Mezi ledem a zemí

9. Asfalt na pánvi

Probudí mě příšerný puch. Dneska už se budím podruhé. Poprvé jsem si šel udělat k snídani vajíčka… vajíčka. ,,Doprdele vajíčka!‘‘zařvu nahlas a vystřelím do kuchyně. Zčernalá hmota na pánvi připomíná asfalt a naprosto nechutně smrdí. Vysypu ten odpad do koše a pokusím se umýt pánev.
Co teď? Za půl hodiny mi jede vlak. A něco mi říká, že jít na zápas s prázdným žaludkem není úplně dobrý nápad. No jo. Tohle je vlastně můj první zápas v tomhle týmu. Nahlédnu do lednice. Jestli nechci snídat půlku másla, tak asi nic. Ve skříni jsou jen prázdné skleničky od marmelády a poloprázdná sklenička medu. Vytáhnu ji a celou jí lžící suveréně vybagruju. Alespoň mi v břiše nekručí. A med by měl obsahovat cukr… teda myslim.
Vytáhnu z krabice tričko a svoje starý hokejový oteplováky. Jsou ošoupaný a záplatovaný. Poslední rok už jsem v nich ani netrénoval. Tady budou stačit. 

Ve vlaku potkám Marka. Je natěšený jako blázen a podělí se o svačinu. Dostanu půlku rohlíku se salámem.
,,Budou tam i holky z vedlejší vesnice,‘‘ oznamuje mi nadšeně.
,,A co já s tím...‘‘ zamumlám si pro sebe.
Podívá se na mě, jako kdybych spadl z Marsu: ,,Já teda určitě plánuju nějakou sbalit!‘‘
Zakuckám se salámem. ,,Kolik ti je?‘‘
,,12‘‘vysloví tu číslovku jako by nic. No nazdar. Jsem o tři roky starší a s holkou jsem nikdy nechodil. Až na Lenku, ale ta se počítat nedá. Připadám si hloupě.

Vrátím se radši k pevnému tématu – hokeji: ,,Jak dlouho už hraješ?‘‘zeptám se.
,,No asi tři roky, každou zimu, když zamrzne.‘‘odpoví.
,,A v létě?‘‘
,,Se nehraje. Copak vy jste hráli i v létě?‘‘
,,No nevím, jak to mají jiný týmy, ale my hráli pořád. Jenom přes prázdniny jsme měli pohov.‘‘
,,Tak to musela být zabíračka.‘‘vykulí Marek oči.
,,Hm, víš, že ani moc ne?‘‘ Vrátím se ve vzpomínkách. Ne nebyla to zabíračka, vůbec. Chodil jsem na sportovní základku, stadion byl kousek od školy. Řekl bych, že tak 30% kluků hrálo hokej a minimálně stejné procento holek krasobruslilo. Samozřejmě, že krasobruslení dělali i kluci, dokonce jsem s jedním seděl v lavici. Jmenoval se Alex. Byl důkzem toho, že krasobruslení je jako střípek ledu. Ostré, tvrdé ale pokud není na mrazu, rychle taje. 
,,Ty si asi nervózní, že nemluvíš?''šťouchá do mě Marek.
,,Hm...''zamručím a dál se oddávám snění.
Nevím, jak moc byl Alex dobrý. Dělal párové krasobruslení. Když si přetrhl vazy v koleně, jeho partnerka se na něj vykašlala, začla trénovat s jiným. Po měsíci se uvolnila partnerka pro tance na ledě. Vydržel měsíc. Říkal, že u tanců mu chybí adrenalin. Jednou jsem viděl v televizi nějakou soutěž v krasobruslení a musím mu dát za pravdu. Ty tance jsou vážně takové...pomalé. Každopádně po měsíci uklouzl na chodníku a spadl pod auto. Měl zlomená žebra a nohy. Dostal se z toho. Začal hrát basket, a udělal příjmačky na šestiletý gymnázium Nad štolou. 
Nemám mu to za zlé. Ale pak už si vedle mě do lavice nikdo nesedl.

Ale na to bych myslet neměl, mám před sebou zápas! Napadně mě, když vystupujeme z vlaku.
,,Tak jak se těšíš na zápas?''bafnu na Marka. V konverzování jsem byl vždycky ten horší.
Marek na mě vrhne pohled ''ono to mluví'' ale usměje se: ,,Jo těším. Hlavně, když vím, že s tebou máme šanci to vyhrát.''
V duchu si povzdechnu. Tu druhou větu jsem v poslední době slyšel už mockrát. ,,Jak se vlastně hraje.'' změním trochu téma ,,Na třetiny, čistý čas? Nebo...''
,,Hrajeme na 3 třetiny,přestávka je 5 minut, třetina 15'' vysvětluje ochotně Marek ,,Rozhočí je náš trenér a trenér těch druhých'' máchne rukou, jako by se všechno vysvětlovalo. Moc nechápu proti komu vlasntě hrajeme. Ještě bych se zeptal, ale už jsme u hřiště. 
Překvapuje mě kolik je tu lidí. A překvapí mě i Karla, která po mě hodí dvě tatranky. Obě obratně chytnu a tu první do sebe hned nacpu. ,,Jak si věděla, že...''
,,...budeš mít hlad?''dokončí větu. Kývnu a láduju se i druhou tatrankou.
,,Počet marmelád, který ti celá vesnice přinesla jsem vynásobila dvěma a vydělila počtem dnů. Pak jsem k tomu přičetla vajíčka a med a vynásobila 4. Potem jsem odečetla denní spotřebu benzínu průměrně používaného běžného typu traktoru. A dostala jsem nulu, čili obsah tvojí lednice.''
,,Cože?''
,,To byl pokus o vtip. A ná tady máš ještě jednu tatranku.'' Seberu tatranku a zasměju se.
,,V tom případě si zapoměla na máslo.'' odvětím sarkasticky.
,,A kakao.'' doplní mě se stejným sarkasmem.
,,Kakao nepiju.''

Díky za překročení 50 votes a 500 readsů :) Moc si toho vážím :) Budu se snažit nezklamat ;)
@matmac