Ve hvězdách

9.

Už s otcem nemluvila. Přála mu štěstí, podle ní by měl být aspoň jeden z nich šťastný. Víkend strávila v knihách a nedělní večer pozorováním hvězd. Její ponocování se projevilo dalšího dne. Nebyla schopná vydržet s otevřenými očima déle než čtvrť hodiny. Bylo jasná, že bez pořádné dávky kofeinu to dneska nevydrží. Ráno si vařila pořádnou dávku kávy, však její účinky nebyly dlouhotrvající.

Drobná brunetka si to mířila k bufety kde se nacházel i automat na kafe, když si ji všimnou blonďáček. „Omluvte mě, hned budu zpět," opustil skupinu svých přátel a následoval dívku. Bylo to poprvé, kdy si jí všiml na chodbě. Možná ji tak trochu i vyhlížel a čekal na ni, doufal, že ji dnes uvidí. Postávala před automatem a čekala na svoji kávu.

„Možná to nese název káva, ale nechutná to tak." Brunetka sebou škubla, usínala ve stoje. „Musíte mě všichni děsit," pronesla rozmrzele. Bylo ji jedno, kdo ji vyrušil, chtěla jen kávu a aby tenhle den skončil. „Máš nečisté svědomí," pronesl přítomný dost pobaveně. Vzala si kelímek a málem se polila, když zjistila, kdo vedle ni stojí. „Máš v plánu mě pronásledovat nebo co?" zamračila se. „Ne, jen jsem si tě všiml a tak jsem tě chtěl pozdravit a popřát dobré ráno," objasnil ji.

„Aaa tak ty jsi si všiml, jak úžasné, jsme potěšena," pronesla sarkasticky „No a teď se můžeš otočit a jít zpět za tou svojí partičkou." „Ty mě nemáš vážně ráda," nechápal její chování. Všechny holky, které znal by byli potěšeny, ale jí šlehali blesky z očí jen co ho zahlédla. „To jsi uhádl princátko," zase mu odcházela a on nemohl nic dělat. „Neboj princezno, budeš mě milovat," křikl na ní, ta jen pokroutila hlavou a ignorovala ho.

,,Budeš mě milovat. No chápeš to, jak to mohl říct. Takový egoista, kdo si myslí že je? Tebe to nezajímá, že?" pohlédla do jeho očích. „Ach Reme, pojď sem," poklepala si na nohu a čekala, až k ní dojde a položí si hlavu do klína. Vycítil, že ho jeho panička potřebuje. Siena strávila několik hodin na zahradě se svým čtyřnohým přítelem.

„Večeře!" ozvalo se z domu. „No konečně," přivítal svoji dceru v kuchyni. „Taky tě ráda vidím," zašklebila se Sia. „Sedej, nebo nic nedostaneš." „Rozkaz kapitáne," zasmála se. „Co dnes máme?" optala se po chvíli, co stále čekala. „Zapékané těstoviny. Něco se ti nelíbí?" zaměřil se na ni s pozvednutým obočím. „Ne jen nepamatuju, kdy jsem je měla na posledy." „Tak ať chutná," položil talíře na stůl.

„Něco nového ve škole?" přerušil ticho otec. „Nic," zamumlala brunetka s plnou pusou. „Tak jo," odmlčel se „Jenn říkala, že ta písnička pro Hannah je výborná." „No ostatním se líbila, já si myslím, že ji něco chybí, ale už na ní začali vymýšlet choreografii," pokrčila rameny. „Asi ji chceš slyšet, že?" usmála se. „No samozřejmě, že chci. Uráží mě, že jsem ji ještě neslyšel," zamračil se na dceru. „Herečko. Uklidím to a pak ti to pustím," vyplázla na něj jazyk a zvedla se od stolu. „Po někom ten talent musíš mít," ušklíbl se nad jejím chováním.

„Líbí?" Nedívala se všemožně po místnosti, bicí, klávesy, kytary, obří bedny, na stěnách desky se starými fotografiemi a výstřižky novin. Celou místnost si prohlížela stále dokola až po dlouhém tichu pohlédla na tátu. „Jak bych mohl říct, že se mi to nelíbí, je to úžasné. Občas přemýšlím, kde se to v tobě vzalo, tohle bych ani já nedokázal," věnoval vřelí úsměv dceři. Ta do teď nervózně přešlapovala vedle židle, na které seděl. Stačil jediný jeho pohled a všechno bylo pryč, zase se smála.

„Zdědila jsem to nejlepší z obou rodičů a něco navíc, aby se neřeklo," zasmála se. „Krásná, chytrá a talentovaná, jsi ty vážně moje dcera?" „Ne v porodnici mě vyměnili." „Tomu bych i věřil, dyby si jí nebyla tak podobná," čím byla starší, tím víc vypadala jako její matka. Viděl ji pokaždé, když se na jejich dceru podíval a věděla to i ona. „Chybí mi," poslední dobou na ní vzpomínala dost často. Neúprosně se blížil den, na který ani jeden neměl šťastné vzpomínky a bylo to znát.

„Co Jenn?" věděl na co Sia myslí a taky věděl, že chce změnit téma. „Ještě jsem se nerozhodnul, kdy a kde. Vůbec nevím zda mě chce, zda by s námi chtěla žít." „Tati," začala Sia. „Vím, že tě miluje. To nejde přehlédnou, to jak se na sebe díváte. Já ti nemůžu radit, takové věci znám jenom z knížek, nebo z filmů. Ty víš co má ráda a když zapřemýšlíš, tak určitě něco úžasného vymyslíš," Objala ho kolem ramen. „Mám tě ráda, tati." „Mám tě rád. Tak užasnou dceru si snad ani nezasloužím."

Nad tím se brunetka zamračila a odtáhla. „Právě naopak zasloužíš si to nejlepší." „Stejně jako ty, ale ty to nechceš vidět a stále si to odpíráš," začal svým otcovským tónem. „Co si tak pustit film?" snažila se utéct od tohohle tématu. „Když jinak nedáš?"