Sestra Harryho Pottera

6. Kapitola- "Malá" hádka

„Ahoj, můžu si sem sednout?" úšklíbla jsem.

Pak jsem se zasekla, „Saro?" V kupé seděla má kamarádka z Bulharska. Také měla nastoupit do Kruvalu, ale nakonec se rozhodla pro Bradavice, a tak se s rodiči přestěhovala do Anglie.

Neviděla jsem ji čtyři roky ,a tak se nedivte, že jsem se rozeběhla a svou kamarádku objala. Trochu vyjukaně mi objetí oplatila. Po našem pozdravu jsme si obě sedly. „Tak, kam chodíš?", zeptala jsem se. „No, do Bradavic?", odpověděla nechápavě, „ale zajímal by mě důvod, proč si přestoupila," usmála se od ucha k uchu.

Počkat, ta Sara, kterou já znám vždy jen úsměv naznala. Co se tady děje? „Myslím kolej," objasnila jsem. „Do
Zmijozelu." „Nic jiného jsem ani nečekala, hlavně ne Nebelvír." uchechtla jsem se. Všimla jsem si však, jak se Sara mírně napnula, ale neřešila jsem to. „A ty tady s nikým nesedíš?" podivila jsem se.

„Jo, čekám tady na kamarády." pověděla mi, „Tak to tady zůstanu, ráda poznám další lidi ze Zmijozelu," úšklíbla jsem se. Sara mírně znejistěla. „Saro, o co tady jde, připadáš mi taková nejistá." Dobře, přiznávám, nemusela jsem to vzít tak zhurta, ale já nejsem zvyklá chodit kolem horké kaše. „Víš, já tady nečekám na zmijozelské, a ani se s nima nebavím," začala pomalu. „No?" popohnala jsem ji. „Čekám na Harryho, Rona a Hermionu," tak tohle mě naprosto dorazilo. Ona? Ta, která šmejdům říkala pravým jménem, se s nima teď baví. „Ty myslíš mýho bratra a spol?!" vyprskla jsem. „Ne, myslím Harryho Pottera. Počkat? Ty máš bratra?" podivila se. „Jo to mám. Vím to od června, kdy si to "milý" Brian nakráčel do školy a řekl mi to a i, že přestupuju," slovo milý jsem vyslovila s notnou dávkou ironie. Ona na mě koukala jako bych byla samotný Merlin, „Já neznám žádnýho Briana, tak proč se na mě díváš, jako bych věděla kdo to je," divila se. „A já myslela, že znáš celý jméno svého ředitele" nadhodila jsem falešně smutný výraz.

„Můžeš mi vysvětlit, co se s tebou stalo?" zakřičela jsem tak, že to musel slyšet celý vlak a tak jsem zašeptala, aby to Sara neslyšela: „Ševelessimo," a zase se podívala směr Sara. „Se mnou se nic nestalo, jen to, že s Harrym, Ronem a Hermionou si připadám jinak, v Nebelvíru jsem jako doma, do toho prašivýho Zmijozelu mě klobouk zařadil, protože kdybych se tam nedostala, měla bych doma peklo," zakřičela ještě hlasitěji než já. Ještě že jsem použila to kouzlo. „Víš, že se teď snižuješ na úroveň těch šmejdů?" teď už jsem nekřičela, ale přímo ječela, „A víš, že je mi to úplně ale úplně jedno? Já jsem nikdy nechtěla být jako ty, Emma, Christian, Annie, jako všichni z Kruvalu - čistokrevní maniaci, proto jsem nastoupila do Bradavic." „Tak víš co? Já s tebou končím, nebudu se bavit s lidma, kteří se bratříčkují s mudlovskými šmejdy a krvezrádci," odfrkla jsem si. „Prosím. Tak si běž, stejně o tvou přízeň nestojím," ukončila naši "malou" hádku. A já se slovy: „Toho budeš litovat," odešla hledat lepší kupé.

__________

Došla jsem na druhý konec vlaku, když vtom jsem uviděla partičku lidí s kamennými maskami. To budou kouzelníci jako já ne jako Sara.

„Všude jinde je plno, tak si sem sednu," a na důkaz toho, že to myslím vážně, jsem si sedla vedle nějakýho blonďáka, „Jo, ahoj," pozdravila jsem konečně a všimla si, že se na mě všichni v kupé zaraženě dívají. „Jo, tak jo," odpověděla mi zaraženě hnědovláska, ale hned zase měla kamennou masku.

„Někoho mi připomínáš." tak tohle bude zábava, „jak se jmenuješ?" „Jo, já jsem se vám ani nepředstavila. Nejradši bych své jméno zahrabala hluboko pod zem," odfrkla jsem si. „Tak? Tvoje jméno?" naznal hnědovlasek.

„Ellie Potterová." Proč jen jsem se musela narodit do téhle rodiny? „Tak to seš tady špatně." pověděla blondýna a dva tlusťoši jí jen přikyvovali. Dále byl v kupé ještě blonďák vedle, kterého jsem seděla. Dva hnědovlásci a dva tlusťoši. Promiňte mi to oslovení, ale ono to jinak říct nešlo. „Nesnášíte mého bratra?" úšklíbla jsem se. „Očividně." ujal se teď slova blonďák, „a nestrpíme v našem kupé sestru Pottera." No jo. Ty budou ve Zmijozelu. „Tak to jsme na stejné vlně." Ten jejich pohled byl k nezaplacení.

„Jak to myslíš?" zeptal se jeden z kluků. „Myslím to tak, že nesnáším svého bratra." objasnila jsem jim. Jestli předtím byl jejich pohled k nezaplacení, tak tenhle by si zasloužil Nobelovku, sice nevím co to ta Nobelovka je, ale Potter o ní mluvil jako o dost velké ceně. Jako první se vzpamatovala Pansy. „Ty nesnášíš svého bratra? Tak to promiň, ale já ti to nevěřím." Tohle bude chtít hodně práce, aby mi věřili.

To, co se ale stalo, mě vyrazilo dech. Hnědovlasek se na mě úšklíbl a povídal: „Tak dobře, dejme tomu, že ti věřím," uchechtl se nad mou pusou, která se teď vytvarovala do písmene "O". Rychle jsem ji zavřela.

„Jo, promiň, já se nepředstavil. Theodor Nott osobně," Ta blondýna se na něho divně podívala: „Theo, co je s tebou?" „Se mnou?" uchechtl se, „nic. Ale všimla sis jejího příchodu? Ani se neptala a sedla si, kdyby byla fakt jak Potter, tak by stála u dveří a čekala na naši odpověď," Zamyslela se: „To je pravda, Lea Whiteová," představila se v zápětí a já jsem ruku přijala.

„Draco Malfoy,” představil se vzápětí kluk sedící vedle mě. Poté představil zbylé osazenstvo tohoto kupé: „Tito dva jsou Crabbe a Goyle. Toto je Pansy Parkinsová a tohle je...” Hnědovlásek mu skočil do řeči: „Děkuji, Draco, ale představit se umím sám. Blaise Zabini,” filtrovně na mě mrkl. On používá moji techniku to mu nedaruju.