𝐃𝐂𝐄𝐑𝐀 𝐌𝐄𝐂𝐇𝐀𝐍𝐈𝐊𝐀 [ 𝐘𝐍𝐎𝐓𝐓 ]

|12|

Tony z ničeho nic začal hýbat rukou, strašně jsem se rozbrečela, začal hýbat i hlavou a trošku se kroutit.

,,Zavolejte prosím toho kluka co tu byl semnou" řekla jsem

Tonyho pohled
Ležel jsem na posteli ani nevím jak dlouho a poslední pár dní jsem začal vnímat, nedával jsem to na sobě znám protože to nešlo, všechno mě bolelo, teď jsme cítíl, že mě někdo drží za ruku, nebyl jsem si vůbec jistý kdo to byl, ale nevím jak prostě jsem poznal že to byla moje Áďa, potřeboval jsem sebrat všechnu sílu abych se mohl pohnout, ale nešlo to.
Po chvilce jsem uslyšel ,,už je to víc jak půl roku odpojíme ho" někdo tohle řekl, mírně jsem uslyšel, jak Áďa brečí ještě víc.
,,Ne ještě chvilku prosím" uslyšel jsem Áďu, strašně mi to rvalo srdce ji takhle slyšet a cítit že potřebuje pomoct, ale co zmůžu, když se nemůžu pohnout.

,,Je mi líto, musíte odejít" zase někdo řekl, teď jsem usoudil, že ten kdo to říká, je nějaký doktor. Já už prostě chci něco udělat, ale nevím co, ani jak.
Áďa mojí ruku pustila, a někam odešla, z pravé strany jsem slyšel další kroky co míří ode mě dál a dál.
,,Je mi líto toho kluka odpojit když vidím jak ta slečna za něho bojuje, od té doby co tady ten kluk je, byla tady každý den"  cože? Áďa tady zamnou chodila půl roku co jsem bych v kómatu? to ne, nemůžu ji tady nechat, v tu chvíli jsem pohnul rukou a doufal jsem, že si toho ten doktor všimne.

,,Zda se mi to, nebo pohl rukou?" yes, povedlo se.
,,Ne nezdá, zavolejte tu slečnu, hled"
povedlo se, dobrý, za ani ne minutku uslyším zas kroky které jdou ke mě.
,,běžte k němu a vezmete ho za ruku"
uslyšel jsem a poté jsem ucítil dotek na me ruce, lehce jsem pohl rukou.

Pohled Adél
Byla jsem mega šťastná, ani to nejde popsat jak moc mám radost a jsem prostě šťastná.

,,Pokud by to takhle šlo dál, tak by se zítra nebo ještě dnes probudil, teď ale běžte domů, kdyby se cokoliv dělo, zavoláme" říkal jeden z těch doktorů.

,,Dobře tak děkujeme za vše" řekla jsem zase ja a podala jsem ji s tím doktorem ruku.

S Martinem jsme šli k nám domů, teď abychom si to za
zhrnuli, brzo mě čeká stěhování, takhle, já jsem to stěhování měla v plánu už dřív, ale jelikož můj táta začal mě a mamce vyhrožovat, že nám něco udělá, tak jsem se rozhodla že budu ještě bydlet s mamkou, bojím se hlavně o mamku, ale teď už se táta půl roku neukázal, jako by se po něm slehla zem, mamce jsem řekla kdyby něco, tak ať hned píše nebo vola mě, Martinovi a nebo rovnou policajty kdyby ji něco chtěl udělat.
Teď jedeme tedy k nám doma a uvidíme co a jak.

Chtěla bych vám strašně moc poděkovat, za 1k přečtení❤ ještě dnes by měla vyjít nová fanfikce, tak se určitě můžete těšit❤