Waru - Démon dobra a zla [DOKONČENO]

Dohodnuto

Další den jsme se procházeli po městě.
Slunce nás hřálo do zad a od náměstí se městem nesla hudba. Úžasná hudba, která mě lákala blíž a blíž. Tančit, zpívat a radovat se.
Nikdy jsem nic podobného neslyšela. Tak nádherná hudba, kterou vyluzoval podivný nástroj připomínající jen vzdáleně flétnu, jež se po stranách roztahovala, jako křídla motýla, či harmonika.
Zastavila jsem se, abych si prohlédla démona s andělskou tváří, i když jeho rohy svědčily o opaku, a do klobouku u jeho nohou jsem mu hodila stříbrnou minci, kterých jsme si za náš statečný čin vysloužili mnohem víc.

Mladík se na mě usmál, a když jsem zvedla hlavu, mohla jsem si zblízka prohlédnout jeho oči. Byly oslnivě zlaté, jako Armarosova krev, a podtrhávaly jeho světlounký obličej a bílé vlasy podobné těm Waruovým. Po bocích hlavy mu z vlasů vykukovaly drobné černé růžky, které se stáčely nahoru.
Lehce jsem se začervenala a otočila se, abych postřehla Warua, který si prohlížel krásně vymalované obrazy ve výloze kousek vedle.
Otočila jsem se zpátky, zrovna když dohrál.
„Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se hned, než si stihl přiložit podivný nástroj k ústům.
„Alderamin, zkráceně Al." znova se pousmál a lehce se poklonil.
Uchechtla jsem se a zakroutila hlavou.
Podivné jméno.
„Odkud jsi?" ptala jsem se dál.
„Z daleka, cestuji... Hodně. Takhle si vydělávám na své cesty." odpoví s úsměvem. Kývla jsem a chvíli ho pozorovala, než tentokrát promluvil on.
„Jsi ta zázračná dívka a on-" kývl směrem k Waruovi, který se jako na povel otočil. „je ten démon, který zabíjí pohledem, nepletu se?" usmál se a pohrával si v rukách s flétnou.
Neodpověděla jsem.
„Je to snad podstatné?" zabručela jsem nakonec.
Usmál se.
„Co když vím, kdo za ty zakleté démony v portálech může?" zeptal se a zkoumavě mě sledoval.
Najednou mě přelila vlna horka. Jak ví, co máme v plánu?
Waru sebou trhl a svižným krokem došel až k nám, než jsem ze sebe něco vysoukala.
„Co jsi to říkal?" zeptal se naléhavě a měřil si ho pohledem skrz matné sklíčka brýlí, kde nebyl vidět lesk v jeho očích, když na něj koukal.
„Že možná vím-" chtěl zopakovat větu Al, jenže ho Waru zastavil.
„Já vím, cos říkal..." podotkne netrpělivě.
Usmála jsem se.
„Waru chce říct, že ti budeme oba velice zavázáni, pokud se nám chystáš pomoct." řekla jsem a prohlížela jsem si kluka, který se na nás oba usmíval.
Do jeho vlasů se zaplétaly sluneční paprsky, stáčely se kolem jeho drobných růžků a pokračovaly podél jeho krku. Ustoupil do stínu rychleji, než jsem si ho stihla prohlédnout podrobněji. Waru netrpělivě podupával bosou nohou a čekal, než Alderamin znovu promluvil.
„Potřebuji někde přespat...," namítne.
„pokud mi zařídíte místo, kde bych mohl.."
„Samozřejmě." Waru skoro vyjekl na celé náměstí.
Začala jsem se smát, ale sama jsem na tom nebyla o moc lépe s nedočkavostí.
Žádné stopy... Nebylo nic, co by nám v pátrání pomohlo. Jednotky démonů zabývající se prokletými démony na tom byly stejně. Nikde nic, jen nepořádek, který jsme po sobě zanechali, mrtvá těla prokletých démonů a krev jednoho z čelenů zasedací rady Dobrých démonů.
Stiskla jsem si zlatý náhrdelník na mém krku, ve kterém zatepalo teplo.
Armarosi...
Do očí se mi už už hrnuly slzy, ale z mého vzpomínání mě vyrušil Waru, který mě chytil za ruku.
Lehce jsem se pousmála a zavrtěla hlavou, abych z ní dostala nechtěné vzpomínky a zahleděla se na Ala, který si sbalil svůj klobouk s pár mincemi do vaku a přihnal se k nám se zářivým úsměvem, který odhalil pár ostrých zubů.
„Znám jednu starou démonku žijící v lese, která prodává lektvary.
Říká se o ní, že ví všechno a i já sám jsem si to mohl potvrdit." začne mluvit a oba dva ho bedlivě posloucháme.
„Dluží mi laskavost a myslím, že bude dobrý nápad využít ji ku prospěchu celé Země." uculí se a Waru mu úsměv oplatí.
Čekal tady snad celou dobu na nás?