Ve hvězdách

13.

Vstala a poprvé za celou dobu se na něho podívala. Povídal si se svým kamarádem. Nixton, aspoň tak si myslela, že se jmenuje. Byl to brunet o půl hlavy menší než jeho kamarád. Vlasy měl na krátko, to dávalo vyniknout jeho očím, které byly temné, přímo dva uhlíky. Jeho ruce zdobilo několik tetování. Nebylo divu, že po něm holky tak letěli.

Zatím jeho o půl hlavy vyšší kamarád měl vlasy blonďaté a padaly mu do očí, ty měl šedé s nádechem modré. Ruce mu nezdobily žádné tetování, ale tělo mu vytesal sám bůh, jak říkávali dívky, které ho kdy zahlédly. Brunetka v něm neviděla něco víc, byl to další blbec, který potřeboval srazit ego.

Mířila si to k nim. „Jestli se o něco pokusíš, jsi mrtvý. Rozumíš Jonesi?" zastavila se před ním. Nelíbilo se jí, že s ním bude muset trávit svůj volný čas. „Asi ti nerozumím, princezno," usmál se na dívku před sebou. Bylo pravdou, že vůbec nechápal, co se děje, ale při tom byl rád, že se na něho podívala a do konce s ním mluví.

„To bude těžký," zamumlala si, tak aby to neslyšel. „S kým jsi na ten projekt?" Teď nechápal ještě víc. „S nějakou Potter, odpověděl ji. „Ty musíš být zatvrdlý nebo co. Ne počkat jo ty jsi debil," pronesla vážným tónem. Tohle ji nebavilo. Mezitím co on hrál uraženého, se jeho kamarád náramně bavil. „Siena Potter. Ne nějaká Potter," mračila se.

V jeho očích bylo znát poznání, došlo mu to. Překvapený výraz rychle vyměnil za svoji masku. „Těší mě, slečno Potter, konečně mi bylo sděleno vaše příjmení," uklonil se ji. „Říkala jsem, jsi debil. Ráda bych to měla za sebou, takže vybereme téma, já ten projekt klidně vypracuju, odevzdáme ho a bude to," oznámila mu.

Na tohle nebyl připravený. Tahle dívka ho dokázala neustále překvapovat, když si myslel, že to není možné, přišla s něčím novým. „To by jsi to udělala celé sama?" potřeboval se utvrdit v tom, co slyšel. „Slyšel si správně. Chci to mít co nejdříve z krku a bude snazší, když to udělám," potvrdila jenom svoje slova. „Radši bych to dělal s tebou," odporoval ji blonďáček.

Na konci dne toho měla brunetka dost. Seděla na střeše zabalená v dece a s hrníčkem ovocného čaje. V hlavě si promítala události dnešního dne. Návštěva nemocnice, oznámení projektů, rozřazení do dvojic a rozhovor s ním. Brunetka si jenom povzdechla a svůj pohled přesunula na nebe. Pohled na hvězdy ji dodával jakýsi pocit, který nedokázala ani popsat. Jedno však věděla, milovala to.

Nepřipadala si tak sama. Věděla, že někde je někdo, kdo se dívá s ní a cítí to stejně. Vyhledala souhvězdí Orion, její nejoblíbenější. Nebylo tomu vždy, že milovala hvězdy. Měla je ráda, ráda se na ně podívala, ale lásku v nich našla díky svojí mámě. To ona ji ukázala kouzlo o nich světýlek, nebýt ji tak by se na ně nedívala, jako teď.

S pohledem na nebe zapomněla na všechny události za poslední dobu. Bylo toho tolik. Tolik nových, ale i starých starostí. Nejhorší pro ní byl blonďáček s šedomodrýma očmi. Toho nemohla dostat z hlavy. Objevil se v jejím životě z ničeho nic a nehodlal se ho zas tak rychle opustit. Jak moc ji rozčilovalo jeho chování, postoj a všechno co se točilo kolem jeho a té party kluků.

Zase se dostala k dnešnímu rozhovoru. Snažila se ho ignorovat, ale přesto k němu přišla a musela se představit. Vedli nedlouhý rozhovor o projektu. Ona ho chtěla dělat sama a on si nechtěl nechat ujít její společnost. Po dlouhém dohadování musela ustoupit, vůbec se jí to nelíbilo, že by s ním musela pracovat. Na konci hodiny oba opouštěli třídu s protikladnými pocity. Mezitím co ona se chtěla někde schovat a nevylézt, byla celá otrávená, on zářil štěstím.

Projektové téma vybrala ona a místo setkání on. Chtěla ho zabít jen, co to vyslovil: „Ty můžeš zvolit téma a já místo. Co taku u mě doma... dnes je pondělí tak ve čtvrtek? Vyzvednu tě. Jsme domluveni, skvělé." Opakovala si tu větu v hlavě. Nedal jí ani prostor k protestům, nic ji nezbývalo. Pokusy ho najít byli marné, jako by se vypařil jen, co vyšel ze třídy.

Možná tomu tak bylo. Věděl, že bude chtít brunetka najít a tak se takticky schoval, taky věděl, že se jí jeho návrh vůbec nelíbí. Později toho dne si uvědomil, že ji vlastně pozval k sobě, místo toho aby vybral nějaké vhodnější místo. V tu chvíli kdy to vyslovil mu to tak nepřipadalo, ale teď si tím nebyl jist. Udělal správnou věc?