𝐃𝐂𝐄𝐑𝐀 𝐌𝐄𝐂𝐇𝐀𝐍𝐈𝐊𝐀 [ 𝐘𝐍𝐎𝐓𝐓 ]

|19|

Je druhý den ráno, něco málo po osmé a já se oblékam na cestu ke své doktorce, mám tam být v deset, Tony říkal že mě tam odveze a půjde tam semnou. Ještě než tam půjdeme tak se zastavíme pro Péťu a půjde tam s námi aby jsme ji předali rovnou obálku ve které bude pohlaví miminka.

S Tonym už vyjíždíme od bytovky, do doby než se narodí mimčo tak jsme usoudili, že ten byt ve kterém teď bydlíme, je malý pro tři, sotva jsme se tam vešli s Tonym a byli jsme dva. Tak jsme se rozhodli že si koupíme barák se zahradou někde na vesnici aby mělo potom mimčo kde běhat, až bude velké.

Stojíme před domem, ve kterém bydlí Péťa, musela jsem ji zavolat protože když jsme zvonili, tak nikdo nikde.
Telefon mi hned zvedla a řekla jsem ji že jsme před barákem, na to mi odpověděla že hned vyjde.
Za pár minutek vydíme vycházet Péťu.

Pe: ,,Ahojky"
T: ,,Čaau"
A: ,,Čauky"
T: ,,Tak můžeme?"
Pe: ,,Asi ano"
T: ,,Tak fajn"

Vyjeli jsme směr k mé doktorce, za nějakých deset minut jsme byli na místě a šli do čekárny.
Sedli jsem si na židle a čekali.

S (sestřička): ,,Slečna Mašková"
A: ,,Ano tady"
S: ,,Pojďte dál"
A: ,,Dobře, pojďte"
Pe: ,,Já počkám tady jestli nevadí"
A: ,,Nene, v pořádku tak počkej"

Vešli jsme s Tonym do ordinace a já jsem si lehla na lehátka

(nechce se mi to moc popisovat, takže se přesuneme do doby, až bude říkat ta paní doktorka co to bude za pohlaví)

D: ,,Gratuluju maminko a tatínku, je to zdravé miminko"
T: ,,Tak to jsme rádi"
D: ,,Chcete říct pohlaví?"
A: ,,Nene, my si to chceme nechat jako překvapení, jen ale jestli by jste nám nedala do obálky to potvrzení co by to mělo už na 100 procent být"
D: ,,Určitě, dám"

Paní doktorka nám dala potvrzení a mohli jsme jít, v čekárně čekala tedy Péťa a hned jak jsme se objevili tak se k nám hned vydala.

A: ,,Tady máš, koukni na to pak doma já bych to nevydržela a podívala se"
Pe: ,,Jasně, kouknu na to společně s Pajincem a o víkendu bude oslava"
T: ,,Tak jo..hele hodíme tě zase domů a pak pojedem něco koupit"
Pe: ,,Jestli chcete tak ono to je kousek tak bych tam mohla dojít pěšky"
A: ,,No to ani náhodou Péťo, my tě tam odvezeme"
Pe: ,,Tak děkuju"

Vyšli jsem před barák ve kterém měla paní doktorka ordinaci a šli k autu.
Nastoupili jsme a jeli odvést Péťu domů.
Když jsme dorazili k Péťe před barák, stál tam opřenými zády o menší zíďku Pajinec, Péťa se s námi rozloučila a hned šla k Pajincovi.