𝐃𝐂𝐄𝐑𝐀 𝐌𝐄𝐂𝐇𝐀𝐍𝐈𝐊𝐀 [ 𝐘𝐍𝐎𝐓𝐓 ]

|14|

Dnes se už nic moc nedělo, tak jsme uklidili věci a šli si lehnout, mamka měla noční tak jsem byli doma sami. S Martinem jsem si vlezli ke mě do postele, já jsem vzala notebook a pustila jsem nějaký film. Pomalu jsem začala usínat.

,,Chceš už spát?" zeptal se Martin když už jsem skoro spala.

,,Mhm"

,,Tak já to vypnu"

Pohled Martina
Vzal jsem notebook a vstal jsem z postele, šel jsem ke stolu a položil ho na něj, vlezl jsem zpátky do postele a zavřel oči, po chvilce jsem unul.

Ráno jsem se probudil a Aďa ještě spala, s její mamkou se moc dobře znám takže můžu chodit po baraku jako bych tady byl doma, šel jsem dolů do kuchyně a udělal mě i Adel snídani. Po chvilce jsem slyšel někoho jít ze schodů, ohlédl jsem se a viděl rozespalou Aďu.

,,Dobré ráno" řekl jsem.

,,Dobré" řekla nazpět.

,,Jak jsi se vyspala?" řekl jsem, co bych mohl čekat že odpoví.

,,Ušlo to, ale pořád jsem myslela na Tonyho, měla jsem i dokonce sen, že nám dnes zavolaji z nemocnice kvůli tomu že se Tony probudil" jakmile to dořekla o pár vteřin mi začal zvonit telefon, podíval jsem se na dispej kdo by to mohl být.

,,Neznámé číslo" řekl jsem.

,,Tak to zvedni" řekla a dívala se na  vyzvanějící telefón, zvedl jsem to a čekal, nic jsem neříkal ale jenom čekal kdo promluví.

,,Halo? Je tam pan Albrecht?" ozval je hlubší hlas z telefonu.

,,Ano je"  řekl jsem.

,,Máte někde slečnu Maškovou"

,,Ano mám"

,,Řeknu vám že vaš kamarád a přítel se probudil, můžete co nejdřív prijed?"

,,Ano určtě"

zavěsil jsem, Áďa se na mě pořád dívala.

,,Kdo to byl?" zeptala se, bylo na ni poznat že má strach.

,,Myslím že z nemocnice, nejsem si jistý, nepředstavil se" odpověděl jsem.

,,A?" zeptala se.

,,A řekl že...Tony už se probudil" řekl jsem a Áďa se mi vrhla okolo krku hned sem ji objal, takhle jsem stáli asi minutu, cítím jsem a i začal slyšet že Áďa začíná brečet.

,,Aďo nebreč, teď už bude dobře, neboj" zmačkl jsem ji více v objetí.

,,Chceš jet za Tonym?" odtáhl jsem se od ní.

,,Jo" utírala si slzy.

,,Tak pojď"

Šli jsme se oba převleknout protože přece nepojedeme v "pyžamu" Áďa si vzala černé ryfle s černým tričkem které měla od Tonyho, nevim jak to přesně říkala, ale v Tonyho věcech se prý cítí nejlíp, netuším proč, a že prý i s Tonym se cítí nejvíc v bezpečí. Hej jako co si budeme, Tony se zdá na první pohled že je neškodnej ale přes držku dát umí, holce by v životě neublížil ale třeba ochránit ji to teda jo, i kdyby co byla cizí holka, a viděl by že té holce někdo ubližuje, tak se jí zastane.
já jsem na sebe taky něco hodil a šli jsme k ven k autu.

,,Martine?"

,,Jo?"

,,Viděl si dnes moje mamku?

,,Hej to teda ne"

,,Počkej já se dojdu podívat kde je, protože ona už od šesti bývá v kuchyni..v kolik si vůbec vstával?"

,,Tak mohlo být třeba něco kolem sedmé"

pohled Adél
Hned jak Martin řekl že moji mamku neviděl dneska a že vstával okolo sedmé, tak jsem se zarazila protože mamka už v tuhle dobu bývá vzhůru.
Šla jsem k pokoji kde mamka vždy spí, zaklepala jsem, nic. Tak jsem otevřela a zdědila se, po celém pokoji byli rozházene věci.

,,Martine!!" zakřičela jsem, Martin hned přiběhl a taky se zděsil.

,,Tyvole, tak tady to vypadá jak po výbuchu atomovky" zasmál se. Já jsem do něco jenom lehne bouchla.

,,No ještě se směj" mě do smíchu upřímně moc nebylo.

,,promiň, tak jí zkus třeba zavolat"

pokud tu jsou gramatické chyby tak se omlouvám, je to na rychlo psaná kapitola, vůbec to nestíhám znovu přečíst.