, ale i po válce. Ale, jak jsem už řekl dříve, kdyby se něco stalo, tak také chci, aby o Tebe bylo postaráno. Nemůžeme před válkou zavírat oči. Je reálná a blíží se. Můžeme pro nás ale něco udělat, a to, že vymyslíme plán, abychom spolu byli i po válce."

Severus stiskl Hermioninu ruku a šeptal tak, že mu stěží rozuměla: „chci mít za co bojovat. Za Tebe, jako za svou ženu a rodinu. Bez Tebe to vzdám."

Hermiona mlčky přikývla a natáhla se k Severusovi pro polibek.

......................... o pár týdnů později .........................

Severus měl zrovna hlídku v 6 patře, když slyšel řev „VRAŽDA! VRAŽDA V UMÝVARNĚ! VRAŽDA!!!" Rychle se rozeběhl směrem, odkud to vycházelo, vtrhl do umývárny a tam viděl v kaluži krve ležet Malfoye a nad ním klečet Pottera. Zatracený kluk, pomyslel si, hrubě ho odstrčil a klekl si k Malfoyovi. Hned mu bylo jasné, co se stalo. Sectumsempra. Jak to ten kluk může znát? Je to černá magie. Leda, že by ... Vytáhl hůlku a začal blonďatého chlapce zachraňovat. Když dílo dokonal, pomohl Dracovi vstát.