Spolu a přece sami

Kapitola 10 - Severus

Přišli o Brumbála. Děsil se dne, kdy Brumbál už nebude ředitelem Bradavic, a teď ten den nastal. Postával nenápadně u vstupu do Velké síně a pozoroval, jak si všichni členové Brumbálovy armády odpykávají trest. Večer za ním měla přijít Hermiona, tak měl v plánu, že spolu zkusí připravit mast, která by jizvy na hřbetech rukou vyhladila. Když viděl, jak všichni sedí se sklopenými hlavami a píší, sem tam hodí na novou ředitelku Bradavic nenávistný pohled, došlo mu, že nebýt využití veritaséra, nikdy by se k nim Umbridgeová nedostala. Smekal před Hermionou, že vybrala s takovou jistotou studenty, kteří budou věrni a neprozradí tajemství. Věřil, že z Brumbálovy armády se v budoucnu stane obdoba současného Fénixova řádu. Stejně potichu, jako přišel, i odešel, a šel do svých komnat vymýšlet suroviny, aby u toho nebyli do rána.

„Co dnes budeme dělat?" optala se Hermiona, jen co se za ní zavřely dveře.

„Opět tak nedočkavá," ušklíbl se. „Ukažte ruku."

Hermiona na něj smutně pohlédla a natáhla k němu levou ruku. Severus pocítil osten nenávisti, když viděl čerstvou rudou jizvu. Měl chuť s tou ropuchou vytřít.

„Mrzí mne to," pronesla smutně Hermiona. „Nebýt mého nápadu, nic takového by se nestalo."

„A nepřál si snad Brumbál, aby studenti, i přes výuku paní profesorky," pronesl ta slova se zvláštním odporem, „byli připraveni? Nemyslím si, že to co se stalo, je Vaše chyba. Ale chápu, že se cítíte vinna. Proto půjdeme do laboratoře a dáme do kupy nějakou mast, nebo tinkturu, která by jizvu zcela vyhladila. Já sám jsem na tom během dne začal pracovat. Bohužel Vaše jizvy nejsou klasické, tyhle brky, kterými píšete, obsahují zvláštní kouzlo, které zabraňuje tomu, aby se jizva zcela vyhojila. Proto nemůžeme použít známé a dostupné prostředky na jizvy. Budou k ničemu."

„Já vím, už jsme to zkoušeli. Zjistili jsme ale, že na bolest dobře působí výtažek z hrbouna."

„No, a přesně od toho se odrazíme. Jdeme," zavelel a zamířil z místnosti pryč.

Připravili několik vzorků, které chtěli dál testovat. Severus vyčaroval brk s pergamenem a Hermiona tázavě zvedla obočí.

„Musíme na něčem přeci vyzkoušet, jestli naše snažení bylo úspěšné," odpověděl na nevyřčenou otázku a chystal se začít psát, když k němu Hermiona přiskočila, brk mu vytrhla a zničila ho.

„Co to sakra-?" vyjel na ni.

„Máme na čem testovat," řekla, a natáhla ruku.

„Ne, nedovolím, abys byla pokusným králíkem."

„Ale ano, jinak Ti všechny brky zničím. Nebudeš si způsobovat bolest. Je to zbytečné!"

Ani jeden si nevšimli, že v rozčilení přešli do tykání. Chvíli na sebe rozzlobeně hleděli, Severus přemýšlel, jak zabránit tomu, aby se to testovalo na ní. Mohl ji poslat pryč, ale moc dobře věděl, že teď by ji odsud nedostal. Mohl jí zaklít, aby musela mlčet a nehýbat se, ale po trénincích s ní věděl, že to je hodně troufalá myšlenka. Nakonec si povzdechl.

„Tak dobrá, ale! Vše mi budeš hlásit, jasné? Jakýkoliv nový vjem, pocit, vše mi okamžitě řekneš."

„Slibuji."

Namazali první mast, Severus použil kouzlo pro zrychlení účinku a čekali.

„Cítíš něco?"

„Chladí to. Jinak nic."

„Hmn, vypadá to stejně."

„To ano, ale nebolí to."

„Zkusíme další," a s tím jemně vyčistil Hermioně ránu od první masti a jali se testovat další.

Asi u čtvrté mastičky si všimli, že jizvička pomalu bledne. Nezmizela úplně, na ruce Hermioně zůstal světlounký, ale snadno přehlédnutelný nápis. Naznali, že tohle asi bude nejvhodnější cesta.

Hermiona pohlédla na hodinky, „ty jo, to je hodin, budu muset běžet."

„Kolik je?"

„Půl čtvrté."

„Sakra. To mne mrzí. Na," řekl a podal jí mastičku, „vezmi si ji, zkus ji použít na pár studentech. Snad její opakované použití zabere."

„Děkuju," usmála se. Popadla své věci a Severus ji vyprovázel ke dveřím. „Raději použij zastírací kouzlo."

„Jistě," odpověděla, a než mu zmizela z očí, řekla jen: „dobrou noc, Severusi."

„Dobrou noc, Hermiono."

Severus se necítil unavený, rychle ale poklidil v laboratoři a šel do sprchy. Věděl, že když se nevyspí alespoň trochu, bude v hodinách mít chuť pozabíjet všechny studenty.

Další den ráno u snídaně nenápadně pozoroval studenty BA. Přišlo mu, že většina se tváří uvolněně. Pokukoval po Hermioně, ta si ho všimla a nenápadně mu ukázala zvednutý palec. Pochopil. Jejich snažení bylo úspěšné.

....... o pár týdnů později .......

Severus vyšel z kabinetu Umbridgeové a v hlavě mu to šrotovalo. Má Tichošlápka. Drží Tichošlápka tam, kde je to ukryté. Věděl, co má dělat. Spěchajíc, snaže se neupoutat na sebe moc velkou pozornost, vyšel z hradu na školní pozemky a hned jak to šlo, se přemístil. Věděl moc dobře, kde Brumbála hledat.

Vtrhl do sídla Fénixova řádu a narazil na Siriuse.

„Je tu Brumbál?"

„Ano, v knihovně, co se-?" nedořekl Sirius. Severus byl už dávno pryč.

„Brumbále!" vykřikl Severus.

„Co se stalo?"

„Temný pán. Dostal se do Potterovy hlavy. Potter mi doslovně řekl: Má Tichošlápka. Drží Tichošlápka tam, kde je to ukryté. Je jasné, že Tichošlápkem myslí Blacka, je to dávná přezdívka z dob studií. Chystají se na ministerstvo, pokud se tedy dostanou od Umbridgeové. Soudě Potterova výrazu mu to Hermiona nevymluví, je úplně nepříčetný. Věří vidině, kterou mu Temný pán naservíroval. Musíte tam okamžitě někoho poslat!"

„Jak pokud se dostanou od Umbridgeové?"

„Profesorka je teď drží všechny ve svém kabinetu. Načapala Pottera, jak se přes její krb snaží zastihnout Blacka. Hermiona ho totiž přesvědčila, ať si Potter prvně ověří tu vidinu, jenže Potter tu našel jen Kráturu a ten mu řekl, že Black je na ministerstvu."

„Kráturo," zařval Sirius a chystal se za skřítkem vyběhnout, než ho Brumbál zastavil.

„Klid, Siriusi, počkejte. Severusi, jak to všechno víte?"

„Hermiona se mi dostala do hlavy a všechno mi to promítla. Moc ji to mrzí, ale Pottera nezastaví. Od té vidiny je opravdu nepříčetný. Křičí a kope kolem sebe. Musíme se tam dostat, musíme jim pomoct!"

„Uklidněte se, Severusi," snažil se Brumbál utišit profesora lektvarů, „okamžitě to zařídíme. Siriusi!"

„Ano Albusi?"

„Okamžitě kontaktujte členy řádu. Lupina, Moodyho, Tonksovou a další. Také Kingsleyho, ať vzburcuje Popletala. Musí se přesvědčit, že se to opravdu děje."

„Rozumím," řekl Sirius a zmizel z místnosti.

„Brumbále, zapřísahám Vás!"

„Severusi, klid, vraťte se do Bradavic, ať Vás profesorka Umbridgeová neshání. Nesmí si všimnout Vaší nepřítomnosti."

„Brumbále-" nedořekl Severus.

„Severusi, věřte mi, nic se jí nestane!"

Severus hleděl Brumbálovi do očí a v tu chvíli si uvědomil dvě věci. První, že nepřežije, pokud se Hermioně Grangerové něco stane. A druhou ... že ji miluje.