Waru - Démon dobra a zla [DOKONČENO]

Pistole

Už si ani nepamatovala, jak dlouho tady v této dimenzi byli. Nespali, nejedli, ani nepili. Nechybělo jim to.
Sammael moc nemluvil, měl vážný pohled, na který nebyla zvyklá a nutil ji opakovat pohyby určené pro boj dokud se jí nezarily hluboko do paměti.
Fyzickou únavu necítila, vystřídala ji ta psychická, přesto neřekla ani slovo. Sama chtěla, aby jí učil, protože již nechtěla spoléhat na druhé. Vždy jen zatnula zuby a nechala se sekýrovat. Ze začátku to bylo potřeba dost, teď už si připadala sebevědomější, reagovala okamžitě, díky zbystřeným smyslům a některé pohyby již dělala bez rozmyslu jako by jí byly vrozené.
Když Sammael promluvil, zněl dosti mrzutě.
„Nechráníš si pravý bok." zamručel.
Victorie zatínala ruce v pěst a přikývla.
Věděla, že na ní neútočí vší silou, přesto jeho rány byly tvrdší než by musely.
Už přestala počítat, kolikrát jí zlomil žebra, ruce či nohy. Vždycky to jako zázrakem napravil dříve, než se dostavila opravdová bolest. Pouhým lusknutím prstů.
Nedokázala si představit jak kruté muselo být jeho mučení andělů z dřívějších dob. Nechtěla na to ani myslet. Podle všeho museli umírat hned několikrát, dokud ho to nepřestalo bavit.
Otřásla se a vykryla jeho útok mířený na břicho. Uskočila, sklonila se, aby se vyhla jeho rozmáchnutí a rukou vykryla další útok pěstí.
Z toho nárazu jí zabrněly kosti.
Přesto uskakovala, bránila se a občas zaútočila nazpět, i když se jí Sammaela nepodařilo zasáhnout ani jednou.
Sammael se najednou narovnal, mírně přikývl a naklonil hlavu na stranu.
„Už dost bojování pěstmi... myslím, že je čas ukázat ti kouzlo magie." zazubil se najednou. Victorii se rozzářily oči. Konečně něco více zábavného.. pomyslela si.
„Naše magie jsou odlišné, přesto v základu dosti podobné. A vzhledem k tomu, že se ti podařilo udržet andělskou podobu, měla bys to zvládnout jen s menší námahou." zabrblal natáhl ruku k Victorii a ta se zájmem sledovala černý dým, který se mu objevil na ruce, vypadal jako živě plápolající oheň.
„Magie může mít tolik podob, kolik si jen dokážeš představit, dokáže měnit tvar, vznášet se jako dým a plout jako voda. Je jen na tobě, jak ji budeš využívat. Můžeš pomocí ní dělat iluze... Bojovat a tak dále. Výhodou andělů a dobrých démonů je to, že pomocí ní můžeš vytvořit tvou originální zbraň."
„Temní démoni ne?"
„Ne, ti se umí přeměňovat zase v monstra, která jsou ti již známá." ušklíbl se.
„Jak ji vyvolám?" ptala se. Snažila se vybavit Armarose se svým lukem, který se mu vždy s nenadáním objevil v rukou. Nevšimla si žádného specifického gesta.
„Jsi poloviční člověk... Mohla bys mne konečně oslnit a přijít s něčím, co třeba pochází z lidského světa." pokrčil rameny a nechal magii z dlaně zmizet.
Victorie nechápavě povytáhla obočí.
„Nikdy jsem nebyl osobně v lidském světě, ale-"
„Tys nikdy nebyl v lidském světě?" vskulila oči.
„Satan a jeho potomci nemají možnost vytvořit portál do dimenze lidí. Je to proto, protože my osobně bychom způsobili pěknou pohromu." usmál se.
„Jsme určení pro to, abychom vládli démonům, ne lidem... Máme na to ale jiné démony, kteří do lidského světa mohou zasahovat." vysvětlil.
Victorie přikývla.
„To jsi ale o hodně přišel..." pokrčila rameny.
„Myslíš?" povytáhl obočí.
„Možná až zemřu, stanu se člověkem." uchechtl se.
„To je možné?" vyptávala se Victorie.
„Ty jsi vážně hloupá.." zamručel Sammael. Victorie se zamračila.
„Tak promiň že mi není několik stovek let a že jsem většinu svého života žila jako normální člověk." odfrkla si.
Sammael si odkašlal.
„Démoni tady jsou od toho, aby vyrovnávali lidskou populaci.
Mrtví lidé, jak si vy myslíte nepůjdou do nebe nebo pekla. Objeví se v portálu jako přeměnění démoni buď na té nebo oné straně, slouží vyšším démonům, berou lidské duše nebo je zachraňují, aby nebylo zase démonů hodně a lidí málo. Všude musí být rovnováha.
A neboť jsme hrozní rivalové, ještě se hašteříme mezi sebou." zasmál se.
„Věří se, že démoni s královskou krví ovšem cyklus démona a člověka neopakují a najdou konečně odpočinek.
Někteří si ale myslí, že se vyšší démoni kteří zemřou mění v anděly... Ti si proto myslí, že jsou něco více, protože údajně vystřídali všechny fáze života a považují se za bohy.
Bohužel, nikdo neví, kde je pravda."
„A nižší démoni se mění zase zpátky na lidi?" ptala se.
Sammael přikývl.
„Je to téměř nekonečný cyklus, řekl bych, bohužel si nikdo ze smrtelného života nic nepamatuje, možná jsem kdysi býval velmi zlým člověkem, abych se narodil Satanovi jako následník trůnu." usmál se.
„A teď dost tlachání. Věřím, že máte nějaké zajímavé zbraně, slyšel jsem spoustu z vyprávění. Mohla bys bojovat s něčím lepším než s lukem, mečem, kosou..." pokrčila rameny.
Victorie se zamyslela. První věc, která ji napadla byla pistole. Těch bylo ve světě hodně a značně vyhrávaly nad meči a luky, které zase vládly za starých dob.
„Normální andělé svou zbraň dostávají v dospělosti při rituálu, který mi není zase tak známý, abych něco takového dělal. Možná by ti pomohl Armaros, ale nezbývá ti nic jiného, než se spokojit se mnou." zamručel.
„Co mám teda dělat?"
„Nejdřív vyčaruj magii." pobídl ji.
Victorie se zamračila. Věděla, že s tím budou zase problémy... Přesto zavřela oči a jak ji Armaros učil, představila si ve svém těle proud vody. Soustředila se na svůj dech a srdce, dokud neuslyšela prapodivné šumění. Jakoby k ní něco šeptalo. Snažila se rozeznat, co šumivé hlasy volaly, znělo to naléhavě, přesto šepotu nerozuměla. Ucítila teplo po celém těle a hlasy šepotaly mnohem mnohem více hlasitěji, slyšela jen je, už nevnímala tlukot vlastního srdce ani dech.

„Victorie." uslyšela Sammaela. Když otevřela oči překvapeně se zajíkla.
Kolem celého jejího těla vířila magie. Byla převážně bílá, protkaná zlatými provázky hedvábného dýmu. Zvedla ruku, aby se jí mohla dotknout. Magie se jemně zatřepotala a obtočila se jí kolem ruky. Slyšela jí šeptat, mluvila k ní.
Sammael ji sledoval, ukázal na ní prstem a vyslal k její bílé magii tu svou, temnou. Když se magie dotkly, ozvalo se zapraskání a obě od sebe ucukly jako vyděšená zvířata.
„Pokus se ji shromáždit v rukou a představ si zbraň, která by se ti líbila." pobídl ji.
Její magie se opět uklidnila, šeptala k ní a plula okolo. V duchu jí konečně odpověděla. Téměř vůbec nedýchal, když magie její požadavek zaznamenala a všechna se stočila do jejích nastavených dlaní.
Zavřela oči a šeptala nazpět k neznámé síle, která jí s radostí odpovídala.
Když oči konečně otevřela, nevěřila tomu, co vidí.
Ruce jí ztěžkly a nejraději by se štípla do paže, jestli se jí to nezdá.
V rukou svírala zlatavě lesknoucí se pistoli, která byla o dost lehčí, než by čekala. Prsty pohladila kovový povrch zbraně a chytila pistoli tak, jak to vídala ve filmech. Sammael stál naproti a sledoval, co bude Victorie dělat.
„Tak se ukaž." ušklíbl se.
V tu chvíli se ozvala rána, zbraň se Victorii lehce pohla v rukou.
Sammael vypadal zmateně a neboť tuto zbraň téměř neznal, rána v jeho stehně ho překvapila o to více. Zaklel a dopadl na kolena. Jeho kalhoty prosákly černou krví a Sammaelův výraz odpovídal všem jeho pocitům, když zvedl pomalu hlavu k ní.
Victorie upustila zbraň a přiběhla k němu.
„To jsem neměla v plánu...!" vyjekla. Vůbec netušila, co by měla dělat a jak je jeho zranění vážné.
Čekala, že se jí Sammael pomstí, že na ni pošle svou magii nebo se jí pokusí uškrit.
On si místo toho narovnal zraněnou nohu, lehl si na prašivou zem a rozesmál se.