𝐃𝐂𝐄𝐑𝐀 𝐌𝐄𝐂𝐇𝐀𝐍𝐈𝐊𝐀 [ 𝐘𝐍𝐎𝐓𝐓 ]

|13|

Přijeli jsme domů, a hned šli za mamkou.

,,Tak co?" zeptala se mamka, chvilku jsem měla smutný výraz, pakjsem se podívala na Martina a s úsměvem jsem se podívala zase na mamku.

,,Bude v pořádku" řekla jsem radostně a obejmula ji.

,,Tak co jsem ráda"  řekla taky šťastně.

,,No ještě to není zas úplně v pohodě, ještě se neprobudil ale začal pomaličku hýbat rukou a maličko hlavou" řekla jsem, měla jsem fskt velkou radost.

,,Tak aspoň že nějaka dobrá zprava" řekla a dala si ruku na srdce.

,,Akorát teď nám nezbývá nic jiného, než čekat" řekla jsem obě trošičku smutně.

,,Teď už to bude dobrý Aďo, mluvil jsem tam ještě pak s jedním dokrotem a ten říká že by mu už nic hrozit nemělo" řekl Martin a mě se rozzářili oči, otočila jsem se k němu a obejmula ho. Doufám že teď budou už jen samy pozitivní zprávy.
Odešli jsem z obýváku do mého pokoje, protože jak jsem říkala, budu se stěhovat, takže asi do doby než Tonyho pustí s nemocnice tak budu asi už mít nějaký věci pryč od mamky, stěhuju se k Tonymu do bytu, jelikož pokoj, kde byl Martin bude prázdný, Martin se stěhuje k bráchovi a ještě s nimi bude bydlet jeden kamarád.
Vešli jsme oba do pokoje a vzali si nějaký moje tašky, pomalu jsme začali vykládat skříně s oblečením.

,,Aďo?" řekl z ničeho nic Martin.

,,Ano?" otočila jsem se na něho a dpověděla jsem mu.

,,Chtěl bych ti něco říct" řekl a sedl si na postel.

,,No tak povídej" sedla jsem si k němu.

,,Není to nic hrozného, ale..našel jsem si holku" řekl smutněji, proč se tvářil smutně? Ja jsem třeba šťastná že si někoho našel.

,,To je hezký, to mám radost" hned jsem ho obejmula, on se tvářil jako kdyby mu někdo rozehnal stádo ovcí.

,,A copak tak smutně?" odtáhla jsem se od něho, on se mi tak maximálně na 3 vteřiny podíval do očí.

,,Přijde mi, že to není ta pravá, bojím se že to dopadne jako s Nikčou a nechci ji dát konec, protože je fakt milá a hodná" řekl, podívala jsem se na dveře a chviličku přemýšlela. Napadla mě jedna věc a hned jsem ji Martinovi řekla.

,,Hele tak ji někdy přiveď sem, stahování nestihneme za dva dny, takže sem může někdy přijít" řekla jsem, trošičku se pousmál ale hned mu úsměv spadl.

,,Nevím jestli je to dobrý nápad" proč? achjo tak ja nevím co s ním.

,,Nechceš abych si ní popovídala o tobě? Rovnou se i seznámíme, co?" a to už se usmál.

,,To zní fajn, pak mi kdyžtak rekneš, mám ale stejně strach, srach z toho že udělám stejnou chybu jako s Nikolou" zase byl smutný, ty jeho nálady, každou chvíli jiná nálada, boze muj.

,,Hele, popovídat si s ni a uvidíme, jo" řekla jsem mu a na konci se usmála.

,,Dobře, můžu ji zkusit napsat teď, a že by přišla zítra?" řekl poté, co jsem vstala a vydala se opět skládat věci do tašky.

,,Jo určitě" usměju se, ráda ji poznám co nejdřív.

,,A ještě, jak se jmenuje?" zeptala jsem se.

,,Sára" řekl. Sára, Sára, to jméno mi něco říká.

,,Em..nejmenuje se příjmením Folprechtová?" řekla jsem, Martin se chviličku zarazil.

,,Nene, Kocourková" jo, tak to nic, chodila jsem s jednou Sárou do třídy ale tak, na světě je plno Sár takže.

,,Jo, mohla by přijít zítra v devět?" řekl Martin když mu cinkl mobil podíval se kdo píše"

,,Určitě jo" řekla jsem mile.

pokud je někde chyba, tak se omlouvám, nekontrolovala jsem to protože jsem to chtěla mít už vydané