Sestra Harryho Pottera

28. Kapitola - První setkání

„Potterová! Hni sebou nebo ten vlak nestihneme!” řvala na mě Mia a záměrně použila mé skutečné příjmení, protože moc dobře věděla, jak ho nesnáším. No ale je pravda, že jinak by mě z té koupelny asi nedostala. Dneska jsme odjížděli do Londýna a já jsem stále nevěděla, kde budu trávit Nový Rok. Měla jsem nabídku od každé z holek, a proto bylo tak těžké si vybrat.

„Eli, vážně už musíš jít, za pět minut odjíždí poslední kočáry,“ přes dveře jsem slyšela už trochu zoufalý hlas Kelly. Že bych se zamyslela až na tak dlouho? I když musím přiznat, že tohle se mi stávalo docela často. No, co říkám, už zase přemýšlím. Otevřela jsem dveře koupelny, kde stály už dost netrpělivé holky a docela si oddechly, když mě uviděly.

_______________

O několik hodin později jsme už pomalu zastavovaly na nádraží v Londýně. Problém byl však v tom, že jsem stále nevěděla, kde budu tyto prázdniny trávit.

Opět minut později jsem už spolu s holkami vystupovala z vlaku. O zavazadla jsem se nemusela starat, protože ty se automaticky přemístí na místo, kde budu trávit svátky. Jen ještě bohužel nevím, kde zůstanu na tu dobu, což nebylo zrovna nejlepší. Kdyby někdo zůstával v Bradavicích, tak bych měla jasno, ale všichni moji současní kamarádi odjížděli domů a mě se nechtělo zůstávat tam sama.

Opět jsem v hlavě probírala pro a proti, kde bych mohla zůstat, když vtom jako by mě něco uhranulo. Nevím, co to bylo, ale něco mě nutilo jít dál, tak jsem prostě šla, protože jsem bohužel neměla jinou možnost. Chvilku jsem se pokoušela vzdorovat, ale cítila jsem se podobně, jako když na mě při cestě do Bradavic uvrhl ten Nebelvír kouzlo. O chvíli později jsem konečně mohla zastavit, ale hned jsem věděla, že je něco špatně. Cítila jsem se, jako by na mě někdo provedl duplikovací kouzlo. To bylo jedno ze zakázaných kouzel, teda aspoň na lidech. V minulosti mohlo být použito, ale lidé se potom cítili právě takhle neúplně, proto bylo zakázáno.

Zvedla jsem hlavu a v tu dobu mi došlo o co tu běží, přede mnou stála žena, která se zprvu cítila úplně stejně jako já. Věděla jsem to hned ze dvou důvodů. První byl, že se tvářila jako by jí něco chybělo, a druhý že jsem byla nevědomky napojena na její myšlenky.

Ani jsem se ale nedivila, protože, jak mi o minutu později došlo a jí podle výrazu taky, přede mnou stála moje starší verze. Ellie Potterová Zabiniová, tak tohle je přesně to, co jsem nechtěla, aby se stalo, ale moje mysl jako by mě neposlouchala. Ale tak co už? Teď už s tím nic hold nenadělám. O chvíli později k nám doběhl zadýchaný Blaise. Bylo opravdu divné ho vidět po půl roce ale současně také po přibližně třiceti letech. Vypadal úplně jinak, taky kdo by se nezměnil po tolika letech, ale hned jsem ho poznala. Musela jsem ale předstírat, že ho neznám.

„Dobrý den, já jsem...“ chtěla jsem pokračovat, ale moje starší verze za mě pokračovala. „Andy Parkerová, je to nová kamarádka dvojčat a bude u nás na Nový Rok,“ dokončila. Další věc, kterou jsem považovala za nezbytně nutnou, a teď už bylo i tohle pryč, ještě že mě neprozradila.

Ellie: „Promiň, že jsem tě přerušila, ale musela jsem to udělat. Je potřeba aby se moc lidí nedozvědělo, co se stalo a kdo doopravdy jsi. Vím, že to ví už teď dost lidí, a je potřeba aby se to teď už nikdo nedozvěděl, protože čím víc lidí to ví, tím hůř. Protože se pak někdo může podřeknout u nesprávných lidí a pak by to hned věděli všichni. A to by vůbec nebylo dobré.“

Nechtěla jsem to přiznat, ale to, co říkala, dávalo docela smysl. Kdy jsem se stala tak chytrou? Teď už asi chápu, proč je (nebo vlastně jsem) ministryně kouzlem.  Jen mě vlastně ještě zajímala jedna věc, která mě do téhle doby vůbec nenapadla. A tak jsem se rozhodla raději hned zjistit odpověď.

Andy: „Víš, zajímala by mě ještě jedna věc. To, že tady vlastně vůbec jseš, znamená, že se v budoucnu dokážu vrátit zpátky do mého času, nebo že se zde prolínají dvě časové linky: ta pravá, a ta, kterou (podle mě nevědomky, ale nejsem si tím jistá) vytvořil ten Nebelvír?“

Když se na to podívám takhle zpětně, tak se divím, že mě to nenapadlo dříve. Asi to setkání ve mě otevřelo něco jako tajemnou komnatu. Na odpověď od svého staršího já jsem nečekala dlouho. Ani se nedivím, protože ví, jak nenávidím nevědomost. Taky když jsem to já jen o desítky let starší.

Ellie: „Víš, že mě to ani nenapadlo? Taky o tvé existenci vím sotva pár minut. Takže to může mít hned několik důvodů. Buď jsem se vrátila a na tohle zapomněla, nebo jsem se nevrátila a jak už jsi říkala, prožíváme různé linky času, a nebo ještě jeden. To co ty prožívat teď, tak je současně moje přítomnost a jestli se někdy vrátíš zpět, tak se mi "vrátí" paměť.

„Mami, já jen, že už tak pět minut s Andy koukáte do prázdna. Tak jsem se chtěla zeptat, jestli už teda půjdeme?“ ozvala se Kim, která stála společně s Benem a Blaisem těsně před námi. Kdy se tam stihli dostat?

Ono totiž, když s někým mluvíte pomocí nitrozpytu, tak si málokdy všímate okolí a my jsme toho měly k probírání opravdu hodně až jsem si říkala, jak je možné, že jsme je slyšely. Ale vlastně je to dobře, protože Blaise není hloupej jako Potter. Teď musím upřesnit, samozřejmě mluvím o svém povedeném bratříčkovi.

„Andy, podej mi ruku, ostatní se už přemístili,” vytrhla mě že zamyšlení Ellie. Rozhlédla jsem se a měla pravdu. A nejenže se přemístil Blaise s dvojčaty, ale také všichni ostatní. Na celém nástupišti nebyla ani noha, dokonce už zmizel i Bradivický vlak. Chytla jsem se tedy za ruku pro přemístění a o na nanosekundu později jsem už stála před domem.

Oii genti,
vítám vás u nové kapitoly, snad se vám líbila. Budu ráda za koment nebo hvězdičku.
Vaše Hermione