Ve hvězdách

19.

„Princezno, jak rád tě vidím," usmál se blonďáček na právě příchozí brunetku. „Kéž bych mohla říct to samé, princátko," neodpustila si ho tak nazvat. Nevadilo mu to, spíš vypadal, že ho to potěšilo. Blonďáček otevřel dveře od auta a nechal brunetku nastoupit. Jako pravý princ. Zasmála se Siena.

Cesta se ji zdála kratší než minule, možná to bylo tím, že měla dobrou náladu. Dneska se cítila úžasně, až to sama nechápala, ale radši se tím nezabývala, byla šťastná. Auto zastavilo pře vilou a oba vystoupili. V hale dívka prošla kolem obrazů, na které od minule často myslela, a následovala Jaysona.

V jeho pokoji si sedla na postel, jako by se nic nedělo a vytáhla poznámky. „Takže budeme pokračovat, kde jsme skončili?" věnovala mu pohled, když se posadil naproti ní. „Jo můžeme," usmál se. Nálada brunetky se přenesla i na něho a v její přítomnosti nemohl jinak než se jenom usmívat. „Takže jsme se shodli na uměleckém zpracování, jak to provedeme?" „Hudba," pronesl po chvíli mladík.

Brunetka se na něho jenom překvapeně podívala. „Hudba?" ptala se ho, aby si byla jistá, že nepřeslechla. „Ano," potvrdil ji mladík. Brunetka se zahleděla na poznámky a zapřemýšlela. „To by asi šlo," pronesla a mladíkovy to vykouzlilo úsměv na tváři. „Počkej chvíli," řekl ji a odešel z pokoje. Po chvíli se vrátil i s kytarou.

„Umíš hrát?" ptala se překvapeně dívka. Mladík jen pokýval hlavou a usadil se zase naproti ní. „Tohle téma," poukázal na název a poznámky. „Můžeme sepsat jako text a zazpívat." Brunetka neměla slov, mladík jí překvapil. „To jsem nečekala," pronesla šeptem, však mladík to zaslechl. „Překvapil jsem tě," neptal se, konstatoval.

Smích se nesl pokojem blonďatého mladíka. Brunetka, která ještě před chvíli seděla na posteli se momentálně válela po zemi. Jen co se ocitla na zemi, tak mladík se rozesmál na plné kolo. „Fakt vtipné," pronesla vážně, když si sedala. „Je to vtipné, jenom kdybys se viděla," smál se mladík pořád. „Au," zaúpěl, když ho brunetka bouchla do ramene. „Nech toho a radši mi pověz, kde jsi se naučil tak hrát," ptala se se zájmem.

„Vždycky mě to bavilo. Chtěl bych se tomu jednou věnovat, ale rodiče mají jiné představy." Dívka povytáhla obočí. „Mám jít v otcových stopách a jednou převezmu jeho firmu." „Takže se vzdáš toho, co miluješ, aby si vyhověl rodičům?" zajímalo jí. „Mají pravdu, tohle," poukázal na kytaru. „Nemá budoucnost." „Tohle nikdy nepochopím. Myslím, že když má někdo něco rád a baví ho to, měl by v tom pokračovat a ne to zahodit," oponovala mu. Mladík se na ní jenom překvapeně díval.

Ona byla první, která se na něho tak dívala. Připadal si jako by mohl dokázat všechno. Svoje rodiče měl rád a tak jím chtěl vyhovět. Věděl, že je to správně a přesto někde v hloubi duše toužil zpívat svoje texty. „Neměl by jsi to vzdávat, jednou můžeš dokázat neskutečné věci," pronesla dívka skoro neslyšitelně.

Domů se vracela šťastná, však jen co vešla do domu, padla na ní pochmurná atmosféra. Najednou to na ní dolehlo. Ten den se šíleně přibližoval, byl tak blízko. Poslední měsíc nad tím dnem přemýšlela stále méně a v posledních dnech na to ani vůbec neměla čas. Možná proto ji překvapilo, jak to všechno na ní najednou dolehlo.

Otevřela dveře na zahradu, kde už na ní čekal její chlupatý společník. „Reme, jdeme se projít," oznámila mu, když k ní nadšeně přiběhl. „Pojď," pobídla ho a za nedlouho už mířili temnými ulicemi. Zastavila se až v parku, kde si sedla na lavičku a složila hlavu do klína. Všechno, co se jí teď dělo... byla zmatená. Ztrácela se sama v sobě, víc než, kdy před tím. Pouliční lampa ji lehce ozařovala a dodávala totomu místu aspoň trochu světla.

„Park v tichto nočních hodinách, není bezpečný," ozvalo se kousek od ní. Pomalu zvedla hlavu k dotyčné osobě. Osoba stojící před drobnou brunetkou udělala krok a tím vykročila ze stínu. Jeho oči se zdáli být šedší a vlasy nažloutlejší. „Princezno?" přišel až k ní a klekl si před ní. Jejího společníka podrbal mezi ušima a celou pozornost začal věnovat dívce před sebou.

Dívka si neuvědomila, že jí stéká slza po tváři, než ji mladík utřel. „Díky," špitla. „Co se stalo? Ublížil ti někdo?" zajímal se blonďáček stále klečící před brunetkou. „Těžké období," snažila se pozvednout koutky do úsměvu. Na nic nečekal a nabídl ji objetí, které po chvíli i příjmula a nechala se utěšit.

Mladíkovi poskočilo srdce, když se k němu dívka přitiskla. Nevěděl proč, ale s ní s připadal jako malí kluk. Kluk co se bojí prozkoumat svět. V objetí by nejraději setrval navždy, bohužel byl vyrušen vyzváněním mobilu. „Promiň," pronesl, když se od něj odtáhla. Otec. Svítilo na obrazovce. „Nic důležitého," típl hovor. „Děkuji," zvedla k němu brunetka pohled.

Natáhl ruku a chtěl ji pohladit po tváři, však nakonec ucukl. Byly to sekundy, co se vpíjeli jeho šedomodré oči do těch oříškových, ale jim to připadalo jako hodiny. „Budu muset jít," prolomila ticho brunetka a stále se mu dívala do očí. Pohled odtrhla až, když se zvedla. „Děkuji ti Jay." Mladík zůstal sedět a sledoval její vzdalující záda.