Ve hvězdách

18.

„Á.. raz, dva. tři...," odpočítával mladík se svým typickým vrabčím hnízdem na hlavě. Tohle už prostě k němu patřilo. Sálem zněla hudba a všichni se pohybovali do rytmu až na dívku před zrcadlem. Ta se tanečníkům snažila věnovat celou svoji pozornost, ale neustále si něco zapisovala do poznámkového bloku. Toho že píseň skončila, si vůbec nevšimla a tak ani nemohla zaznamenat mladíka, který k ní mířil.

Hlavu měla zvedlou, jako by se dívala do stropu a něco hledala, ale mladík věděl že přemýšlí. Její pohled byl neurčitý. Na chvíli zavřela oči a když je otevřela, tak svůj pohled věnovala mladíkova, který momentálně před ní klečel a čekal. Čekal zda promluví, věděl, že se nemusí ptát. „Věci se dějou z nějakého důvodu, ale proč?" rozhodila frustrovaně rukami. „Na co narážíš?" „Na tohle všechno. To co se děje, co se mně děje. Všechno je tak zvláštní," snažila se mladíkovy nějak popsat, co cítila.

„Ty víš, že neznám odpověď takže ti ji dát ani nemůžu," odpověděl ji mladík popravdě. Dívka to věděla a tak jen přikývla v souhlas. Jak rád by ji věnoval ještě chvíli svého času, bohužel už musel jít. „Na pozice," zavelela brunetčina kamarádka a pustila hudbu. Studiem se nesly tóny pro brunetku dost známé skladby. Zachytila ještě úsměv na mladíkově tváři, než se ponořila do svých myšlenek.

Zítra po škole. Doděláme to.

Přečetla si právě příchozí zprávu. A naťukala rychlou odpověď.

Nemůžu. Ve čtvrtek, tak jak minule, na parkovišti.

Odložila telefon a upila z hrníčku. „Nějaký nápadník?" upřela na ní kurdnovlasá dívka pohled. „Co když je to táta?" „Ne není, to poznám. Tak kdo?" nedala se odbít. „Jeden blbec se kterým dělám projekt," zašklebila se na svoji kamarádku. „A co chtěl?" povytáhla obočí. „Asi se domluvit, kdy se sejdem a doděláme to."

„A co, kdy s ním půjdeš?" „Zníš jako by to mělo být něco víc," zasmála se brunetka, nad tím její kamarádka jen zakroutila hlavou. „A snad nejde?" „NE. Ne nejde, jasně? Chtěl se sejít zítra, ale to už nemůžu a se sejdem ve čtvrtek, ať se mu to líbí nebo ne,." Její chování druhou dívku jenom rozesmálo.

„Jsem doma!" ohlásila se jen co zavřela za sebou vchodové dveře. „Jsme v kuchyni," dostalo se ji odezvy. Bez přemýšlení zamířila do kuchyně. Zády k ní u baru seděla žena se zrzavými vlasy a před ní o desku se opíral dívčin otec. Brunetka se zastavila ve dveřích a chvíli ten pár pozorovala. Byli šťastni. Osud jim uštědřil lekci a oni přes všechno se stále smáli. Brunetka je obdivovala a přála jím to. Věděla, že nikoho lepšího by si nenašli.

„Ahoj," vešla do kuchyně. Sedla si vedle zrzky a zářivě se usmála. „Nestihla jsem ještě pogratulovat," kývla hlavou k prstýnku na zrzčině ruce. Nad tím se žena jen usmála. „Vím, že budete šťastni," usmála se nejprve na ženu a pak věnovala úsměv svému otci. „Víš, jak byl nervózní?" zasmála se brunetka. „Dokážu si to představit," odpověděla ji zrzka. „Hej! Já jsem tu taky," upozornil na sebe muž. „My víme," usmáli se na něho obě naráz. „Spikly jste se proti mně," zamračil se nejprve na svoji snoubenku a pak i na dceru. „Ale lásko, to víš, že né," zvedla se zrzka a obejmula svého snoubence, ten se na ní jenom usmál.

Brzy se všichni tři přesunuli do obyváku, kde si hodlali pustit nějaký film. „Hlasuji pro komedii," přerušila brunetka rozhovor otce s Jenn. „Já taky," přikývla zrzka. „Už zase. Jak to s vámi mám vydržet? Dvě ženské... to bude zábava," pokroutil nad tím hlavou. „Co k tomu dodat," věnovala mu zrzka polibek. „Jste tak sladcí," zakroutila nad tím Siena očima.

Připadalo ji, že jsou jako dva teenageři, kteří objevují svět. Jako by se objevila v jednom ze svých románů, který tak ráda četla. Láska zvítězila nad zlem a vše dobře končí. Když viděla svého otce šťastného věřila. Věřila, že by mohla taky znovu milovat. Nic se ji nezdálo nemožné, aby to láska nemohla překonat.