Sestra Harryho Pottera

5. Kapitola- Nástupiště 9 a 3/4

Dneska jsem jela poprvé do Bradavic. Samozřejmě jsem se najedla u Třech labutí a v deset jsem byla připravená před domem s kufrem a klecí s Livi v ruce. Byla jsem zvědavá, jak pojedeme na nástupiště 9 a 3/4 a jak se tam dostanu.

„Tak jste tady?” dostalo se mi otázky z úst strýce hned, jak dorazil i Potter. Co mu mohlo zabrat tolik času? Musela jsem tady na něj čekat čtvrt hodiny. „Jo jsme.” odfrkla jsem si. Proč ten tady je? Snad nepojedeme autem?

„Tak, nastupte si,” pověděl strýc a sedl si do auta. Merline proč. „Tak nasedni, Ellie.” otevřel mi bratr dveře.
„C-cože?!” a já jsem doufala, že strýc někam pojede s tetou a Dudleym. „Merline, já do tohohle přístroje nenastoupím. Nevěřím ničemu, co vynalezli mudlové.” Nasasdila jsem nepropustnou masku. Mě do téhle věci nikdo nedostane.

__________

„Ellie,” řekl mi Potter asi po stý, „prosím už se odhodlej a nastup do auta.” Teď je půl jedenácté. No, měli jsme už jen půl hodiny. „Tys mě neslyšel? Já do auta nevlezu,” stála jsem si za svým. „A jak se tam prosim tě chceš dostat?” nedal se odbýt.

„Nemáte tady náhodou nějaký autobus, který tě zachrání, když nemáš, jak se někam dostat?” na tohle jsem byla fakt zvědavá. „Jo, to máme, Záchranný autobus, ale mi nemůžeme používat hůlku, takže to nepůjde,” no, to se dalo čekat, že se bude vykrucovat. Ale já se nevzdám a pro sebe jsem se ušklíbla.

„Co mám dělat?” zeptala jsem se ho neoblomně. On si jen povzdechl. No jo, když něco chci, tak to vždy dostanu. „Stačí zvednout ruku s hůlkou.” Jenom? Vytáhla jsem si hůlku a zvedla ji. V tu ránu se zde objevil třípatrový autobus. Z něho vyšel nějaký chlap a povídal: „Dobrý den, jmenuji se Stan Silnička a dneska budu vaším průvodcem.” pak se podíval na mě, ušklíbl se a pomohl mi s kufrem nahoru. Nechali jsem za sebou vyděšeného strýce. No jo, mudlové nevidí tyhle kouzelné věci. „Tak kam to bude panstvo?” zeptal se nás hned, jak se autobus rozjel. To kdybych věděla. Naštěstí se slova ujmul můj bratr. Poprvé jsem byla ráda, že tady byl se mnou a asi i naposled. „Na nádraží King's Kross.” vyhrkl. „No tak to bychom si měli pospíšit. Je to odtud kus cesty.”

__________

„Ellie, chceš si sednout k nám?” zeptal se mě Potter hned, jak jsme dorazili na nádraží. „Prvně se tady porozhlédnu, ale jak se dostaneme na nástupiště 9 a 3/4? Pochybuju, že bude někde tady před zraky mudlů.” uchechtla jsem se. „To máš pravdu, není. Musíš proběhnout mezi přepážkou číslo 9 a 10.” „Jako vážně?” přikývl, „Tak jo sranda byla, ale teď mi řekni, jak se tam dostanu.” zeptala jsem se ho ještě jednou. On se na mě divně podíval a pravil: „Já jsem ti to pověděl, ale když mi nevěříš, tak ti to ukážu,” skončil a rozběhl se proti zdi. Já ho snad zabiju. Ne, vlastně nemusím, zabije se sám. Ale on se neodrazil od zdi. On jí vážně proběhl. Několikrát jsem zamrkala, jako bych doufala, že se mi to jen zdálo, a když poté otevřu oči, uvidím Pottera ležet na zemi. V což jsem doopravdy doufala.
To se ale bohužel nestalo, a tak jsem se i já rozběhla proti zdi.

__________

Ano, pořád jsem živá. Taky jsem se tomu divila. Proběhla jsem přepážkou a ocitla se před červenou lokomotivou. Proč zrovna červenou. Nesnášela jsem červenou. Byla to barva Nebelvíru. Moje nejoblíbenější barva byla zelená. A ne, nebylo to proto, že je to barva Zmijozelu.

Potter se ke mě hned vydal. „Ellie, já jdu najít Rona a Hermionu. Pak k nám přijď,” a byl zase pryč. Tak jo. Nastoupila jsem do vlaku a hledala volné kupé. Se svým bratrem vážně sedět nebudu. Žádné volné kupé jsem nenašla, a tak jsem otevřela první dveře, které mi přišli pod ruku: „Ahoj, můžu si sem sednout?” ušklíbla jsem se.

Tak co? Kdo si myslíte, že sedí v kupé, které otevřela Ellie? Pište do komentářů. Budu ráda za odpovědi.
Vaše Hermione_Malfoy3