Ve hvězdách

14.

Dnes káva. Kavárna na rohu. 14:30.

Četla si zprávu Siena a při tom poklepávala prsty o stůl. Čekala na svoji kudrnatou kamarádku, která stále nepřicházela. Drobná brunetka seděla v jejich oblíbené kavárně a popíjela teplou kávu. Její kamarádka tu měla být už před více než čtvrt hodinou. Byla zvyklá na ní čekat, ale málokdy se stalo, že by měla takové zpoždění.

Neobtěžovala se ji volat ani psát, věděla, že dorazí, však kdy to netušila. Čas využila na vymýšlení projektu. Vybrat téma nebylo snadné, ale zpracování bylo ještě horší. A samotné se ji to nedělalo tak rychle. Moje Tvoje Vaše v nedohlednu všech. Pod nadpisem sepisovala různé nápady, které stejnak záhy škrtala. Nebyla s ničím spokojená. Pomalu začala vyšilovat, nenapadalo ji nic. Přála si aby ji někdo vysvobodil a to se i stalo.

„Promiň, promiň, promiň," vychrlila na ni dívka místo pozdravu a sedla si naproti ní. „V pohodě," zakroutila hlavou nad jejím vhledem. Bylo vidět, že vážně nestíhala, drdol se ji rozpadal, tričko měla naruby a nezavázané tkaničky zastrčené v botech. „Řekneš mi proč vypadáš," projela ji znovu pohledem „takhle?" „Zdržel nás učitel. Chtěla jsem to stihnout. Vyletěla jsem ze šatny, málem se přizabila, naštěstí jsem narazila do Castra, který mi nabídl, že mě sem hodí. Jel s Alex do studia, já ti říkám oni něco spolu mají," vychrlila na ni její starší kamarádka.

„Jasně chápu, prostě jsi se zdržela ve škole a dovezl tě sem Cas. Stačilo to říct jednoduše," zasmála se nad svoji kamarádkou. „Však mě znáš." To byla pravda. Znala ji možná až moc dobře, nebyla ani schopná se na ní dlouho zlobit, dokázali ji všechno odpustit. A to i v případech, kdy měla chuť něčím omráčit a to se nestávala něžně.

„Počkat ty jsi souhlasila?" vykřikla kudrnatá dívka přes celou kavárnu. „Trochu to ztiš," napomenula ji brunetka. „A ne nesouhlasila. Ten parchant to oznámil, jako hotovou věc a pak si zmizel. Chápeš to? Prostě ti řekne: Ty vybereš téma a budeme to dělat u mě doba v tento den," Vypadala klidně, když celou situaci líčila Hannah, ale vevnitř zuřila.

Onen blonďáček ji doháněl k šílenství už od prvního setkání, v tom nebyl pochyb. Nechápala, proč o ní najednou jeví zájem. Tři roky ho potkávala na chodbě a on ji přehlížel, to se však po setkání v knihovně změnilo. Najednou byl snad všude, kde se jen vyskytla. V hlouby duše se modlila, aby se neotevřely dveře a on nestál v nich.

„Země volá Siu," mávala ji před obličejem její společnice. „Zase jsi byla mimo," vysvětila ji hned na to co na ní pohlédla se zvednutým obočím. „Můžou se tu stavit kluci s Alex?" optala se starší z dívek, když ji začal zvonit mobil. „Mě to nevadí," pokrčila rameny brunetka a upila s čaje, který si objednala po příchodu její kamarádky.

Netrvalo dlouho a k dívkám si přisedli tři kluci a jedna blonďatá dívka. „Ahoj prcku," pozdravil ji kluk s vrabčím hnízdem na hlavě, který si zabral místo vedle ní. „Side," usmála se na mladíka. Mezitím, co ostatní začali řešit něco ohledně tance, brunetka se vrátila zpět k vymýšlení projektu.

„Co děláš?" zajímal se mladík vedle ní, který ji nakukoval přes rameno. „Projekt do školy," dostal stručnou odpověď. Ta mu nestačila a tak popadl brunetčin zápisník a začali si pročítat její nápady. To se jí však nelíbilo a snažila se ho dostat zpět. „Blbče, vrať mi ho," žádala ho už po několikáté, začala ji docházet trpělivost. „Toho blbce si vyprošuju. Jinak slušné nápady. To všechno ty?" ptal se se zájmem. Dívku potěšila jeho pochvala. Prostě přikývla na souhlas a zápisník si vzala zpět.

„Tak třeba za dva týdny? To by šlo. Účast je povinná a to i pro tebe prcku," všichni se otočili na jmenovanou. „Co?" nechápala brunetka, která si pod jejími pohledy připadala ještě menší, než byla. „Zase si nedávala pozor? Proč se vůbec snažím?" mladík vedle ní se jenom zasmál nad chováním svého bratra, občas to dost přehrával.

„Víš za dva týdny se koná takový svátek, Halloween se mu říká," začala kudrnatá dívka mluvit jako by mluvila s pětiletým dítětem. „No a tady náš kamarád nám oznamoval, že se u nich bude konat každoroční oslava, kde bude hodně tance a pití, hlavně kostýmy. No a my všichni jsme na tu jeho oslavu pozváni a to i ty, miláčku," odříkala ji její kamarádka a nezapomněla šíleně gestikulovat rukama.

„Nejsem malé dítě, stačilo to říct normálně," zamračila se brunetka nad chováním její kamarádky. Ta se jí jenom smála a nebyla sama, svým výstupem rozesmála celé osazenstvo stolu. Nakonec se k nim přidala i brunetka sama.