Sestra Harryho Pottera

9. Kapitola- Trest

Jelikož jsem přestoupila do Bradavic v pátém ročníku, kdy se tam dělají NKU, musela jsem se učit víc než doposud. V Bradavicích jsem byla už půl roku.

Nyní jsme seděli v  učebně Přeměnovaní. Profesorka měla nějaký nudný výklad o zvěromácích, o kterých jsme se v Kruvalu učili minulý rok. A tak jsem si s Dracem začala povídat pomocí nitrozpytu:

"V hlavě Ellie"
Ellie: Draco, baví tě to?
Draco: Ellie, jakto že neposloucháš výklad naší "milé profesorky"?
Ellie: Zvěromágy jsme probírali minulej rok. Jo a umím se proměnit do vlka, takže mě její přeměna v kočku moc neuchvátila.
Draco: No jo, každá škola má jiný styl učení, že? Musíš mi někdy svoji přeměnu ve vlka ukázat. Co kdybysme se sešli zítra ve osm u Zapovězeného lesa? Jako kamarádi samozřejmě.
Ellie: No tak jo. Ráda půjdu.
Draco: Super, tak teda odpoledne, ale pojďme se teď bavit o něčem jiném. Vážně jsi mě překvapila. Do té vaší hádky s Potterem jsem ještě uvažoval, jestli přece jen nejseš jako on.
Ellie: Mě zase překvapilo, že se se mnou Potter bavil i poté, co mě zařadili do Zmijozelu. Myslela jsem, že se s hady nebaví...
Draco: No jo, nebaví, ale s tebou se nejspíš bavil, protože si myslel, že seš jiná, jak ses mu o prázdninách předvedla.
Ellie: No, jsem holt v tomhle dokonalá
Draco: Tvoje ego je až mic velký. Ale všimla sis Weasleyho? Jak se na tebe zbožně díval? Sice to dost skrýval, ale já jsem to na něm poznal.
Ellie: Co? Ne! To nemůže bejt pravda. Nebo... Počkat? Už si vzpomínám. Nakoukla jsem mu do myšlenek a uviděla tam jednu divnou věc...
Draco: Jakou?
Ellie: Stejně už to víš. Ale jedno ti řeknu: pořádně si ho vychutnám...

Chtěla jsem pokračovat, ale někdo mě bolestivě dloubl do žeber. „Au,” otočila jsem se rozzlobeně na Pansy sedící vedle mě. Ta se však nepochichtávala, jak jsem čekala a ukázala mi hlavou, že se mám podívat před sebe. Ve prostřed třídy stála naštvaná profesorka McGonagallová a povídala, ne nepovídala. Ona spíš řvala. „Potterová, Malfoy. Jakto že si neděláte z mého výkladu o zvěromácích poznámky a odpočíváte tady?!” Kdyby tak věděla, co jsme dělali... „No, víte, paní profesorko, my jsme v Kruvalu probírali zvěromágy už minulý rok a já si to pamatuju,” úšklíbla jsem se. „Tak mi teda, slečno, pověste, co jste se učili,” otočila se a odešla zpět k tabuli. „Já bych Vám to řekla, ale ono to není na tak krátkou chvíli, ale tak přibližně na dvě hodiny.” „Za Vaši drzost odebírám Zmijozelu 10 bodů a jelikož jste nedávala pozor v mé hodině, tak se hlaste se zítra o půl osmé v kabinetu pana Filche.” No to si snad dělá srandu. „Tak někdy jindy,” poslala jsem Dracovi myšlenku pomocí nitrozpytu, ale profesorka ještě pokračovala:„A pan Malfoy též.”

__________

Přeměnovaní jsme nakonec přežili a teď jsme měli namířeno na hodinu OPČM (obrana proti černé magii) s Nebelvírem. Na tuto hidinu jsme měli profesorku Umbridgeovou, která byla na straně Zmijozelu. A založila Vyšetřovatelský  klub díky kterému mohli všichni členové odebírat komukoli body. Taky proto měl Nebelvír nejméně bodů, ale koho to zajímalo, že?

__________

Byla půlka hodiny OPČM a mě právě něco napadlo. Použila jsem svoji bezhůlkovou magii a zformulovala papír do tvaru vlaštovky, tak aby odletěla od Grangerové směrem k Weasleymu. Ten seděl na druhé straně učebny. „Slečno Grangerová! Jasně jsem na začátku roku řekla, že nemáte používat hůlku. Odebírám Nebelvíru deset bodů a hlaste se dnes v sedm hodin u mě v kabinetu!” Grangerová sklonila hlavu a nepatrně přikývla. „Ale to není fér!” ozval se Potter, „Hermiona nic neudělala!” „Chcete mi říct, pane Pottere, že se před slečnou Grangerovou jen tak ve vzduchu zhmotnila vlaštovka? Za Vaše opovážení odebírám Nebelvíru dalších deset bodů a stejně jako slečna Grangerová se hlaste dnes v sedm u mě v kabinetu. A teď se vraťte všichni ke čtení desáté kapitoly.” Otočila jsem se k Pansy a zašeptala jsem jí do ucha: „To jsem byla zase já, ale pšt.” „No já si říkala, že se nějak moc šklebíš,”odpověděla mi a poté jsme se obě věnovaly četbě učebnice.

__________

„Draco? Jdem?” otočila jsem se na něj další den ve čtvrt na osm ve společence. „Kam zase?” zeptal se otráveně, „Ell, zůstanem tady. Mě se nikam nechce.” Úšklíbla jsem se na něj, „víš, Draco, taky bych tady nejradši zůstala. Jenže máme ten trest u Filche. Pamatuješ?”  V tu dobu se mu do obličeje dostal ještě mrzutější výraz, než měl doposud. „No ty v*le. Já bych na něj úplně zapomněl.” vyskočil z křesla a už běžel ke kabinetu Filche. Já jsem se rozběhla za ním: „Počkej přece!” Doběhla jsem ho až u Filchova kabinetu a zrovna klepal. Já jsem se ještě vydýchávala, když vtom se ze dveří vynořil Filch a ta jeho vypelichaná kočka- paní Norrisová. „Zrovna vás dvy bych tu nikdy nečekal. Co jste udělali?” položil řečnickou otázku a pokračoval v mluvení, „teď tu ale nejsme proto, abychom řešilili, proč tu jste, ale kvůli čemu tu jste. Pojďte za mnou.” mávl rukou na znamení, abychom ho následovali. S otrávením jsme se za ním vydali. Zastavil se před nějakou zdí a přecházel kolem ní. „Co to dělá?” zeptala jsem se šeptem Draca. „To je komnata nejvyšší potřeby, ukáže ti místo, které v dané chvíli nejvíc potřebuješ.” odpověděl mi také šeptem. Když vtom se něco začalo dít: na stěně se začaly objevovat velké dřevěné dveře, které Filch hned otevřel. Ocitli jsme se v místnosti plné různého harampádí a prachu. Jestli to máme uklidit, tak to máme sakra lehkej úkol. Ale úsměv mi zmizel z tváře hned, co Filch promluvil. „Uklidíte to tady bez pomoci hůlek a ty my dáte. Dostanete je, až to tady bude uklízené. Vyzvednete si je u pana ředitele Brumbála.” S těmi slovy odešel. „No to si ten dědek motáckej dělá snad srandu.” Už chtěl vzít do ruky koště, ale já jsem ho zastavila zvednutím ruky. „Nevím, jestli to dokážu s takovou spoustou věcí. Vždycky jsem zkoušela jen malé věci. Ale za pokus to stojí.” zvedla jsem pomocí své magie ono koště a to začalo samo umývat podlahu. „Na začátek to nebylo špatný,” poznamenala jsem, Draco se na mě divně podíval: „Nebylo špatný? Ell, ty umíš bezhůlkovou magii.” podivil se tomu. „No, jo. Ale byla bych ráda, kdybys to nikomu neříkal. Zatím to ví jen Lea a Pans.” „Jistě,” roztáhl se Draco na jedné pohovce, kterou jsem právě vyčarovala.

__________

Poté, co jsem všechno uklidila
(a nebylo toho ani málo, ani moc, tak na čtyři hodiny uklízení po mudlovsku) , jsem si přičarovala svoji kytaru. „Ty umíš hrát?” podivil se Draco. „No, trochu,” pokrčila jsem rameny. „Tak ukaž,” pobídl mě Draco. A tak jsem začala hrát svoji oblíbenou písničku Impossible.

__________

„Takže ty trochu umíš hrát na kytaru?” podivoval se Draco, „vždyť ty perfektně hraješ i zpíváš.” „Víš co? Mám nápad,” nechala jsem zmizet svoji kytaru a vyskočila z křesla, na kterém jsem hrála. „Jelikož tady "uklízíme", tak to tady můžeme prozkoumat.” pomyslela jsem na místnost plnou neobjevených věcí a přede mnou se objevily dveře, které jsem hned otevřela...

Vítám vás u nového dílů Sestry Harryho Pottera. Kdyby se vám díl obzvlášť líbil, můžete zanechat hvězdičku nebo komentář. Pokud by se vám díl nelíbil, klidně mi to napište do komentářů. Přijímám i kritiku, aspoň budu vědět, co zlepšit.
Salut...
Vaše Hermione_Malfoy3