To the day I die

Don't tell anyone

Steve najednou strnul jako solný sloup. Nedokázal pochopit, jak je možné, že před sebou vidí kopii své životní lásky Margaret ,,Peggy" Carter.

Za 10 sekund si konečně všiml jistých rozdílů mezi neznámou ženou, která stála před ním a jeho Peggy.

,,Já- pardon. Strašně moc jste mi připomněla jednu mou starou známou." Vykoktal ze sebe Steve.

,,Vy znáte Margaret Carterovou? To byla moje babička. Když jsem viděla její fotky, taky mi přišlo, že jí jsem podobná."

,,Ano, Peggy byla-..." Steve zaznamenal pohledy ostatních lidí. ,,Pojďte, povím vám to venku." A vydal se ven.

Dívky se na sebe nechápavě podívaly. ,,Běž za ním, já nám objednám jídlo." Nakonec usoudila Tess.

Jul rychlým krokem došla za neznámým blonďákem, který na ni již čekal.

,,Víte, já-já jsem Steven Rogers." Jul to konečně došlo. ,,POČKAT! Vy jste Kapitán Amerika! Životní láska mé babičky." Steve se smutně pousmál: ,,Přesně tak."

Trapné ticho nakonec prolomil Steve: ,,Ani jsem nevěděl, že Peggy měla vnoučata. Chodil jsem za ní do nemocnice, kde jsem viděl fotky její rodiny, ale všechny se mi zdály..jak to říci.." ,,Ne z blízké přítomnosti." Dokončila za něj větu Jul. ,,Ano." Přitakal Steve.

Jul došlo, že se Kapitánovi ani nepředstavila. ,,Mimochodem..já se jmenuji Juliana Margaret Carter, ale všichni mi říkají Jul nebo Juli." Podala na něj s úsměvem ruku. On ji s ní něžně potřásl.

,,Omlouvám se, že se k tomu vracím, ale jak to, že jsou ty fotky, které byly u Peggy v nemocnici tak..staré?"

,,No..moji a mé kamarádky rodiče zemřeli před 19 lety. Obě dvě jsme skončily v sirotčinci a...babičku jsem nikdy nepotkala. Nebo si to nepamatuji, byli mi přeci jen 2 roky, když se to stalo.." Ukápla ji slza.

,,Omlouvám se, je to neslušné se Vás takhle vyptávat." Omluvil se smutně kapitán. ,,Neomlouvejte se, občas je fajn se s tím někomu svěřit. Ještě když Vás člověk nemůže ani soudit, když se ani neznáte." Utřela si slzu Jul.

Najednou uslyšela Stevův hlas ve své hlavě. ,,Povahově je sice milejší, ale jinak je to celá Peggy." Jul se usmála a řekla: ,,Povahově po Peggy pravděpodobně nebudu, v dopisu, co dostal sirotčinec bylo, že jsem po své matce." Steve se na ni nevěřícně podíval. ,,Já jsem ale nic neříkal..." ,,Ale ano, říkal jste, že povahově jsem milejší, ale jinak jsem jako Peggy." ,,Vy jste mi právě... přečetla myšlenky." ,,Ano, ale..nikomu to hlavně neříkejte!" Sakra proč musím všem vyklopit hned pravdu! Křičela na sebe Jul v hlavě. ,,Dobře, neřeknu to nikomu, ale budu to chtít vysvětlit." Jul jen přikývla.