Sestra Harryho Pottera

10. Kapitola- Brumbálova armáda

„Myslím si, že už jim to dost dlouho procházelo. Zítra to řeknem Umbridgeový," povídala zrovna Lea.

Flashback
„Holky? Mám novinu," vlítla jako splašená do pokoje Pansy. „Tak nám to už řekni," naléhala vždy nedočkavá Lea. „O víkendu je výlet do Prasinek," natahovala Pansy každé slovo, aby to trvalo co nejdýl. „Jo," vypískla Lea. Asi se ptáte, že se nechováme jako před někým z jiné koleje, ale musíme si přece někdy odpočinout.

„Asi mi něco uniklo," uchechtla jsem se, „ale co jsou to Prasinky?" Otočila jsem se na posteli tak, abych viděla na Leu i Pansy. „Ajo. Na to bych zapomněla," otočila se čelem k nám Lea a Pansy pokračovala. „Naše Kruvalka neví, co jsou to Prasinky. To je, milá Ell, poslední vesnička v celý Anglii, která je jen kouzelnická. A nachází se hned pod kopcem do Bradavic. Odtud jsme vystupovali z vlaku. Ale odtamtud není na vesnici moc vidět." „To je fakt dobrý, ale není to trochu divný? Přece jenom jsme tady teprve týden." podivila jsem se. „To neřeš, prostě jdem na výlet," vypískla Pansy.

__________

V Prasinkách jsme se procházely a nakupovaly už asi hodinu. Řeknu vám, ještě že jsem si vzala tu kabelku zajištěnou nezjištitelným zvětšovacím kouzlem, protože bych nyní byla obtěžkaná minimálně pěti obrovskými taškami. Je tady tak moc obchodů a v každém obchodě jsem si koupila minimálně jednu věc. „Hej," štouchla do mě Lea, aby získala mou pozornost. „Co je Le..." neodpověděla jsem, protože do mě Pansy silně šťouchla, abych ztichla. Do jedné hospody před námi vcházel Potter a právě se rozhlížel, jestli ho někdo nepozoruje. Pansy na nás jen tak tak stihla strhnout za dům v té ulici. Pro sebe jsem se úšklíbla a vyslovila pomocí bezhůlkové magie na nás uvrhla kouzlo na zneviditelnění. „P-proč se nevidím?" zeptala se zaraženě Lea. „Musíme jít do tý hospody, ale nikdo nás nesmí vidět," upozornila jsem holky. Zrovna do tytéž hospody vcházela další Nebelvírka, a tak jsem holky zatáhla dovnitř. Asi by bylo divný kdyby se jen tak otevřely dveře. V hospodě bylo hodně narváno. Ne že by tam bylo hodně lidí, kteří by popíjeli masový ležák. To by mi ani nepřišlo divný, ale všichni byli nalezlí okolo Pottera, Weasleyho, Grangerové a Scottové. Počkat.... Až teď mi to došlo. „Ona je tady i Sara," šeptla jsem směrem, kde jsem si myslela, že jsou holky a trefila se. Zrovna jsme došli do rohu místnosti takže nás nikdo nemohl slyšet. „No, jo. Taky mě to zarazilo," odpověděla mi též šeptem Lea. „Pššš," zarazila nás Pansy zrovna ve chvíli, kdy si můj "bratr" stoupl. Začal povídat o tom, že Pán Zla není mrtvý a vrátil se. Že Umbridgeová nic nenaučí. Někdo se zeptal na nějakýho Cedrika. To mého bratra nehorázně rozčílilo. Navrhl založit armádu, ve které by se učili bránit. To jim nedaruju! Pak se všichni podepsali na peegamen. A Grangerová jim osvětlila, co se stane, když je někdo práskne. "Ani nebudou muset."pomyslela jsem si v duchu. Sara jim rozdala mince podle kterých se prý budou scházet. Měli bychom aspoň jednu získat, abychom věděli, kdy je můžeme přepadnout při "hodině".
End of flashback

„Jo," souhlasila jsem s Leou. „Hele," ukázala jsem na falešný gaelon v mé ruce, „schůzku mají zítra v pět v komnatě nejvyšší potřeby." „Pořád nemůžu pochopit logiku Sary. Já kdybych vlastnila nějakou takovouhle věc, určitě bych ji nenechala na nočním stolku," kroutila hlavou Pansy. „Do konce sedmého ročníku bude zase taková, jaká byla před nástupem do Bradavic," podívám se na ně vážně. „Nevím, Ell, jestli ji změníš," pokrčila rameny Lea, „Víš, v prvním ročníku seděla v kupé s náma. Chovala se úplně jinak než teď, proto se taky dostala do Zmijozelu. Ale pak se poprvé potkala s tvým bratrem a spol. Čekali jsme před učebnou a Draco se choval jako normálně, hádal se s nima. Co ale nikdo z nás nečekal bylo to, že se jich Sara zastala. Nikdo z jejich trojice jí nevěřil, nejvíc Weasley. Ani jsem se jim nedivila, vždyť ještě před chvílí vypadala, že se náramně baví. Pak ale Grangerová zapla mozek a řekla: "Dame ti šanci, ale pokud zklameš, už nikdy ji nedostaneš." Sara se vážně změnila. Začala se bavit s každou kolejí kromě Zmijozelu. To však nebylo všechno. Začala si totiž sedat k nim i ke kolejnímu stolu a s Grangerovou si sedala na všechny hodiny, které jsme měli spojené." „Tohle všechno vím a..." Pansy mi skočila do řeči, „jak jako víš? Vždyť ti to nikdo neřekl?" „No, víš, Pans," úšklíbla jsem se, „kdybys mi neskončila do řeči, tak bych ti to řekla. Umím nitrozpyt a to perfektně. A ty, milá Pans, právě myslíš na doby, kdy si za Dracem lezla jako ocas a přesvědčovala ho, abyste spolu začali chodit. Bylo tomu tak ještě minulý rok, že? Pak tě ale Draco jednoho dne tolik seřval, že si toho nechala a začala se s ním bavit bez dalších nasládlých slov." Pansy na mě koukala, jako by právě viděla ducha. Otočila se na Leu a pokračovala: „Leo, ona vážně umí číst myšlenky. Na tohle už tolik nemyslím. Ale víš v čem to je dobrý?" otočila se Pansy pro změnu na mě, „ty můžeš číst myšlenky úplně všem. Teda jenom těm, kteří neumí nytrobranu nebo jak se tomu říká. A Potter se to učil, jenže je tak tupej, že nic nepochopil." „Jo,to je vážně skvělý, ale měly bysme jít vážně za tou Umbridgeovou,"protočím v ruce onen galeon.

__________

Vtrhli jsme do komnaty nejvyšší potřeby, ale už jich tam moc nebylo. "Někdo je musel varovat," zuřila jsem v duchu. I přes to jsem chytla Pottera a vláčela ho za sebou po zemi a použila kouzlo, aby se nemohl bránit. Po chvíli ae ke mě přidal ještě Blaise, který vláčel Grangerovou (taky pěkný úlovek) a Lea v ruce měla kus perganenu. „Na tomhle pergamenu jsou jména všech, kdo byl v "Brumbálově armádě"," Blaise se na ni podíval s otázkou v očích, „tak se pojmenovali," vysvětlila mu rychle Lea, jelikož jsne právě došli k ředitelně. „Duhové kokosky," řekla jsem na poprvé správně heslo. Vešli jsme do ředitelny a tam stálo několik lidí: Brumbál, Umbridgeová, ministr kouzel a nějaký zrzek, asi další Weasley. Otočila jsem se na Umbridgeovou a řekla jí: „Chytli jsme jenom tyhle dva, ostatní utekli. Někdo je musel varovat. Máme ale seznam všech členů," podala jsem perganen Umbridgeový. Ta si ho prohlédla a otočila se na ředitele školy: „Brumbálova armáda?!" V tu chvíli zbysřil ministr kouzel: „Brumbále?" podíval se na něj překvapeně. „Ano, nachystali jste mě. Chystal jsem armádu a Harryho jsem nechal, aby je naučil několik kouzel. Dnes se měla konat první schůze." „No tak v tom případě musíme trochu změnit plány,"poznamenal ministr, „přišli jsme sem, abychom vyhodili Pottera, ale budu Vás muset poprosit Brumbále, abyste se vklidu nechal odvést do Azkabanu." „Věděl jsem, že v tom bude háček. Ujišťuji vás, že do Azkabanu jít nehodlám." Zuřila jsem vzteky, protože jsem věděla, že Brumbál lhal, aby dostal Pottera z průšvihu. Zase.. Potom se stalo neco nečekaného. Brumbál se přemístil pryč. Vždyť se v Bradavicích přemístit nejde. Nějak moc jsem to neřešila. Umbridgeová se po Brumbálově odchodu stala ředitelkou.

Salut guys!
Tak jsem zpět s novou kapitolou. Doufám, že splnila vaše očekávání. Když tak mi zanechte hvězdičku nebo koment.
Addios!
Vaše Hermione_Malfoy3