Spolu a přece sami

Kapitola 14 - Severus

Severus se procházel po svých komnatách, zrovna se vrátil ze svého domu v Tkalcovské ulici. Letos se poprvé za svou učitelskou kariéru těšil na začátek školního roku. Prázdniny ho už otravovaly. Naštěstí se chýlily ke konci. Za dva týdny se měli vrátit i studenti.

„Dobrý večer," stroze pozdravil svého nadřízeného, který si ho k sobě ještě ten večer povolal.

„Dobrý večer, Severusi. Posaďte se."

„Co jste mi chtěl?"

„Letos už nebudete učit lektvary. Podařilo se mi přesvědčit bývalého kolegu, profesora Křiklana, aby se vrátil na své staré místo. Vy budete Severusi učit obranu."

Severus vyskočil na nohy, „to prokleté místo mi chcete dát teď? Teď když konečně..." nedořekl větu, ale hněvivě hleděl na ředitele. Oba věděli, jak věta končí.

„Uklidněte se, Severusi. Jestli má někdo kletbu prolomit, budete to Vy. Navíc je to i v zájmu Voldemorta."

„Cože?!"

Severusi, vyslechněte si mne, prosím."

Ten nic neřekl, ale alespoň se posadil. To Brumbál bral jako kladnou odpověď a pokračoval.

„Nemůžeme dopustit, aby už navždy každý profesor obrany vydržel pouze rok. Kletba se musí prolomit. I kvůli slečně Grangerové, rád bych, aby po válce na tuto pozici nastoupila. Voldemort to místo proklel, on může kletbu zrušit, popřípadě Vy s Hermionou jistě dokážete vymyslet, co s tím. Berte to jako úkol ode mne na následující rok. Kromě tedy sledování Draca a udržování mne při životě."

„Jak se cítíte?" zeptal se Severus a hlavou kývl k ředitelově černající ruce.

„Unaveně. Doufám, že co nejdříve stihnu předat všechny pokyny ohledně Voldemorta, abych mohl odejít."

Severus po jeho slovech zakroutil nesouhlasně hlavou.

„Je to vše?"

„Ano. Chtěl jsem, abyste o své pracovní pozici věděl dříve, než s tím obeznámím ostatní."

„Dobrá. Na shledanou."

„Na viděnou. A mimochodem, Severusi," zastavil mladšího čaroděje, který se otočil, „krby máte opět propojené," usmál se znaveně. Severus na znamení díků přikývl a odešel.

............... o dva týdny později .................

Většina studentů už byla usazena ve Velké síni, Severus mezi nimi očima hledal Hermionu. Cítil, že se mu ulevilo, když ji spatřil. Ale všiml si, že je nějaká roztěkaná, pořád se ošívala a rozhlížela kolem sebe. Zvedla oči a jejich pohledy se setkaly, Severus se pokusil nahlédnout jí do hlavy. Úspěšně. Hermiona mu podsouvala jasnou zprávu.

Harry zmizel. Nikdo z Nebelvíru ho neviděl.

Severus nenápadně přikývl, zvedl se a šel se po tom zatraceném klukovi podívat. Našel ho u hradní brány, spolu s Tonksovou. A měl rozbitý nos. 

„Vida, vida, vida," ušklíbl se Snape, vytáhl hůlku a jedním klepnutím otevřel visací zámek, takže se řetězy jako hadi stáhly zpět a vrata se skřípavě otevřela. „To je od Vás hezké, že jste se ukázal, Pottere, přestože jste zjevně dospěl k názoru, že školní hábit by odváděl pozornost od Vašeho zjevu. ... Nemusíte tu čekat, Nymfadoro. Potter se mnou bude... hmm... v naprostém bezpečí."