Ve hvězdách

11.

„Dneska žádná party?" „Ne, dneska jen já postel filmy a spoustu jídla," zasmála se brunetka. „Chceš jet nakoupit?" „To by se hodilo." Jen o chvíli později na ní dopadla její bunda. „Nedívej se tak na mě, jedeme nakupovat. Večer jdu s Jenn pryč budeš mít celí dům pro sebe," dovysvětlil ji otec.

„A ještě tohle," přihodila do košíku další dva sáčky chipsů. „Jsi si jistá, že máš vše?" projel pohledem nákupní košík od zmrzliny přes bonbóny až po křupkám. „Myslíš, že toho mám málo?" ptala se šokovaně. „Noo nemyslím, ale tohle chceš všechno sníst," mávnul k nákupu. „Tak samozřejmě, že něco je do zásoby," uchechtla se.

Poslední taška dopadla na linku. „Dobře, tak se bav já půjdu... A brzy spát!" křičel už z chodby. „Neboj já jsme vždy slušná. Bavte se!" Ozvalo se bouchnutí dveří a to znamenalo, že je v tom domě sama. Neměla s tím problém, ale někdy ji ten dům připadal příliš velký a moc prázdný.

Prázdnotu brzy zaplavili tóny vyzvánění. „Ahoj," zvedla Sia telefon. „No nazdar. Kde si?" ozývalo se z druhé strany. „No tak určitě ne na nějaké party oproti tobě. Proč voláš, mám plány a pokud to není důležitý tak to zavěsím." „Vždy je to důležitý jinak bych nevolala. PŘIJĎ!!" její kamarádka musela do telefonu křičet, aby ji vůbec bylo slyšet, hudba byla slyšet v pozadí a určitě to tam pořádně žilo. „Znáš odpověď, tak proč voláš?" optala se ji. „M-M-U-SÍŠ PŘIJÍT!" nedala si říct.

Brzy mobil utichl, nechtěla se s ní hádat. Ten večer se ji snažila dovolat ještě několikrát a ne jen ona, ale i ostatní její kamarádi a to dovedlo brunetku k vypnutí telefonu. Nakonec jí společnost nedělal nikdo jiný než její čtyřnohý kamarád.

„Tak na co podíváme dál?" pohlédla na Rema, který ležel rozvalený na druhé straně postele. „Jsi až moc rozmazlený," poškrábala ho za uchem. Ten se jen spokojeně ošil a ležel dál. „Už to mám co tohle?" natočila obrazovku, aby to Rem taky viděl, „Je ti to jedno, jo já vím."

25 minut a 14 sekond filmu, když se ozvalo bušení na dveře. První se na nohy vymrštil Remulus a stoupl si ke dveřím, následovala ho brunetka. „Že by se táta vrátil, není brzy?... Půjdeme se tam podívat?" podívala se na chlupaté stvoření čekající u dveří. Pomalu scházela schody, v tom se ozval zvonek doprovázený boucháním na dveře.

„Sedni," Rem vypadal, že by na dotyčného nejraději vrhl, ale jako vycvičený pes poslechl. Ke dveřím došla teda sama. „Dobře žádné strašidlo tam nebude," snažila sama sebe uklidnit, pro jistotu se otočila ještě na svého ochránce. Seděl pořád na místě o kousek dál.

„Co to kur...,"nestačila ani doříc a okolo krku ji padla její kudrnatá kamarádka. „Noo konešně... j-já tě taaak chtěla vidět." „Holka ty toho máš dost. Co si vyváděla?" nečekala, že by ji na to odpověděla „Jo ta to pořádně přehnala, dostat z ní nějakou adresu... byl to těžké," promluvila osoba, které si všimla až teď. „Proč je tady?" zaostřila na dotyčného. V šeru poznala blonďaté vlasy, v odlescích světla vynikly oči, šedomodré. Ten hlas. Jsem blbá. Proklínala se v duchu. „Proč si tady ty?" „Máme na sebe štěstí princezno a také tě zdravím," věnoval ji úsměv. „Reme," houkla za sebe brunetka. Po jejím boku se postavil středně velký pes, který přes svoji srst vypadal ještě mohutněji.

„Zdvořilosti stranou. Co tu dělá ona a ty?" ukázala na jeho maličkost. Chtěla se co nejrychleji vrátit zpátky do pokoje a pokračovat ve sledování filmů. „Jak jsi si všimla tvoje kamarádka není při smyslech no a nechtěla mi říct svoji adresu, když jsme to nakonec z ní vymámil tak jsme se ocitli tady. No a já jako džentlmen, jsme jí chtěl odvézt a uložit do postele." „Tu první část bych ti uvěřila, ale toho džentlmena si můžeš strčit někam. Ale jestli mě omluvíš, musím se oni postarat," odtrhla se od Jaysona a otočila se na svoji o rok starší kamarádku.

Ten pohled byl legrační. Kudrnatá dívka seděla na zemi otřená o zeď a držela Rema a mluvila něco o životní lásce, pak se ho snažila líbat, to si však Rem nenechal líbit a tak se chtěl vyškubnout. Místo toho si ho dívka přitáhla do obětí. „A já se ho bál," ozval se Jayson. „To by jsi měl on není tak přítulný, jak se zdá, ale je to Hannah,"

„Hannah," oslovila ji. „Pojď, půjdeme si lehnout, musí ti být špatně," začala brunetka. „Nee, játuchcizůstat," vydromolila ze sebe. „Dobře. Jak chceš," vydechla brunetka. „Jestli se teď nezvedneš a nedojdeš do toho pokoje, tak víš, co přijde," začala tak klidně, že i Rem se radši schoval. „I když nejsi při smyslech tak si to určitě vybavíš. Nebudu se s tebou tahat a už vůbec hádat," pokračovala. „Zvedej tu prdel," nečekala dlouho a Hannah se vyškrábala na nohy a pomalu se vydala do pokoje.

„T-to jak jsi udělala?" „Moje tajemství a být tebou se rychle vzdálím, než to schytáš místo ní," ukázala směrem ke schodům. „Chápu. Rád jsem tě viděl, i když za takovýchhle okolností," uklonil se ji a vydal se k autu. „Debil," vydechla. „Jen počkej, to si vypiješ, potvoro."