Spolu a přece sami

Kapitola 23

"Řediteli?" ozvalo se Severusovi za zády a on se za hlasem jen nerad otočil. Ani na astronomické věži už neměl klid.

"Ano, Alecto?"

"Severusi, musíš zakročit proti vrchní ošetřovatelce. Zase za našimi zády pomáhala Nebelvírům."

"S čím tentokrát?"

"Odpykávali si ve sklepení trest, když jim pomohla pryč a ošetřila je. Už to takhle dál nejde, v jednom kuse spolu s McGonagallovou sabotuje ..." Severus přestal kolegyni vnímat. Začal ho pálit kouzlem zamaskovaný předmět na levém prsteníčku. Snubní prsten. Hermiona. 

"Okamžitě mi pošli Poppy Pomfreyovou do ředitelny. Hned. To je rozkaz!" zařval a Alecta už jen viděla vzdalující se plášť. Posměšně se ušklíbla a promnula ruce. Tohle si ta nána z ošetřovny odskáče. 

Severus za sebou práskl dveřmi. Ani se neobtěžoval sundat plášť a běžel rovnou do svých komnat. Ředitelé za ním jen tázavě hleděli. 

"Hermiono!" vykřikl a vběhl do ložnice. Jaké bylo jeho překvapení, když tam nebyla.

"Tady," ozvalo se z kuchyně. Hermiona se opírala o desku stolu, zhluboka dýchala a statečně se na Severuse usmívala. "Myslím, že malá chce na svět. Pomůžeš mi do ložnice?" 

"Samozřejmě," hrnul se k ní a hned je oba směřoval do postele. "Proč jsi nebyla v posteli?" 

"Chtěla jsem si udělat čaj."

"A to jsi to nemohla udělat z postele pár mávnutím hůlky? Měla jsi přece naordinovaný klidový režim."

"Nemohla, Severusi. Potřebovala jsem se projít, protáhnout. Už dva týdny jsem z ní nevystrčila paty, když nepočítám cestu do koupelny."

Severus se zamračil, ale raději už mlčel. Hermiona mu zrovna bolestivě zmáčkla ruku. Teď už měli jiné starosti. Pomohl Hermioně si lehnout, mávnutím hůlky přivolal věci, které měl pro všechny případy nachystané už od Hermionina příjezdu. 

"Přijde Poppy?" zeptala se Hermiona mezi hlubokými nádechy.

"Ano, už jsem pro ni nechal poslat. Bude tu každou chvílí."

"Musíme vymyslet záminku, proč si ji zase zveš do ředitelny," uvažovala.

"Ty máš teď starosti," zabručel Severus. "Buď v klidu," rychle dodal, když viděl, jak ho Hermiona vraždí pohledem, "Poppy má průšvih, Alecta si mi zrovna stěžovala, že pomáhá Nebelvírům. Takže toho využiju."

Hermiona jen přikývla. Neměla už sílu mluvit. 

V tu chvíli se před nimi zhmotnila stříbřitě zářivá koule, ve které Severus viděl Poppy. 

"Už je tu. Hned jsme zpět," stiskl Hermioně ruku a běžel vpustit ošetřovatelku dál. Po cestě jen ze sebe svlékl plášť a hodil ho na křeslo. Ten teď potřebovat nebude. 

Poppy bylo ihned jasné, která bije. "Hermiona?" zeptala se, když ji Severus pustil do ředitelny a vedl ji do svých komnat. Ten jen přikývl. Poppy máchnutím hůlky zvětšila tašku se zdravotnickými potřebami, kterou měla schovanou v kapse. 

"Severusi, počkejte venku, my to zvládneme," rázně ho vystrčila vrchní ošetřovatelka z ložnice.

"Ale já-" nestihl doříct, když se mu zabouchly dveře před nosem. 

"Sakra, vždyť jsem byl u početí. Viděl jsem na Hermioně všechno. Není důvod mě tam nepustit," zabručel si pod nos, ale od dveří se ani nehnul. Sem tam se k němu donesly útržky vět jako "Hermiono, tlačte," nebo "už jen chvilku", popřípadě Hermionino nadávání. Po chvíli, která mu připadala jako věčnost ale jeho uši uslyšely něco,  co ho vytrhlo z letargie. Dětský pláč. Severus to už nevydržel a vtrhl dovnitř. Poppy zrovna zabalovala to malé miminko do peřinky a Severusovu pozornost upoutala spousta tmavých vlásků, které jako jediné viděl. Poppy dala malou Hermioně do náruče a Severus k nim přistoupil. V tu chvíli myslel, že pod tíhou všech těch pocitů padne. Radost. Štěstí. Láska. Strach. Zaleskly se mu v očích slzy. Sklonil se k Hermioně, aby ji políbil do vlasů, ale ona zvedla tvář a jejich rty se spojily. Usmála se na něj.