Ve hvězdách

6.

Další nudný den ve škole, při vyučování brunetka usínala a měla problém udržet pozornost. Byla to vzorná studentka, ale večer stejnak nic nenaspala a to se na ní dost projevilo. ,,Slečno Potter dávejte pozor. Na mých hodinách se nespí," pronesl učitel a brunetka jen odpočítávala sekundy do konce hodiny. Netrvalo dlouho a vyučování skončilo.

Tohle byla poslední hodina a dívku čekal oběd a mohla jít domů. Stála před jídelnou a přemýšlela, zda si něco radši nekoupit po cestě do studia. Jak tak přemýšlela, došlo ji, že nemá vůbec hlad. Spíš si to jenom nalhávala, protože její prázdné břicho toužilo po jídle. Jídelna je plná lidí, plná očí. Když mohla tak do jídelny nechodila, většinou měla jídlo z domu. Dneska však nestíhala a tak byla donucena jít do školní kantýny.

Ovocný salát nebyla zas tak špatná volba. Teď už mířila ke skřínce pro věci a za Hannah. Po cestě měla v plánu se zastavit ještě v kavárně a koupit si svůj oblíbený nápoj. Kavárna se nacházela kousek od studia a dělali tam snad tu nejlepší kávu ve městě. Nebylo divu, že si to tam dívky oblíbily. Když jste vešli, vůně kávy bylo první, co vás zaujmulo a pak ten interiér. Celá kavárna byla ponořena v optimistické náladě a vy jste se museli nad tím jenom usmát.

,,Tady to máte, ať vám chutná," usmála se slečna za pultem a na pult položila dva kelímky s kávou. Sienna se usmála vzala kávu a mířila k východu. Vidina lahodné kávy ji unášela a ona se nemohla dočkat onoho nápoje. Přišel tvrdý náraz. Brunetka čekala pád a při nejhorším popáleniny od kávy. ,,Jsi v pořádku?" ptal se mladík, který dívku stačil zachránit.

Víčka měla stále u sebe. Žádný tvrdý náraz, žádné popáleniny. Došlo ji. Otevřela oči, pohlédla na svoje ho zachránce. Její oříškové oči se vpíjeli do tich jeho šedomodrých. Netrvalo to dlouho, ale jí se to zdálo jako věčnost. ,,Postavíš mě na zem?" promluvila a to bez toho aby odtrhla pohled od těch očí. Chlapec se vzpamatoval a postavil jí zase na nohy, však ruce nechával na jejích bocích.

Přestávalo se jí to líbit. ,,Pusť mě, zachránil jsi mě a teď můžeš jít," pronesla k blonďákovy. Ten ji věnoval zářivý úsměv a o krok od ní odstoupil. ,,Jak si přeješ, princezno." Dívka se zamračila nad oslovením. ,,Princezno?" ,,Ano. Zachránil jsem tě, jako princ na bílém koni tím pádem jsi princezna," další úsměv. Umí i něco jiného? Zapřemýšlela dívka. Ne neumí, někdo jako on neumí nic než se jen usmívat a hrát si s holkami.

,,Měj se princátko," otočila se na patě a vyšla z kavárny. ,,No tak krásko nebudeš zase utíkat ne?" bylo poslední co slyšela než zašla za roh. ,,Proč zrovna já?" pronesla tiše. V dálce mohla zahlédnout dívku s hnědými kudrlinami. Hannah, jak dlouho už musela čekat? ,,Ahoj. Jsem tu snad dlouho nečekáš," usmála se a podávala dívce kelímek s kávou. ,,Pro tebe." ,,Děkuji," převzala si starší dívka svoje pití a společně se vydaly dovnitř.

Poslední tóny dozněly a studiem se rozléhalo ticho. ,,Páni to bylo dobré," promluvil první Moore. ,,Teda prcku to se ti povedlo," doplnilo ho jeho dvojče. Brunetce to vykouzlilo úsměv na tváři. Možná její obavy byly vážně zbytečné. ,,Já říkala, že se jím to bude líbit," věnovala kudrnatá dívka široký úsměv svoji kamarádce. ,,Jo já vím," pronesla snad až neslyšitelně, odpověď.

,,Tohle se musí oslavit," ozval se chlapec se svými typicky rozcuchanými vlasy. ,,Snad nechcete pořádat další party?" ptala se brunetka sedící hned vedle svého kamaráda. ,,My ne," pronesl a upřel na ní svůj pohled. ,,Jeden náš kamarád zítra jednu pařbu pořádá a my jsme pozvaní, tak proč to nespojit?" zdálo se jako by mluvil jen k oné brunetce se kterou vedl oční kontakt. Jejich oči se navzájem do sebe vpíjeli a oni nebyli schopni se od sebe odvrátit. ,,Se mnou nepočítej, stačila mi ta minulí týden," vyplázla na něj jazyk a přerušila oční kontakt. Zdálo se to jako hodiny, však to mohli být jen sekundy, kdy se jejich pohledy setkali.

„Ale proč bys nešla?" Nedal si pokoj další s chlapců. „Prostě ne. Nechci nikam chodit vážně mi stačila ta vaše party, nepotřebuju slavit každý týden," usmála se na něho. „Sio, vážně bys nešla?" na to jmenovaná zakroutila jenom hlavou. „Co si s tebou počnem?" povzdechla si její kamarádka. „Hmm nech mě přemýšlet? Co mě tak nechat žít," věnovala celému osazenstvu zářivý úsměv.

Byla to snad hodina, co se usadily do jednoho malého bistra pod záminkou se jít najíst. Už přes dvacet minut se všichni snažili přemluvit drobnou brunetku, aby s nimi zítra šla zapít „vítězství, co mají v kapse" jak to nazvala Hannah. Přestože jejich argumenty byli přesvědčivé, dívka si stála za svým a stále odmítala.

„Co ti musím slíbit, aby si šla?" zkusila to Hannah a nezapomněla použít svůj neodolatelný výraz. „Tohle nedělej," prosila, ale bez úspěch. Její kamarádka věděla jak na ní. Věděla, že jejímu, jak říkala štěněčímu, výrazu nikdo neodolá a vyjímkou nebyla ani její dlouholetá kamarádka. „No tak to dlouho nevydržíš a já toho nenechám, dokud nebudeš souhlasit." Nic jiného ji nezbývalo, než souhlasit, jinak by se ji nezbavila. Jak moc jí tato situace připomínala minulí pátek, kdy byla též donucena souhlasit.