𝐃𝐂𝐄𝐑𝐀 𝐌𝐄𝐂𝐇𝐀𝐍𝐈𝐊𝐀 [ 𝐘𝐍𝐎𝐓𝐓 ]

|10|

Přijel jsem k nemocnici a šel hned za Adel, řekli mi že ji převezou na normální pokoj, bude samozřejmě prý v pořádku, jen omdlela tak doufám že to nebude nic moc vážného.
Uběhlo pár minut a přišla starší doktorka, hned jak došla ke mě tak jsme si podali ruce.

,,Dobrý den, jsem dorktorka Janovská" odpověděla mi mile.

,,Dobrý den, Albrecht kamarád Adél Maškové" řekl jsem.

,,Budete chtít jít za slečnou Maškovou?" zeptala se s úsměvem.

,,Ano pokud mohu" řekl jsem a pousmát se.

,,Určitě ale nejdřív bych se vás potřebovala na něco zeptat, jak se to slečně Maškové stalo, potřebovala bych to vědět" řekla.

,,No takhle...ona omdlela z důvodů toho že její přítel měl autonehodu a vlastně se vyděsila když jsem řekla že leží v nemocnici a ještě k tomu na JIP, tak jenom řekla potichu Tony a sesunula se k zemi" odpověděl jsem ji.

,,Jo takhle, děkuji tak pojďte odvedu vás za ní" řekla.
Šli jsme dlouhou chodbou až jsme došli ke dveřím kde jsme zastavili, ta paní doktorka vešla a já hned za ní.
Adel ležela na posteli a byla normálně při vědomí, za to jsem byl rád, podívala se na mě a usmála se.

,,Jakpak ti je?" zeptal jsem se jí když jsem přišel blíž k ní.
,,Je mi fajn" řekla ale v tu chvíli ji úsměv z tváře zmizel a začala brečet, bylo mi v tu chvíli jasný, že se vzpomněla na Tonyho, je mi ji strašně líto.

,,Promiň Martine" omlouvala se, za co proboha, jen kvůli tomu že brečí? Ach jo, mě je ji dost líto, rád bych ji pomohl, ale nevím jak. Po chvilce přišla ta doktorka co mě sem přivedla.

,,Jak je vám slečno Mašková?" přišla k nám, na tváři ji bylo poznat, že ji je taky líto toho, že Adél brečí.

,,Je mi fajn" řekla a utřela si slzy z tváře.
,,Dobře tedy, zdravotně jste v pořádku a už by jste mohla normálně vstávat z postele a jít už dnes domů" usmála se.
,,Dobře děkuji" usmála se trošku.

,,Pane Albrechte, potřebovala bych s vámi mluvit, můžete na chodbu?" zeptala se mě dorktorka.

,,Určitě mohu" zvedl jsem se ze židle na které jsem do teď seděl, vydal jsem se za doktorkou na chodbu, hned jak jsme tam došli, tak za za námi zavřela dveře.

,,Ráda bych vás informovala o stavu vašeho kamaráda a přítele slečny" řekla a v tu chvíli jsem se začal extrémně bát.

,,S vaším kamarádem to nevypadá vůbec dobře, posledních pár hodin že zhoršil a ostatní lékaři mu nedávají žádnou šanci že...přežije" z jejího hlasu bylo poznat že ji to strašně mrzí, přece to nemůžou všichni vzdát?!!

,,A u vás je šance?" zeptal jsem se.

,,U mě je samozřejmá, když vidím slečnu jak mu na něm záleží tak se budu snažit dát co nejvíc úsilí do toho, aby váš přítel a kamarád byl v pořádku, ovšem, naděje samozřejmě je" řekla. Byl jsem z toho docela v hajzlu, jsem zvědavá na Áďu.

,,Dobrě a jak se to řekne Adel" dívali jsme se oba na sebe.

,,No tak to já bohužel nevím" řekla, tak to je super teda, Adel neví že Tony možná umře a dorktorka neví jak ji to říct, tak to je combo tyvole!! No nic musím jít za ní já.

,,Tak vám pěkně děkuju" řekl jsem ironicky a vydal se zpět za Áďou, na to mi neřekla ani slovo.

předem vás chci uklidnit, že Tony přežije ano, takže se třeba bát nemusíte jo, jsem jsem vás chtěla uklidnit.
aaaa..omlouvám se za chyby

A ještě mě napadal jedna věc, co tenhle příběh trošku propojit s příběhem NAVŽDY? normálně bych s příběhem NAVŽDY II pokračovala ale pomalu by se tam odehrávalo to, co se bude dít tady.
(jestli mě někdo chápete)