Sestra Harryho Pottera

8. Kapitola- První školní den

„Ellie, vstávej," řekla asi Lea. Já ji ale nevěnovala vůbec pozornost a dál spala. „To musíš takhle," poučovala ji Pansy, „Ello, okamžitě vstávej," zařvala mi do ucha. „Nech mě spát Pans," odbyla jsem ji a otočila se na druhou stranu. „Řekla sis o to," zašeptala, ale já ji přesto slyšela, „Aqua erupto," vykřikla a já byla rázem celá mokrá. To si snad dělá pr*el. „Parkinsová," zařvala jsem a vyletěla z postele. Zvedla jsem ruku a rázem jsem byla suchá a oblečená do uniformy. Ovládala jsem už od narození bezhůlkovou magii. Ale asi jsem to měla holkám prvně říct, než ji začnu používat, protože na mě koukaly a kulily oči. „T-ty," koktala Lea, ale nic víc neřekla. Jen na mě dál nevěřícně koukala. „Ty umíš bezhůlkovou magii?" řekla už relativně v pohodě Pansy. „No, jo. Už od narození," pověděla jsem.

Ani jsem si včera nevšimla, jak máme pěkný pokoj. Zeleně vymalovaný se stříbrnými skříněmi a čtyři postele s nebesy se zelenými závěsy. Ano, měly jsme pokoj společně se Sarou, ale ta už tady nebyla. Asi šla na snídani dřív.

Otočila jsem se na holky, které už vypadaly, že nové zjištění už vstřebaly, a zašeptala jsem. „Byla bych ráda, kdybyste o tomhle nikomu neříkaly." Přikývly a Lea ještě dodala: „A co ještě umíš? Protože Potter umí mluvit s hady." Zamračila jsem se. „To snad není možný. On má se mnou stejnou věc."

Pak jsem si ale něco uvědomila, „nevniknul do tajemné komnaty, že ne?" ujišťovala jsem se. Vždy jsem si chtěla promluvit s Baziliškem a doufala jsem, že mi to ten i***t nepřekazil. Holky se na mě ale jen smutně usmály, to nevěstilo nic dobrého. „Víš, Ell, ve druhém ročníku někdo tajemnou komnatu otevřel, doteď nevím kdo. Potter tam vběhl a baziliška zabil." Do očí se mi vhrnuly slzy, které jsem rychle zahnala. Já nebrečím. „Tak jdem na snídani?" naznačila jsem úsměv. „No víš, Ell, ty ses vzbudila pět minut před začátkem hodiny," uchechtla se Lea a já jen vykulila oči. „A co máme?" zeptala jsem se nejistě. „Lektvary se Snapem," vykřikla Pansy. „Grozav, cu adevărat grozav. Fute." nadávala jsem na sebe v rumunštině, čemuž holky samosebou nerozuměly, a tak jsem se rychle vrátila k angličtině.

__________

K učebně jsme dorazily o dvě minuty později. Štěstí, že máme společenku ve sklepení, kde se nacházela i učebna lektvarů. Nikdo se k ničemu neměl, a tak jsem váhavě zaklepala. „Dále!!" ozval se ledový hlas za dveřmi, a tak jsem je otevřela. Dovnitř jsme už vešly všechny tři s úšklebky na tváři. „Aaa slečny Potterová, Parkinsová a Whiteová se rozhodly dorazit na hodinu s deseti minutovým spoždením. Proč ne že?" poté zvážněl, „sednout!!" Viděla jsem naštvané výrazy nebelvírských, se kterými jsme měli tuhle hodinu spojenou, a pro sebe se úšklíbla. Oni by určitě už dostali trest.

__________

Konečně bylo po škole a naše skupinka šla po chodbě, když vtom se z uličky před námi vynořilo golden trio. Merline, za co mě trestáš? Můj bratr se na mě hned usmál: „Ahoj, Ellie.” "Já myslela, že se se Zmijozeláky nebaví" podivila jsem se v duchu, "on ale změní názor." Chtěl pokračovat, ale já mu skočila do řeči: „Ale, ale,” ušklíbla jsem se, „nemyslíš, že je nevkusné, že jsi mě seznámil s krvezrádcem, ale s mudlovskou šmejdkou ne?” V tu dobu se z chodby vynořili dva kluci: „Přestaň je urážet,”  obořil se na mě jeden z nich. „A ty jsi jako kdo? Jejich anděl strážný?” uchechtla jsem se na nově příchozího. „Jsem Dean Thomas,” ukázal mi řadu jeho zubů, „čekal jsem, že budeš hodnější, když seš Harryho sestra.” „Jsem taková, jaká jsem, ale teď tady nejsme kvůli mě, ale kvůli téhle šmejdce,” ukázala jsem na jedinou nebelvírku. „Ellie, přestaň! Vždyť doma jsi byla úplně jiná,” vložil se do toho můj bratr. „No, víš, měl by ses naučit rozeznat upřímnost od přetvářky,” utřela jsem si z tváře imaginární slzu. „Ellie, nerad tě vyrušuji z "rozhovoru" s tvým bratrem a ostatními, ale ještě bychom ti chtěli něco ukázat, tak kdybys to ukončila...” pověděl mi Draco pomocí nitrozpytu. Jak ale věděl, že ho umím? No jasně. Teď jsem si to moc nehlídala. „Moc ráda jsem si s váma popovídala, ale už budu muset jít,” úšklíbla jsem se. Každý měl jiný výraz: Grangerová jen tak tak zadržovala slzy, Potter se tvářil udiveně, ten Thomas rozzlobeně, kluk, jehož jméno mi nebylo povězeno naštvaně a nakonec Weasley zadumaně. Zajímalo by mě, nad čím přemýšlel. Počkat! Vždyť já jsem to mohla zjistit. Nakoukla jsem mu tam a uviděla......... Cože? To nemohla být pravda. Ale nikdy bych se ho na to nezeptala.

__________

Prošli jsme už asi padesátou uličkou a já jsem se už minimálně stokrát ptala, kdy už tam konečně budeme a kam to jdeme. A vždy mě někdo jen odbyl se slovy: „Nebuď netrpělivá!” nebo „To se dozvíš, až tam dojdeme.” nebo „Ještě chvilku.” a další. Připadalo mi to jako věčnost, když jsme došli k obrazu s mísou s ovocem, kde jsme se zastavili. „Děláte si země srandu. To jste mě vláčeli tak daleko jen kvůli obrazu? Těch je po hradu dost.” Už jsem mohla být u sebe v pokoji, ale já tady kysnu u nějakého obrazu. Blaise se však jen úšklíbl a polechtal hrušku, ta se zachichotala a utvořila se v kliku, kterou Blaise otevřel. Když jsme vešli dovnitř zjistila jsem, že se nacházíme v kuchyni. Všude pobíhali skřítci a připravovali večeři, umývali nádobí nebo dělali jinou práci. K nám se přiřítil jeden skřítek a hned se ptal: „Co si pánové a slečny budou přát?” „Něco na přivítání pro Ellie,” informoval ho Draco. „Dě-” začala jsem mluvit pomocí nitrozpytu, „no víš, co myslím. Nejde mi to přes pusu.” pravila jsem. „Jo, vím, taky mi to nej-” „Hej,” mávala nám před obličeji Pansy, „jste tady?!” „Teď už jo,” podívala jsem se na ni stylem: "už to nikdy nedělej". Chtěla se nějak obhájit, ale v tu dobu začali skřítci nosit všemožné jídlo od předkrmů až po dezerty. Vzala jsem si míchaná vajíčka, těstovinový salát, rizoto, čokoládový dortík a Míša řez. Tak dneska už asi na večeři nepůjdu, protože bych do sebe nic nenacpala.