Waru - Démon dobra a zla [DOKONČENO]

Plán

Věděla jsem, že sním.
Věděla jsem to, protože naproti mně v nicotě seděl znova démon s rohy ve tvarů blesků a ledově chladnýma očima.
Ty oči mi něco připomněly. Vpíjela jsem se do nich a na moment jsem místo Warua naproti viděla Sammaela, jemuž ze stejných očí tečou černé slzy.
Otřásla jsem se. Nechtěla jsem na něj myslet.
Cítila jsem, že je něco jinak. Od boje Sammaela s Armarosem jsem to cítila. Stále jsem měla strach, přesto mi připadalo, že v jádru zůstávám klidná.
Taky jsem věděla, že modré oči stále zdobí mou tvář. Možná to bylo tím. Možná mi matka propůjčila část své odvahy...

„Nepamatuješ si mě.." vydechla jsem a odtáhla od něj konečně pohled.
Démon naproti s kamennou tváří mlčel dál.
„Víš, kde teď jsi?" zkusila jsem se zeptat.  Do široka se usmál a odhalil ostré zuby, které se jindy přede mnou snažil skrývat.
„Přijď si pro mě, abych tě rozsápal." zavrněl a rozpřáhl ruce s dlouhými černými pařáty, jako by mě k sobě zval.
„Přijď si pro mě, abych tě mohl mučit." stále se usmíval. Myslel to vážně.
Přimhouřila jsem oči.
„Jsi se mnou vázaný smlouvou. Slíbil si, že budeš mým věrným psem. A i když si zapomněl, naše pouto stále přetrvává." pokrčila jsem rameny a usmála se, když si na jeho tváři objevil překvapený výraz.
„Tak mi řekni, kde jsi..."

~~

Seděla jsem u kulatého stolu a poslouchala debatu. Uplynuly dva dny od toho, co jsem mluvila s Waruem.
Dva dny od mého omdlení v kobce, do které jsem se od té doby nevrátila.
Esther se pokaždé ucukla pohledem, když jsem se na ni podívala.
Litovala toho?
Nic to neměnilo, mým důležitým posláním právě bylo vypreparovat šperky ze Sammaela, abych s ním mohla odejít. Stále jsem nevěděla, co budu přesně dělat, ale zárodky plánu se mi již spojovaly v hlavě.
K mému plánu potřebuji Sammaela...
„Nevím, jak naše magie působí na démony. Ještě nikdy jsme nezkoušeli použít léčení.." oponovala Alioth. Přes to na její ostře řezané tváři bylo vidět, že nad tím uvažuje.
„Co když se to nepovede..?" namítl Malakh, který si pohrával s brkem na stole. Podle toho, jak bylo dlouhé, mohlo být klidně jeho.
„Musí se to povést.." pokrčila jsem mírně rameny.
„Myslím.. Myslím, že tímto způsobem vznikl Waru. Waru, démon, s kterým mám druhou smlouvu." odhodlala jsem se říct to, co mi celou dobu vrtalo v hlavě.
„Jak?" nechápala Shaula. Ránu na čele si již plně vyléčila, ale i tak jsem jí v očích viděla strach. Strach z toho, že ji jeden démon bez použití magie dokázal odhodit stranou takovou silou.
„Byli jste se na Sammaela už podívat.
Esther řekla, že andělé, kteří se u něj zjevili provádí kletbu. Vypadalo to spíše, jako by se měnil na anděla, oči mu zmodraly..." špitla jsem.
„Démon, s kterým mám smlouvu dokáže zabíjet pohledem. A Sammael má teď totožné oči jako.."
„Chceš říct.., počkat, vždyť to nevychází. Říkáš, že je stále démon, ale Sammael se podle tvých slov mění na anděla.." stáhl obočí Malakh.
„Znám toho démona." přidal se do rozhovoru Armaros.
„Byl dobrým démonem, ale jednoho dne se z ničeho nic proměnil a přešel na druhou stranu. Je možné, že ho z nějakého neznámého důvodu proměnili Andělé." uvažoval.
„A nebo takhle probíhá prostě otrava tím, že spolkl ty šperky." zabručela Esther.
„Tu proměnu nemůže přežít." zakroutil hlavou Saiph.
„Proto musíme jednat rychle. Kdo ví, jak by to dopadlo. Možná by se stal něco mezi andělem a démonem. To by nedopadlo dobře. Už teď jsme si ukázali, jak silný dokáže být i bez magie." utrousil Malakh a usmál se na mě.
„Jdu do toho." dodal.
„Já teda rozhodně ne." zabručela Esther.
„Nechceš zachránit své druhy?" povytáhla jsem obočí. Konečně se na mě podívala.
V očích jsem jí spatřila zjevnou nenávist, ale nevěděla jsem, jestli je směrována přímo proti mně.
„Budeme hlasovat." řekla vážně Shaula, a její zelené oči odrážely úsměv.
Přikývla jsem, tak to bude nejrychlejší .
„Kdo je pro..?" zvedla jsem ruku. Přidal se ke mně Malakh, Lyra, která se stále usmívala a samozřejmě Armaros. K mému překvapení i Saiph, jehož tvář hyzdila jizva. Možná chtěl, aby byl Sammael co nejdříve pryč.
Shaula po chvilce taky váhavě zvedla ruku společně s Alioth.
„Dobře, je to sedm proti třem." pousmála jsem se. Na straně Esther zůstal svalnatý muž Alnair a Arktur, jehož oči byly tak světlounce modré, že div nesplývaly s celou jeho bledou tváří a vlasy.
Malakh pustil pírko na stůl, odsunul židli a zvedl se.
„Dobře, pojďme, ať to máme z krku." prohlásila Alioth svým tvrdým hlasem a následovala Armarose, jako všichni ostatní.
Byla jsem ráda, že můj nápad prošel, teď už jen zbývalo, aby byl úspěšný.
Za ty dva dny mi hlavou prošlo tisíc možných situací, co by se mohly stát, kdyby se to zvrtlo.