Ve hvězdách

16.

Už v patře bylo jasné, že je jediná, která si přispala. Z přízemí se ozýval smích a lahodná vůně, která donutila brunetku slézt schody a dojít do kuchyně. „Dobré ráno," sedla si vedle svého otce k baru. „Dobré," objal ji kolem ramen otec a lípnul jí pusu do vlasů. „Dobré, snad jsi se dobře vyspala," ozvala se zrzka od plotny a za nedlouho si k dvojici přisedla, podávajíc talíř Sieně.

„Půjdu se projít s Remem," zakřičela z chodby. „Do oběda doma," dolehl k ní hlas otce, když za sebou zavírala dveře. Stačila ještě zakřičet pozdrav a už byla táhnutá k cestě. „Tak jo kluku kam půjdem?" věděla, že jí její společník neodpoví, i kdyby si to právě teď přála. Stála na rozcestí rozhodující se kam by měla zabočit. Nakonec vybrala cestu směrem městský park. Doufala, že by si tam na chvíli mohla sednout na lavičku a relaxovat.

S posledními paprskami slunce se vracela domů. Celí den strávila venku, a ještě aby ne. Ten den bylo nádherně, tak proč sedět doma. Vše se jí zdálo, jako by byla zase dítě a zažívala jeden z tich úžasných přicházejících podzimů. Vzpomínala na doby, kdy chodívala s rodiči pouštět draka, kdy si hrála v listí a celí kraj se barvil do všelijakých barev. Vzpomínala na svůj první halloween, kdy chtěla jít za pirátku a přemýšlela, co bude za týden co bude za rok.

Když ke konci dne zamířila na nedaleký kopec a usedla na svoje obvyklé místo, uvědomila si, že tento rok nezačal vůbec, jak si to představovala. Oproti minulím rokům se tento zdál živějším a to všechno jenom kvůli chlapci, co ji ani ne před měsícem srazil v knihovně na zem. Od toho dne ho snad potkávala všude, projevil oni zájem aspoň tak se jí to zdálo. Někdo se oni zajímal, kromě její rodiny a přátel.

Jeho šedomodré oči ji doprovázely a ona v nich byla ztracená. Sama se v sobě nevyznala. K onomu mladíkovi nic necítila a přesto na něho musela myslet. Od čtvrtka a návštěvy jeho pokoje, byla snad víc zmatená než doposud. Vždy si myslela, že on a jeho partička jsou jen egoičtí debilové, kteří vyhledávají popularitu. Přes to, že nesoudila než někoho poznala, tak o nich neměla dobré mínění. Však od čtvrtka nad tím musela stále myslet a vracet se k tomu dni. Že by se spletla? Bylo to možné.

Něco jí říkalo, že nejsou takoví jací se zdají a o blonďatém mladíkovy to platilo ještě víc. Možná to bylo tím chováním, i když mělo mouchy, tak se vždy choval jako džentlmen. V její společnosti se na ní jenom usmíval a přebýval energii. Za každým úsměvem se skrývá bolest a slzy, i když to nevidíme. Vzpomenula si na větu, kterou ji jednou někdo pověděl.

„K večeru jdu s Jenn ven," oznámil svoji dceři při obědě. „Víš v kolik se vrátíš?" „No," zamyslel se. „To ti přesně nemůžu říct nevím, jak to bude probíhat," jeho hlas byl plný obav a Siena se na nic neptala jen svého otce obejmula kolem krku. „Dopadne to dobře neboj, a když tak máme v mražáku zmrzlinu," věnovala mu úsměv. „Neměl bych to být já, kdo tě bude utěšovat?" zasmál se jejím slovům. „Na to je ještě čas, nejprve bych někoho musela mít."

„A co ten Peréz? Side ne?" zašklebil se na brunetku. „To je jenom kamarád!" pronesla rychle, že to až vykřikla. Otec jenom pozvedl obočí, ve znaku zda si to nechce ještě rozmyslet. „Jo půjdu s ním do kina, ale bude tam i Hannah s Moorem. Jdeme tam jen jako kamarádi," doplnila se rychle. Byl pátek když ji Moore napsal zda nechce do kina společně s jeho bratrem a svojí nejlepší kámoškou.

Jak pochopila zkrátké konverzace. Všichni byli ve studiu a padl návrh na kino, protože Hannah měla vybitý mobil tak ji psal on. Brunetku to ani nepřekvapilo, byla zvyklá že se ji nedovolá a to kvůli vybitému mobilu nebo že si ho rovnou nevzala sebou. Ten den souhlasila, že s nimi půjde a teď začínala přemýšlet, zda to nezruší. Představa prázdného domu byla však horší a tak nakonec nic nerušila.

„Může to být?" přišel do pokoje její otec. Pohled ji spadnul na muže v černém obleku. Potkat ho někde na ulici nemyslela by si, že je to otec dospělé dívky. Pod košilí se rýsovali svaly, a černý oblek mu dodával nějaké to kouzlo. Delší černé vlasy mu padaly do tváře, jeho medové oči byly upřené na ní s otázkou. V jedné ruce svíral motýlky a v druhé kravatu. „Tak co?" „Za mě kravatu," pronesla bez rozmýšlení. „Vezmi si tu, co ti dala," křikla ještě na něho, když opustil pokoj.

Její otec odešel už před nějakou chvílí a ona stále seděla v křesla a četla si. Přes to že pohled měla na stránkách, které postupně otáčela, její mysl byla úplně někde jinde. Škubla sebou, když ji přišla zpráva.

Moore nejde, má něco lepšího na práci.

Stálo ve zprávě od Sida.

A co Hannah?

Odeslala mu odpověď

Počkej chvíli.

Si dělá srandu? Prý nakonec taky ne.

Siena si jenom povzdechla. Hlavou se ji honilo spoustu myšlenek. „Co teď?" pronesla do ticha pokoje.

Tak to vypadá, že musíme sami. Tak co půjdeš nebo to taky vzdáš?