Spolu a přece sami

Kapitola 3 - Hermiona

Odcházela z jeho kabinetu a byla ráda za to, že na konci června za ním zašla a vše mu řekla. Tak moc se jí ulevilo. Navíc on byl pro jejich spolupráci, což jí udělalo upřímnou radost. Konečně, poprvé po čtyřech letech si nepřišla tak sama. S ním si přišla uvolněná, sama sebou, cítila se dobře. Byla zvědavá, co vše jí sdělí, co ji přiučí. Věděla, že je to velký čaroděj, věřila, že je stejně mocný jako Brumbál nebo Voldemort. Přistihla se, že se na zítřejší večer vlastně moc těší.

........................... Úterý ...................................

Harry a Ron šli do knihovny pracovat na úkolu pro Snapea na téma Využití měsíčních kamenů při přípravě lektvarů. Hermiona, díky domluvě se Severusem, s nimi nemusela. Zahrála na ně habaďůru, že je pořád uražena krs Ronovy řeči. Byla celkem ráda. Pořád měla úkolů hodně. Sice mohla jen udělat kopírovací kouzlo, neboť když studovala, ač na jiné škole, byly úkoly a studijní osnovy hodně podobné a všechny si je schovala, ale chtěla si to procvičit, popřípadě se zabavit. V Bradavicích bylo snazší Harryho sledovat. V jejím pokoji si ji odchytila malá školní sovička. Rozbalila ruličku pergamenu, kde stálo, že ji Brumbál chce okamžitě vidět. Popadla plášť a vyběhla pryč.

„Dále," ozvalo se po jejím zaklepání na dveře ředitelny. Vstoupila.

„Posaďte se, Hermiono."

„Děkuji, pane řediteli. Proč jste mne chtěl vidět?"

„Nebudu Vám lhát. Mám starosti."

„Kvůli Umbridgeové? Pardon, paní profesorce Umbridgeové?"

Brumbál se pousmál. „Přesně tak. Jistě Vám už došlo, kdo a proč ji sem poslal."

„Popletal, kvůli tomu co se stalo na konci minulého školního roku. Kvůli tomu, jak Vy a Harry neustále obhajujete pravdu, že se Voldemort vrátil."

„Ano. Pan ministr má strach, poměrně velký. Myslí si, že usiluji o jeho pozici. Nevidí, že vše je stejné jako minule. Nechce vidět. Takže sem poslal svou věrnou pravou ruku. Něco jsem si zjišťoval, paní profesorka je ještě horší než Popletal. Myslím si, že bude víc zákeřná, aktivní. Bojím se, že spolu s Popletalem se mne pokusí sesadit. Vlastně jsem o tom přesvědčen."

„Co budeme dělat, tohle nemůžeme dovolit!" vykřikla Hermiona a vyskočila ze židle a začala pochodovat po místnosti. „Bez Vás budou Bradavice v ohrožení. Jste to jediné, co Voldemorta drží zpátky. Jestli Vás sesadí, jistě udělají ředitelku z té ropuchy. Pardon. Studenti budou pod tlakem, šikanování. U ní se jim nedostane podpory, to jsem se přesvědčila na hodině. Prostor dostanou ti, co jí polezou do zadku. Takže zmijozelští. Nehledě na to, že se v hodinách obrany nesmí používat kouzla. To je taky jistě z Popletalovy hlavy."

Brumbál se začal uculovat. „Byla by z Vás skvělá ředitelka."

„Prosím?"

„Myslíte dopředu, umíte číst mezi řádky, hledat souvislosti. Stavíte blaho studentů nad to Vaše. Navíc mi hodně připomínáte mne před pár lety. I když takto zuřivě po své pracovně chodím do dnes."

„Pardon," řekla a posadila se.

„Také se trochu bojím o Vás a Vaši roli, Hermiono. Musíte být opatrná. Ale musíte Harryho chránit víc než kdy předtím. Zvlášť, jak tu nebudu. Taky se musíte postarat o to, aby byli Vaši přátelé, i přes výuku profesorky Umbridgeové, připraveni. Je to životně důležité. Já toho teď bohužel moc nezmůžu. Můžu se postavit ministrovi, ale půjdu rovnou do Azkabanu."
„Rozumím. Mrzí mne to," zasmušila se.