Sestra Harryho Pottera

11. Kapitola- Mnoholičný lektvar

Dneska jsme dodělaly s holkama mnoholičný lektvar a zítra jsem hodlala uskutečnit můj plán. Jaký? To se dozvíte...

__________

„Elis, dělej nebo přijdeme ZASE pozdě!" řvala Pansy. „Ještě minutu, Pans, musím si vzít ty lahvičky s tím lektvarem," odpověděla jsem a lítala přitom po pokoji. „Cože? Ty sis je jako ještě neuklidila?" nevěřila Lea.

„Merline! Už to mám. Proč zrovna musíme mít přeměnování!" Vtom mě něco napadlo, otočila jsem se s úšklebkem na holky a spustila: „Jak moc umíte na koštěti?" Lea na mě vykulila oči: „N-ne na koště mě už nikdy nikdo v mém životě nedostane." Já s Pans jsme si přivolali koště a Pans vyrazila, tak Lea zbyla na mě.

„No tak, Leo, vem si koště a pojedeme, jinak se tam včas nedostaneme." Snad to fungovalo, nerada bych měla zase trest a vsadila bych se, že McGonagallová se v rozdávání trestů výžívá. „N-ne, p-promiň El, ale tohle vážně nepůjde. Víš, já jsem na koštěti seděla jen jednou a to při první hodině létání. Stal se mi tam ale jeden úraz a od té doby mě na koště nikdy nikdo nedostal." Řekla mi toho docela dost. Toho jsem si cenila. Nevěděla jsem, jestli bych tohle dokázala. A proto jsem se pro něco rozhodla. „Tak já ti něco slíbím, Leo, jestli teď sedneš na to koště a bude se ti to líbit, tak ti přísahám, že tě natrénuju natolik, že budeš lepší než Victor." „Jako Krum? Tak to beru jako výzvu," odhodlala se a sedla si za mě, „rozjeť to El, za čtyři minuty zvoní."

__________

Před třídu jsme dojeli za dvě minuty, to byl můj rekord. A právě jsem seděla vedle Ley, která zářila štěstím, že překonala svůj strach. Košťata jsme schovali do přístřešku pod schody blízko učebny přeměnovaní a po hodině jsme se pro ně chtěli vrátit a uklidit zpátky do sklepení. Za chvíli mělo zvonit.

Z pohledu Sary

Právě jsem seděla vedle Hermiony a poslouchala výklad profesorky. Počkat! Zdálo se mi to, nebo profesorka McGonagallová přestala vykládat. To bylo poprvé. „Prosím tě, Hermiono, co je to s ní dneska?" zeptala jsem se své sousedky a ta jen ukázala na druhou stranu místnosti ke zmijozelské části třídy. Nechápavě jsem se tam otočila a pak jsem to uviděla. Byla to Ellie. Ležela na zemi a vypadalo to, že omdlela. V té chvíli zazvonilo, a tak se všichni vyhrnuli ze třídy až na skupinku zmijozelských a mě. Nevěděla jsem co, ale něco mě k ní táhlo a tak jsem se tam vydala.

__________

„My vezmem El na ošetřovnu," ozvala se zrovna Lea, když jsem k nim přišla. „Já ji tam vezmu," promluvila jsem a čekala na jejich reakce. Jejich obličeje se v tu chvíli sformovaly do nevěřícných grimas. Tohle asi vážně nečekali.

Po chvíli se ozval Blaise: „Aa, krvezrádkyně přišla na pomoc. Myslíš, že ti po tom všem budeme ještě věřit, hmm?" odfrkl si. To jsem mohla čekat. Že jsem sem vůbec lezla.

Už, už jsem se otáčela k odchodu, když vtom mě zarazilo dvojité "počkej". Vyšlo z úst Pansy a Ley. Od nich bych to vůbec nečekala, ale zastavila jsem se a tàzavě na ně pohlédla. „Ber to jako zkoušku, odneseš Elis na ošetřovnu a my tě potom možná vezmem zpátky, bereš?" otázala se Pansy. „Jasně, že jo," stiskla jsem ji ruku a zvedla Ellie pomocí formule "wingardium leviosa" do vzduchu.

__________

Zamkla jsem za sebou dveře a přemýšlela, jak jsem se sem dostala. Poslední, co jsme si pamatovala bylo to, že jsem uviděla Ellie ležet na podlaze a potom tma. Nic jsem nevnímala a jenom přemýšlela nad tím, proč jsem zapoměla. Z myšlenek mě vytrhl až hlas.

„Budeš tu stát a koukat ještě dlouho," otázala se nevrle Ellie. Počkat neomdlela náhodou? No to bylo teď fuk. „Mám totiž ještě něco jiného na práci," dokončila Ellie. A tak jsem se jí zeptala na první věc, která mě napadla, „proč jsem zapoměla?" „Tak ty bys chtěla vědět proč," udělala smutný výraz, „bohužel ti neřeknu proč ale co."

V tu chvíli se mi začali vybavovat všechny vzpomínky. Otočila jsem se s hrůzou v očích na Ellie a promluvila: „Takže ty si neomdlela? Jen jsi to hrála? A proč jsem za váma normálně?" vychrlila jsem proudem nejdůležitější otázky.

„Takže to vezmeme postupně," dala si ruce v bok, „Zaprvé: Ne. Zadruhé: Ano. A zatřetí: Na tohle ti odpovídat nebudu. A teď, jestli mě omluvíš udělám menší opatření."Nechápavě jsem se na ni podívala a pak pochopila. Pode mnou se objevila židle a já na ni byla kouzlem prudce vražena.

Pokusila jsem se zvednout, ale ani židle ani já jsem se nezvedla. „Marný pokus, si zde přivázaná, přilepená nemůžeš ani mluvit," uchechtla se. Já jsem jí automaticky chtěla něco odseknout, ale z pusy se mi nevydrala ani hláška. „Jestli chceš něco říct, řekni mi to pomocí myšlenek, rozumím."

To si ze mě snad dělala zase srandu, nic jiného mi ale nezbývalo a tak jsem to zkusila.
"Cos to všechno použila za kouzla?" „Pouta na tebe (upravené tak, že když se svázaný vzpírá, zařezávají se mu víc do kůže, takže bych radši nic nezkoušela)," uchechtla se, ta se snad vyžívala v mé bolesti, „dále umlčovací kouzlo (vlastní tvorba) a poslední přilepovací kouzlo (taktéž vlastní tvorba)."

Tak tohle bylo špatný, hodně špatný. "Tys vymyslela nějaký kouzla? Sama?" „Ne, pomáhala mi s nima kamarádka. Vymyslely jsme tak deset kouzel a hodně jsme jich upravily. Jo, málem bych zapomněla." Vytáhla z kapsy lahvičku s lektvarem a dala mi k ní přičichnout. „Víš, co to je a na co se používá?" optala se, jako bych to nevěděla. "Mnoholičný lektvar, používá se k přeměně člověka na danou osobu na hodinu." „Správně, a proto si nyní od tebe vezmu pár vlasů," vytrhla mi asi deset vlasů a začala je přidávat do lahviček. "A-ale to nemůžeš" vykřikla jsem ji do hlavy. „Že nemůžu? Podívej můžu," vypyla jednu lahvičku a začala se měnit. Poslední, co jsem ještě viděla byla Ellie přeměněná na mě a pak jsem už padala do mdlob.

Salut guys!
Tak jsem zpět s novou kapitolou. Doufám, že splnila vaše očekávání. Byla bych moc ráda, kdybyste mi tady zanechali hvězdičku nebo koment.
Addios!
Vaše Hermione_Malfoy3