𝐃𝐂𝐄𝐑𝐀 𝐌𝐄𝐂𝐇𝐀𝐍𝐈𝐊𝐀 [ 𝐘𝐍𝐎𝐓𝐓 ]

|11|

,,Co je s Tonym?" zeptala se Áďa, šel jsem k ní s hlavou sklopenou k zemi a zastavil jsem se v půlce cesty.

,,Martine? tak co je s ním" řekla a posadila se, pořád jsem nic neříkal.

,,Martine, prosím řekni mi to" začala trošku brečet, šel sem k ní a chytil ji za ruku.

,,Ta doktorka co sem s ní teď mluvil, říkala že s Tonym se to hodně zhoršilo a lékaři mu nedávají žádnou naději, ale ona prý ano, bude dělat co bude v jejích silách a možnostech"

,,To ne, ne on nesmí umřít, je pro mě vším" dala si hlavu do dlaní a brečela víc, strašně mi ji bylo líto, chci aby byla šťastná ale..ten důvod proč byla šťastná byl Tony, on je pro ni důležitý a pro mě celkem taky, jenže ona ho potřebuje víc.

,,Půjdeme za ním ano?" zeptal jsem se jí, ona jen kývla.

došli jsme na pokoj kde leží Tony, hned jak Áďa Tonyho uviděla, začali ji téct slzy ještě víc než předtím.
Šli jsme k posteli kde Tony ležel, Adél šla k němu a chytila ho za ruku.

,,Tony prosím probuď se" brečela.

O PŮL ROKU POZDĚJI
už je to půl roku co je Tony v umělém spánku, lékaři přišli s tím, že už nemá naději.

,,Už je to víc jak půl roku, odpojíme ho" odpověděl smutným tónem pan doktor.

,,Ne ještě chvilku prosím" řekla se slzami v očích.

,,Je mi líto, rozlučte se, za půl hodiny ho přijdeme odpojit"

řekl ten doktor a odešel.

,,Ne, ne Tony prosím probuď se, nesmíš to vzdát, bojuj prosím" tohle to říkala Áďa bylo krásný z toho jsem začal skoro taky brečet.

,,Prosím Tony, nesmíš mě tu nechat" brečela, držela pořád Tonyho až do doby, kdy přišli doktoři.

,,Je mi to líto, musíte odejít" řekl nám doktor, Áďa Tonyho ruku pustila a odešla semnou na chodbu.

pohled lékařu

,,Je mi líto toho kluka odpojit když vidím jak ta slečna za něj bojuje, od doby co tady ten kluk je, byla tady každý den"

,,Mě je to taky líto ale už je to víc jak půl roku, to už je moc"

otočili jsme se na toho kluka.

,,Zda se mi to nebo pohl rukou"

,,Ne nezdá, zavolejte tu slečnu hled!!"

pohled Adél

s Martinem jsme byli na chodbě, a chystali se že odejdeme.

,,Slečno Mašková?" vyšel někdo že dveří.

,,A-ano" odpověděla jsem.

,,Pojďte semnou" řekl, šla jsem za ním na pokoj.

,,Jděte k němu a vezměte ho za ruku" řekl znovu jeden z doktorů, v tichosti mě pozorovali a já chytila Tonyho za ruku. To, co se stalo, mě hned rozbrečelo.

kratší kapitolka, snažím se psát další příběh, takže, až dokončím jakýkoli příběh, tak vyjde první část