Sestra Harryho Pottera

22. Kapitola - Útěk

Tohle vůbec nebylo dobrý. Otočila jsem se na Kim s hrůzou v očích, ta přikývla, a tak jsme se s křikem rozeběhly. Vlkodlak nás doháněl, teď by se nám hodila upíří síla, ale nechtěla jsem nic riskovat.

Po hodně dlouhé době jsem se zastavila, už jsem nemohla a potřebovala jsem se nadechnout. Přičarovala jsem si větší kámen, na který jsem si sedla a vydechla jsem a přemýšlela nad otázkou. Jak se z krásného plesu dokázal vyklubat běh před vlkodlakem a hledáním těla nebo zraněného? Otázka nad kterou jsem mohla bloumat hodně dlouho a přitom jsem nepřišla s žádnou reálnou odpovědí.

Pomocí myšlenek jsem se napojila na Kim a zjistila jsem, že je asi tři kilometry ode mě. To jsme se za tak krátkou chvíli dokázali až tak oddálit? Vlastně já ani nevím jak dlouho jsem běžela, ale jedno jsem věděla jistě nebylo to míň než čtvrt hodiny ale ani víc než hodinu.

Proměnila jsem se do své zvířecí podoby. Až teď mi došlo, že se takhle dokážu líp bránit. Ale tak komu by to došlo, kdyby stál víc než na pokraji smrti? Dostala jsem se asi kilometr, když vtom se začala cesta po níž jsem běžela zužovat a nakonec změna zela úplně. Dál už jsem se jako kentaur nedostala a tak jsem se proměnila zpět do lidské podoby. Bylo divné čím vším Kim prošla. Moc jsem se tím ale nezabývala a pokračovala po cestě. Chvíli co chvíli jsem se prodírala trním, pocházela jsem nízké větve stromů nebo dokonce mraveniště s o dost většími mravenci, kteří se mi dostali pod bundu a nehodlali jít ven, dokud neobejdu jejich mraveniště s půl metrovou rezervou. Ani jsem na to mraveniště nešlápla. A co bylo ještě divnější, ti mravenci mluvili.

Tady někde by měla být Kim, ale nikde jsem jí neviděla. To bylo divné, protože můj instinkt se nikdy nepletl. O chvíli později jsem si všimla díry, kterou nejspíš odkryla Kim. Uviděla jsem jí ale příliš pozdě a už jsem se řítila dolů, jak na hosé draze nebo aspoň nějak tak to pojmenoval můj bratr.

Všude kolem mě byly kameny a hlína. Já jsem byla všude poškrábaná a taky špinavá. Ani jsem se neobtěžovala použít metamorfomágství, páč bych ho musela použít opravdu hodně krát. Ne že by mě to nějak unavovalo.

Dojela jsem nakonec a pak mě to odhodilo asi dva metry nad zem. Řítila jsem se rychlostí kulového blesku dolů a očekávala náraz, ale přišlo jen pomalé dopadnutí. S překvapením jsem se otočila a tam spatřila Kim. Takže jsem se nespletla, jen asi o třicet metrů pod zemí.

„Jak se odtud dostaneme? Prosím, řekni mi, že si našla cestu ven," promluvila jsem po opravdu dlouhé době. Ta ale jen vrtěla hlavou: „Jsem tady asi o tři hodiny víc než ty a jediné co jsem zjistila, že tady nefungují kouzla, ani bezhůlková magie ani se s nikým nedokážu spojit pomocí myšlenek."

„Ale já jsem se na tebe napojit dokázala, podle toho jsem tě našla," ale pak mi došel význam jejich slov, „ale to jsem byla nahoře." I přes to co mi Kim řekla jsem vyzkoušela všechny možnosti, ale nic doopravdy nefungovalo.

__________

Už jsme tady strávily opravdu hodně času a já jsem dostala hlad. Otočila jsem se na Kim, když vtom jsem si všimla menšího průchodu za ní. „Podívej, co to zkusit tudy?" zeptala jsem se. Otočila se a přikývla, nic jiného nám každopádně ani nezbývalo. A tak jsme se vydaly vstříc tmě.
„Je tady čím dál větší tma, to snad už nemůže být horší," otočila se na mě Kim. Mě už oči tmě přivykly a tak jsem ji chytla za ruku. „Tady je rozcestí, kudy bys šla?" ptala jsem se. „Šla bych rovně," uvažovala nahlas a tak jsem ji zavedla do další chodby.

Kim se mi začala třást v náručí a tak jsem zastavila a posadila ji vedle sebe. Snažila jsem se ji uklidnit, ale moc mi to nešlo. Nevěděla jsem proč brečí, ale nechtěla jsem tohle téma otevírat, protože bylo vidět, že to nebylo nic příjemného. Tak jsem ji jen hladila a šeptala uklidňujícím hlasem, že to bude dobré.

Po asi půl hodině jsme vstaly a pokračovaly v cestě. „Mě je z-z-zima," drkotala zuby Kim. Až teď jsem si plně začala uvědomovat fakt, že jsme hluboko pod zemí a tudíž tady je trochu jiná teplota. Sundala jsem si teplou zimní bundu a podala ji jí. Prvně ji nechtěla přijmout, ale po dalším zadrkotání ji přijmula. Hned, jak si ji oblékla, vytřeštila oči.

Všechno svoje oblečení jsem totiž před naším menším výletem zajistila kouzlem proti zimě a jak bylo vidět, fungovalo i teď. Kim mě náhle zatáhla za ruku a na něco velmi naléhavě ukazovala. Jak jsem si o chvilku později všimla, šlo o kopeček, který nás dovedl nad zem. Zvládli jsme to, a to jen díky úžasným schopnostem Kim tipovat. Po opravdu dlouhé době jsme se nadechly, ale jen na chvíli, protože o pár sekund později jsme zase lapaly po dechu, ale tentokráte to nebylo z nedostatku vzduchu. Před námi totiž leželo tělo. A bylo to nejspíš to, co jsme celou dobu hledaly. Ihned jsem pochopila, kdo před námi ležel.

Salut, gays! Vítám vás u nového dílů Sestry Harryho Pottera. Jakpak se vám líbil? Klidně mi napište do komentářů
váš názor, nebo mi zanechte hvězdičku. Obě mě moc potěší.❤️
Vaše Hermione_Malfoy3